Purimový humor od umělé inteligence

Purim je svátkem radosti, převleků a samozřejmě dobrého humoru. A co by mohlo být lepší než židovské vtipy? No, možná židovské vtipy napsané umělou inteligencí! Připravte se na výběr těch nejlepších (a možná i nejhorších) purimových vtipů, které by možná rozesmály i krále Achashveroše… nebo by alespoň přiměly Hamana protočit oči. Čtěte na vlastní nebezpečí – a nezapomeňte se u toho držet za břicho, protože smích je na Purim povinný!

---

Rabín učí děti v synagoze a přitom se pochlubí: „I já teď používám umělou inteligenci, děti!“
„Jak to funguje, rabi?“ ptá se jeden z hochů.
Rabín se usměje: „Je to jednoduché. Já se ptám, AI odpovídá, a pak já říkám, proč se AI mýlí.“

*

Proč si židovský dědeček na Purim vždy oblékne masku?
Protože tak může konečně jít na rodinnou oslavu a nikdo ho nepozná, když začne vyprávět ty stejné vtipy, co už slyšeli milionkrát!

*

Na Purim se děti rozhodnou překvapit své rodiče. Celý týden tajně šetří peníze ze svačin a nakonec koupí obrovský dort a láhev košer vína.
Večer přijdou za rodiči a nadšeně volají:
„Mami, tati! Koupili jsme vám překvapení na Purim!“
Rodiče dojatě odpoví: „Óóó, to je krásné! A kde jste vzali peníze?“
Děti se usmějí: „Jednoduché! Celý týden jsme nejedli svačiny!“
Matka zalapá po dechu: „Vy jste hladověli?!“

*

Na purimové oslavě si Moše a Rivka, rodiče tří dětí, trochu víc přihnou, jak tradice velí. Když se vracejí domů, děti je zvědavě pozorují.
Nejstarší syn se zeptá: „Tati, proč se tak směješ sám pro sebe?“
Moše se sotva drží na nohou a odpoví: „Protože Mordechaj porazil Hamana… už asi poosmé dneska!“
Dcera si povzdychne: „Mami, proč se objímáš s tou lampou?“
Rivka zamumlá: „Protože mě tolik chápe… a na rozdíl od tvého otce umí stát rovně!“
Nejmladší syn se rozhlédne a řekne: „Tak já jen doufám, že jste koupili dvojitou porci hamantašen, protože ráno budete potřebovat něco na kocovinu!“

*

Malý Jankel se ptá dědečka: „Dědo, proč vlastně slavíme Purim?“
Dědeček se usměje a odpoví: „Ach, Jankeli, je to jednoduché. Někdo nás chtěl zničit. Nepovedlo se mu to. Tak si dáme jídlo, trochu vína a oslavíme to!“
Jankel se zamyslí a pak řekne: „Počkej… ale to je stejné jako Chanuka, Pesach, Jom ha-acmaut…“
Dědeček pokrčí rameny: „Vidíš? A proto máme tolik svátků!“

*

Malý Moše se ptá rabína: „Rebe, proč na Purim pečeme hamantašen?“
Rabín se pousměje: „Moše, protože jsou sladké, trojúhelníkové a připomínají Hamanovy uši!“
Moše se zamyslí: „Takže kdyby měl Haman velký nos, pekli bychom bábovku?“
Rabín pokrčí rameny: „Možná… ale důležité je, že Haman zmizel a my máme pořád něco dobrého k jídlu!“

*

Jankel se ptá rabína: „Rebe, proč se na Purim musíme opít tak, abychom nerozeznali Mordechaje od Hamana?“
Rabín se usměje: „Jednoduché, Jankeli! Protože když jsi střízlivý, přemýšlíš: ‚Ach, svět je složitý, tolik starostí, tolik problémů!‘“
Jankel přikývne: „A když jsem opilý?“
Rabín se rozesměje: „Pak si říkáš: ‚Baruch Hašem, máme svátky, máme jídlo, máme víno… a Haman? Kdo to byl Haman? Nalij mi ještě trochu!‘“

*

Malý Avi se ptá rabína: „Rebe, proč na Purim čteme Megilat Ester?“
Rabín se zamyslí a odpoví: „Protože je to příběh o tom, jak se všechno obrátilo k dobrému!“
Avi se zamračí: „Tak proč to musíme číst každý rok?“
Rabín se usměje: „Protože každý rok se někdo znovu diví, že se nám zase podařilo přežít!“

*

Moše se ptá rabína: „Rebe, proč se na Purim musíme opít?“
Rabín se zamyslí a říká: „Podívej se na náš lid. Celý rok pracujeme, hádáme se s účty, s tchyní, s politiky…“
Moše přikývne: „To je pravda.“ Rabín pokračuje: „A pak přijde Purim – jediný den v roce, kdy můžeme zapomenout na všechny starosti!“
Moše se zamračí: „A to se musíme nutně opít?“
Rabín pokrčí rameny: „Jinak bychom byli moc chytří na to, abychom tomu uvěřili!“

*

Moše a Sára se po letech hádek rozhodnou rozvést. Jdou k rabínovi a ten se jich ptá: „Děti moje, jste si jistí? Po tolika letech? Proč právě teď?“
Moše si povzdychne: „Rebe, každý rok na Purim se máme tak opít, že nerozeznáme Mordechaje od Hamana. A já jsem si letos v opilosti uvědomil, že nerozeznám svoji ženu od tchyně…“
Sára přikývne: „A já jsem zjistila, že když je opilý, je Moše konečně takový, jakého jsem si ho kdysi vzala. A já už nemám sílu čekat dalších 364 dní!“

*

Během purimové oslavy si Moše pořádně přihne a začne hlasitě zpívat. Jeho soused Jankel se k němu přitočí a říká: „Moše, vždycky jsem ti chtěl říct… tvůj syn Izáček je vlastně můj.“
Moše se zarazí, chvíli mlčí, pak se napije a rozesměje se: „Ach, Jankeli, to nevadí! Vždyť je Purim – máme být tak opilí, že nerozeznáme Mordechaje od Hamana… a jak vidím, ani svoje vlastní děti!“

*

Rabín svolá svou kongregaci a oznamuje: „Bratři a sestry, rozhodl jsem se, že letos nebudeme slavit Purim!“
Lidé se zděsí: „Rebe, proč?!“
Rabín si povzdychne: „Každý rok se opijete, uděláte ostudu, ztratíte klobouky, zapomenete, kde bydlíte… a pak za mnou přijdete s prosbou, abych vám pomohl to napravit!“
Jankel se zamyslí a říká: „Ale, rebe, vždyť právě proto Purim slavíme – protože jsme přežili všechny pohromy!“
Rabín si promne čelo: „Ano, Jankeli… ale to neznamená, že si každý rok musíte jednu vytvořit sami!“

***