Jdu domů. Kroky se mi vlečou, sípá dech 
a jako opona podél jevištní rampy
se plouží noc v svých černých záhybech
nad těsným kruhem světla chabé lampy.

V bezbarvé jednotvárnosti stěn samý stín
splývají v temnu dveřní štěrbiny,
výklenky daly úkryt plachým dvojicím,
jež se tam tisknou jako vidiny.

Od šedých ubikací z obou stran
slyším ozvěny kroků v noční šeři,
je hrůzné projít městskou nocí sám,
než spásně cinknou klíče u domovních dveří.

PŘELOŽILA ZLATA KUFNEROVÁ

Franz Peter Kien byl mimořádně talentovaným výtvarníkem, básníkem a dramatikem. V roce 1941 byl deportován do Terezína, kde pokračoval v umělecké tvorbě. Stopy po něm končí v říjnu 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi, kde pravděpodobně záhy po příjezdu ve věku 25 let zahynul.