Že byla Otýlie Davidová zvaná Ottla, nejmladší a také nejmilovanější sestra Franze Kafky, pro tehdy ještě zdaleka ne světoznámého spisovatele osudovou ženou, je známo. Pojil je neobyčejně silný vztah už proto, že nepraktickému právníkovi pomáhala s věcmi denního života, se kterými si často nevěděl rady.

„Pravdivá, čestná, důsledná, oddaná, a přitom plachá,“ byla Ottla podle slov svého bratra Franze. Její osud byl však tragický. Bratra sice přežila, svůj život ale skončila v plynové komoře. Dramatický životní příběh Ottly Kafkové, provdané Davidové (1892–1943), zpracoval publicista a spisovatel Petr Balajka nejen v knize Ottla (2018), ale také v životopisné rozhlasové hře, která měla v Českém rozhlase premiéru v listopadu 2021, kdy si  hlavní hrdinku zahrála Taťjana Medvecká. O tři roky později, 12. listopadu 2024, jsme viděli v hlavním sále pražské židovské obce divadelní adaptaci Ottly. Zvláštností ovšem bylo, že ji zde zahrál německý soubor. Zájemci si mohli nechat text přeložit do sluchátek.

Dokumentárně pojatá hra se v základních dějových bodech drží faktů, v konkrétních dialozích autor samozřejmě fabuluje. První část se odehrává v rodině, druhá pak v terezínském ghettu, kam se Ottla dostala v srpnu 1942 poté, co podstoupila rozluku smíšeného manželství s Josefem Davidem, které ji dosud chránilo před transportem. Právě o tomto roku prožitém v Terezíně ovšem neexistují podrobnější informace. Autor musel vytvořit věrohodné situace podle záznamů jiných deportovaných, inspiroval se i dosud nepublikovanou korespondencí Ottly – dochovaly se naštěstí dopisy, které posílala tajně do Prahy svým dvěma dcerám, Věře a Heleně. V Terezíně se Ottla přihlásila jako dobrovolná ošetřovatelka k polským dětem z Bialystoku a doprovázela je i v srpnu 1943 do Osvětimi, kde byla dva dny pro příjezdu zavražděna. Právě tyto divadelní scény německého souboru patří k nejpůsobivějším.

Do němčiny hru stejně jako knihu přeložil Werner Imhof, který žije v severních Čechách. Hru nastudovala režisérka Britta Shulamit Jakobi, která má sama židovské kořeny. Na možnou inscenaci ji upozornil v Německu žijící Harry Farkas, který Balajkovu hru znal. Soubor hrající pod Rimon Production má v repertoáru šest představení a dvě čtení s hudebním doprovodem. Všechny hry mají židovskou tématikou a některé se odehrávají v současném Izraeli. Všichni vystupující jsou profesionálové. „Já jsem viděl několik představení, což mě dovedlo k tomu jim tu rozhlasovou hru Petra Balajky nabídnout,“ říká Harry Farkas. „Udělal jsem to poté, co jsem se dozvěděl, že Petrova knížka byla přeložena do němčiny.“ Nějakou dobu prý trvalo, než paní režisérku, kterou znal z kolínské židovské obce, přesvědčil, aby hru zpracovala pro divadlo a nastudovala. A pak přišel kafkovský rok a hra se souboru hodila.

Divadelní soubor pracuje se střídmými prostředky, přesto působí velmi sugestivně. V komorním obsazení vystupují jen čtyři herci, někteří však mají dvojroli. Postavu Ottly si zahrála sama režisérka. „Měl jsem od začátku představu,“ doplňuje Harry Farkas, „že se má tato inscenace hrát v němčině a v Praze – na místě, kde kdysi žili sourozenci Franz a Ottla.“

LUBOR FALTEISEK
Foto Lubomír Stiburek