V loňském roce oslavilo Židovské muzeum v Praze třicet let od svého navrácení židovské komunitě a nyní se chystá slavnostně připomenout 120 let od svého založení. Dojde k tomu v příštím roce. Židovské muzeum vzniklo v hlavním městě totiž už v roce 1906 a do vínku dostalo jasný cíl – zdokumentovat historii židovského obyvatelstva v Čechách, na Moravě, jeho tradice a zvyky v proměnách času. Muzeum má neobyčejně bohaté sbírky, zejména soubor judaik, který patří k největším na světě: Obsahuje na 40 000 sbírkových předmětů a 130 000 knih. Muzejní expozice patří k těm, co uchovávají a zpřístupňují doklady o životě v minulých dobách, pražské muzeum však myslí i do budoucnosti.

Židovské muzeum se může pochlubit nejen velkým množstvím rituálních předmětů ze stříbra, jako jsou nádherně propracované menory různých velikostí, stejně jako třeba nevelká, ale mistrovsky zpracovaná ukazovátka při čtení Tóry zvaná jad, ale i množstvím bohatě zdobených historických textilií používaných při náboženských příležitostech. Tato sbírka je ojedinělá nejen množstvím svých předmětů, ale především tím, že pocházejí z jednoho uceleného území – z Čech a Moravy, najdeme zde i ty, co mají původ v české části Slezska. Ve svém souhrnu tak sbírka podává celistvý obraz o životě a historii Židů v tomto regionu, kde tragické válečné období bohužel zredukovalo počet Židů na pouhé tisíce.

Zrod této významné instituce ochraňující židovské památky iniciovali zejména historik dr. Salomon Hugo Lieben a dr. August Stein, představitel českožidovského hnutí a pozdější předseda pražské židovské obce. Nové vedení muzea v čele s ředitelkou Pavlou Niklovou, která má manažerské zkušenosti i ze zámoří, již začalo naplňovat strategii rozvoje, jejímž cílem je z tradiční historické paměťové instituce vytvořit moderní a otevřené společenské a kulturní centrum.

„Jsme třetím nejstarším židovským muzeem na světě a pečujeme o jednu z největších sbírek judaik,“ říká ředitelka Pavla Niklová a dodává: „Naším cílem je sloužit široké veřejnosti jako centrum vzdělávání a kreativity, rozvíjet mezinárodní spolupráci a přispívat k toleranci a vzájemnému respektu mezi kulturami.“

Uplynul rok…

Po covidové pauze, kdy byla muzea, stejně jako ostatní veřejné prostory, uzavřena, se návštěvnost opět vrací do dřívějších kolejí. Když jdeme Širokou ulicí kolem Pinkasovy synagogy, kudy se vchází také na Starý židovský hřbitov, vidíme často zástupy cizinců čekajících na vstup. Podobné je to i u ostatních památek. V loňském roce navštívilo expozice muzea přes půl milionu návštěvníků, z nichž asi 80 % tvořili zájemci ze zahraničí. V Maiselově ulici nebo u unikátní sochy Franze Kafky, za níž se vstupuje do nedávno opravené Španělské synagogy, zaslechneme všechny možné jazyky, nejčastěji, pravda, románské, ale výjimkou není ani japonština nebo korejština. Na prvních příčkách neoficiálního návštěvnického žebříčku se loni umístili Italové, Španělé a Francouzi. Téměř čtvrtinu zahraničních návštěvníků tvořili studenti ve věku 15 až 26 let a celkový počet zájemců o objekty a sbírky židovského muzea dosáhl výše osmdesáti procent návštěvnosti před obdobím covidu.

České publikum oceňuje zejména kulturní programy, kterých muzeum loni uspořádalo devětatřicet a většinou byl vstup zdarma. V nabídce se střídají přednášky, koncerty, divadelní představení, různé workshopy – a to i pro děti, a také komentované vycházky po židovském městě. K nejúspěšnějším loni patřila právě oslava 30. výročí navrácení muzea židovské komunitě, živý podcast Přepište dějiny, koncerty tradiční židovské i klasické hudby či série panelových diskusí Transatlantic Kafka, které se konaly v rámci rozsáhlého projektu Kafka 100, jenž připomínal kulaté výročí Kafkova úmrtí. Programy odboru pro vzdělávání a kulturu nabídly zájemcům pořady zaměřené nejen na židovské dějiny a kulturu, ale i jako připomínku šoa a zároveň prevenci antisemitismu. Další programy a semináře byly určeny žákům, studentům a jejich pedagogům, kterých akce muzea v minulém roce navštívilo téměř osmnáct tisíc.

Pohled do budoucnosti

Židovské muzeum v Praze spravuje v oblasti bývalého pražského ghetta tyto objekty, v nichž jsou stálé expozice: Maiselovu synagogu, Španělskou synagogu, Pinkasovu synagogu a Starý židovský hřbitov, dále pak objekty, které jsou nyní zavřené, ale procházejí rekonstrukcí a připravuje se pro ně nová náplň či expozice – je to Klausová synagoga a Obřadní síň pražského Pohřebního bratrstva – Chevra kadiša, do třetice projde proměnou také Galerie Roberta Guttmanna. Úplné dokončení těchto rozsáhlých investičních projektů je plánováno na několik dalších let. Staronová synagoga, nejvýznamnější budova pražského židovského města, je zahrnuta do návštěvnického okruhu muzea, byť je spravována ŽOP a má odlišný návštěvnický režim. Muzeum také výrazně zvýšilo svou přítomnost na sociálních sítích a postupně se připravuje na dva významné kroky – změnu vizuální identity a webové prezentace.

„Jednou z hlavních novinek roku 2025 bude zahájení provozu veřejné zóny v srdci muzea v budovách U Staré školy. Otevírat ji budeme letos v prosinci výstavou O zázracích – Al ha-nisim,“ říká Michaela Sidenberg, hlavní kurátorka Židovského muzea v Praze. „Kromě rekonstrukce Nové obřadní síně Pražského pohřebního bratrstva se budeme soustředit na rekonstrukci Klausové synagogy, která má potenciál stát se kulturní křižovatkou současného Josefova.“

Návštěvníky pozoruhodného pražského Starého židovského hřbitova čeká také překvapení. Bude totiž zpřístupněna jeho další, dosud uzavřená část. Mohlo se totiž chodit pouze po vyznačených cestičkách. Které pomníky tam nyní uvidíme zblízka? Na kterých macevách významných historických osobnosti si budeme moci zkusit přečíst jejich epitafy? Na to jsme opravdu zvědaví…

„V letošním roce také výrazně rozšíříme nabídku kulturních i vzdělávacích programů,“ říká Zuzana Pavlovská, vedoucí odboru pro vzdělávání a kulturu. „Už 10. dubna u příležitosti svátku Pesach uspořádáme sederovou hostinu s ochutnávkou pokrmů podle předválečné kuchařky Fanny Landau. Pedagogům opět nabídneme cyklus seminářů Židé, dějiny a kultura.“

Výjimečným bude potom rok 2026, kdy Židovské muzeum v Praze oslaví 120 let od svého založení. Hlavní událostí této sezony bude jedinečná výstava v historické budově Národního muzea.

A co bychom našemu muzeu ještě mohli přát do budoucna? Co by mohl být náš sen jako návštěvníků do vzdálenější budoucnosti? Možná – ale to říkáme trochu šeptem – by to mohla být nová moderní budova, kde by bylo možné vystavit najednou větší množství artefaktů v souvislostech podle jednotlivých historických etap, tak jak to můžeme vidět ve varšavském muzeu Polin. Tamní moderní budova vítá návštěvníky už deset let a jejich počet významně stoupl. Šlo ovšem o velmi náročný a nákladný projekt, který se po dvaceti letech od prvního nápadu nakonec podařil – a návštěva muzea Polin je dnes velkým zážitkem.

S POUŽITÍM PODKLADŮ ŽMP
PŘIPRAVIL LUBOR FALTEISEK
Foto archiv muzea