Purim beru smrtelně vážně. Ať už jde o posílání jídla, cedaku, pečení Hamanových oušek nebo přestrojování se do kostýmů (u nás se letos vydáváme do země Oz), lehkost a nadsázka ve mně vždycky otevírají touhu po hlubších významech. Letos, víc než kdy jindy, mě zaměstnává purimové přikázání radovat se.

Purim je svátkem odvázanosti, kdy se máme radovat, jíst a pít a ze starostí a nepřátel si dělat šprťouchlata. Počátek svátku se opírá o legendární genocidní hrozbu a možné kompletní vyhlazení židovského národa. Letos, stejně jako loni se nad tímto příběhem vznáší mrak skutečných událostí v Izraeli a na Blízkém východě a my stojíme před úkolem se s tím nějak vyrovnat.

Megilat Ester vypráví příběh o nebezpečí a útlaku, o podlosti, podvodu a smrti. Naší reakcí na tento příběh je nevázané veselí a oslavování. Můžeme se ptát proč – proč hrůzu oslavujeme veselím? Přináší nám Purim nějaké ponaučení o síle radosti tváří v tvář nepřízni osudu? Můžeme se radovat letos?

Síla radosti

Jednou z hlavních náležitostí svátku Purim je simcha, radost: „LaJehudim hajta ora vesimcha vesason vikar“ –‚Židům vzešlo světlo a radost, veselí a pocta.‘ (Ester 8,16). Tato radost není jen emocionální reakcí na záchranu, ale můžeme ji vnímat jako duchovní a komunitní povinnost. Talmud (Megila 7b) jde dokonce tak daleko, že říká, že člověk by se měl na Purim radovat tak, že by nedokázal rozlišit mezi „prokletým Hamanem“ a „požehnaným Mordechajem“. Tento důraz na radost není náhodný. Není to jen přirozená reakce, opak strachu – radost o svátku Purim je uvědomělý akt.

Chasidský mistr rebe Nachman z Braclavi řekl: „Micvah gedolah lihjot besimcha tamid“ – „Je velkou micvou stále se radovat.“ Rabi Nachman radost považoval za osobní povinnost a za nástroj proti zoufalství. Radost si v jeho očích můžeme zvolit a aktivně ji do svých životů vnášet i ve chvílích, kdy nám není zrovna dvakrát moc do zpěvu.

V dobách pronásledování, kdy byli židé omezováni v praxi i v právech, se smích, zpěv a oslava staly zbraněmi ducha. Když se ohlédneme do historie, najdeme příklady oslav svátku Purim v těžkých chvílích – ať už se zaměříme na šoa a tajné čtení svitku Ester v lágrech, nebo na Fahrud – pogrom iráckých židů – pro které se hrozba purimového příběhu stala realitou.

Radost dnes

Tenhle úvodník píšu s předstihem, nejnovější zprávy z Izraele hovoří o vydání těl rukojmí včetně těch nejmladších a nejzranitelnějších. Moje srdce a myšlenky jsou s malými Kfirem a Arielem a jejich matkou Shiri Bibasovými a jejich rodinami a přáteli. Cítím bolest, smutek a velké naštvání a nějak se nutím do toho přemýšlet o purimovém radování. Kdybych se řídila těmito pocity, Purim bych letos, stejně jako loni, radši ani neslavila – reakcí na bolest, reakcí na nárůst antisemitismu a informace ze všech světových médií je uzavření se. Jenže myslím taky na purimový příkaz radovat se a na myšlenku Rabi Nachmana, že radost si můžeme volit.

Purim pro mě osobně letos jde proti proudu a v době, kdy bych se možná spíš radši uzavřela a sledovala vývoj na Blízkém východě a „nevystrkovala hlavu“, mě nutí k opačnému jednání. Aktivně přijmout radost jako akt kontinuity židovského života. Veřejné oslavy, hudba, humor a setkávání v rámci komunity jsou prohlášením, že židovský život není jen o přežití, ale o rozkvětu.

Rabín Jonathan Sacks z“l napsal: „Židé přežili všechny krize v dějinách, protože se nikdy nevzdali své víry, naděje, smyslu pro humor a schopnosti radovat se ze života.“ Purimová radost není útěkem od reality nebo neúctou k utrpení souvěrců – můžeme ji vnímat jako akt odporu. Když se smějeme, zpíváme a slavíme, prohlašujeme, že židovský život není definován tragédií, ale odolností a nadějí.

Na závěr musím jen dodat, že příběh Ester a Mordechaje nekončí pomstou. Dopis, který Ester píše komunitám, končí ustanovením svátku Purim jako svátku pro všechny generace: „Tyto dny Purimu nebudou mezi židy opomíjeny a památka na ně v jejich potomstvu nezanikne.“ (Ester 9,28). To je trvalý odkaz Purimu – nejen překonání útlaku, ale i potvrzení, že radost je a vždy bude hlavní silou židovského přežití.

RABÍNKA KAMILA KOPŘIVOVÁ