Poezie Meira Wieseltiera je nepředvídatelná a překvapivá. Ve svých básních nastavuje zrcadlo společnosti. Věnuje se společenským a politickým tématům, ostře kritizuje militarizaci prostupující izraelskou společností a kulturou, ale zároveň nabízí i lyriku všedního života. V minulých číslech jste si mohli v překladu žáků Lauderových škol pod vedením Pierra Pe’er Friedmanna přečíst Tuto noc čteme básně, ale svět není a Počasí.

Tentokrát jsme pro vás vybrali báseň Malý Jehošua šel do školky. Meir Wieseltier v ní mimo jiné odkazuje na biblický text první kapitoly knihy Jozue, která začíná verši: „Po smrti Mojžíše, služebníka Hospodinova, řekl Hospodin Jozuovi, synu Núnovu, který Mojžíšovi přisluhoval: ‚Mojžíš, můj služebník, zemřel. Nyní tedy vstaň a přejdi s veškerým tímto lidem přes tento Jordán do země, kterou dávám Izraelcům. Dal jsem vám každé místo, na které vaše noha šlápne, jak jsem přislíbil Mojžíšovi.‘“*

Malý Jehošua šel do školky

Malý Jehošua šel do školky.
Paní učitelka mu řekla: Moše, služebník můj, zemřel.

Paní učitelka mu řekla: Moše, služebník můj, zemřel.

Malý Jehošua byl strašně smutný,
nevěděl si rady.
Moše, služebník můj, zemřel, řekla mu paní učitelka.
Malý Jehošua šel do školky.

Paní učitelka mu řekla: Budu s tebou,
jako kdysi, budu i s tebou.
Spolu obrátíme tuto zemi v prach, krach křach křach.

Paní učitelka mu řekla: Budu s tebou.

Jehošua řekl: Nemám strach,
poletím v aeroplánu a budu řídit tank.
Přestože jsem ještě malý kluk,
jsem možná větší hrdina než paní učitelka.

*Joz 1,1–3, ekumenický překlad