Koncem ledna jsem se zúčastnil rabínské konference v Düsseldorfu. Tématem bylo, jak prohloubit a zlepšit spolupráci rabínů a administrativ obcí, a především jakým způsobem se mohou židovské obce rozvíjet a stát se atraktivním místem pro židy ve svých městech. Řadu zajímavých diskuzí a přednášek doplnila spousta setkání, především s rabíny a předsedy obcí z Německa, Dánska nebo třeba ze Španělska, ale i z mnoha jiných evropských zemí.

Setkání bylo pořádáno konferencí evropských rabínů a předsedal mu rabín Pinchas Goldschmidt, kterého jsme veřejně mohli potkat například na festivalu Štetl Fest před rokem a půl v Brně. Diskuze se vedla o konkrétních problémech a výzvách, kterým evropské židovské obce čelí. Nebylo možné, aby nedošla řeč i na současnou politickou situaci v Evropě a vzhledem k místu konání konference také k situaci v Německu. Rabín Goldschmidt pronesl zajímavou myšlenku, která se týkala především obcí, ale byla obecněji k současné situaci. Rabín Goldschmidt řekl, že problémem soupeření mezi tradičními stranami a různými hnutími spočívá v tom, že tradiční demokratické strany hovoří o konceptu demokracie a nová hnutí hovoří o problému, jenž každý pociťuje, a vytvářejí dojem, že mají pro současné palčivé problémy řešení. Tradiční strany a hnutí se tedy zcela míjejí v tom, o čem mluví. Tradiční strany mají potřebu bránit ohrožený koncept demokracie, a to je to, o čem mluví stále intenzivněji. Lidé, co pociťují akutní konkrétní problém, pak stále více inklinují k hnutím, která mluví právě o pociťovaných problémech s tím, že mají řešení.

Podobné je to i s mnoha evropskými obcemi. Jejich představitelé věří, že reprezentují koncept, který je věky ověřený a měl by všem být vzácný a pro všechny neměnný. Realita současnosti je ovšem taková, že pouhá existence zaběhnutých obcí nestačí. Obce jen stěží udržují dokonce i jen svou členskou základnu. V České republice jsme dokonce v situaci, kdy ústecká obec zcela ukončila svou činnost a rozpustila se. Je zřejmé, že potřebujeme jako společenství nové impulzy a nové nápady.

Součástí setkání v Düsseldorfu byla prezentace o evropských židovských komunitách, jejich demografickém složení a o trendech, jak se obce vyvíjejí. Podle zde předložených dat je zhruba dvacet procent evropských židů členy obcí a zároveň v obcích výrazně aktivních. Třicet procent jsou lidé, co jsou členy, ale nejsou aktivní. Dalších třicet procent jsou lidé, kteří nejsou členy obcí, ale mají silnou židovskou identitu, a posledních dvacet procent jsou lidé, již nejsou členy obcí a nemají žádnou výraznou židovskou identitu. Pokud tedy uvažujeme o tom, na jaký segment lidí by obce měly zamířit svou pozornost, tak je to právě oněch prostředních šedesát procent poměrně silně se identifikujících lidí, kteří nejsou aktivní, ale skýtají největší potenciál pro růst obcí.

Podobně zajímavé je konstatování, že sedmdesát procent evropských židů je starších třiceti let. Na obcích se velmi soustředíme na děti a na výchovu. A je to správně. Vzdělání a děti skutečně jsou a mají být prioritou. Aktivity a snahy je možné zacílit více i na mladé dospělé, rodiny s dětmi, různé skupiny profesionálů a aktivních lidí. Cílené akce musejí mít nejvyšší kvalitu a zároveň nabízet komfort a zázemí, tak aby byly takto vytíženým lidem dostupné a zajímavé. Podle přednesených dat jsou skupinou lidí, která se na obcích ukazuje úplně nejméně, lidé mezi dvaceti a třiceti lety. Obce nejsou schopné nabídnout něco zajímavého pro lidi v období, kdy se vytváří jejích profesní a osobní budoucnost. Příslib kvalitních sociálních služeb a zdravotní péče je pro tyto mladé lidi něco, co jim přijde nereálně vzdálené a tolik je to nezajímá.

V neposlední řadě na rabínské konferenci zaznělo konstatování, že nutná bezpečnostní opatření dusí spontánní život obcí. Všem je myslím jasné, že v současné situaci jsou bezpečnostní opatření naprostou nutností, a myslím, že všichni na židovských obcích pociťujeme vděk a obdiv vůči našim bezpečnostním pracovníkům a dobrovolníkům. Zároveň ale někdy nastávají situace, kdy bezpečnostní opatření nejsou příjemná a snad jen snaha o empatii a minimalizaci nepříjemných projevů může částečně vyvážit tento složitý fenomén.

Myslím si, že lidé nechodí na židovské obce, protože na nich hledají to, co mohou nalézt snadno a lépe jinde. Výuku jazyků zvládnou lépe jazykové školy, koncerty jazzové hudby jsou většinou lepší v klubech a dalo by se podobně pokračovat dále. Myslím, že lidé chodí na obce s touhou zažít něco židovského. Dokonce si dovolím na základě své osobní zkušenosti tvrdit, že lidé na obcích hledají především společenství a duchovní prožitek. Projevy a naplnění těchto potřeb jsou zajisté různé pro různé skupiny lidí. Přijde mi ale zřejmé, že se na židovských obcích musíme zamyslet, jak pokračovat a co můžeme udělat pro to, abychom oslovili doposud neaktivní lidi, kteří na obcích mohou být a nejsou.

RABÍN ŠTĚPÁN MENAŠE KLIMENT