Přírodní živly opile teď řádí
na náměstí kol obstarožní lampy
a vítr zelenáč, jako by honil vampy,
dává se do klusu v prudkosti svého mládí.

*

Po rynku nejdřív skotačí na zadních,
deštivý závoj fouká do očí,
ten nezvedený frajer divočí,
dvoří se kostelu a uloví dvě hučky pánů radních.

*

Jakýsi mladík prchá z tepla domu ven.
Předkloněn nechá vítr v jeho hrách
rozverně cuchat v tmavých čupřinách
a unesen sní o tom, že je Beethoven.

PŘELOŽILA ZLATA KUFNEROVÁ

Franz Peter Kien byl mimořádně talentovaným výtvarníkem, básníkem a dramatikem. V roce 1941 byl deportován do Terezína, kde pokračoval v umělecké tvorbě. Stopy po něm končí v říjnu 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi, kde pravděpodobně záhy po příjezdu ve věku 25 let zahynul.