Letos zahajujeme půst Devátého avu po zakončení šabatu – Šabat chazon, 2. srpna ve 21.43 hodin a půst končí v neděli, 3. srpna ve 21.40 hodin. Půst 9. avu je nejsmutnějším dnem židovského kalendáře. Tento den si připomínáme zničení prvního jeruzalémského Chrámu, který roku 586 př. o. l. zbořila vojska babylonského krále Nebúkadnesara II., a též vzpomínáme na zničení druhého Chrámu Římany roku 70 o. l.

Je to den všeobecného smutku, pronášíme kajícné modlitby kinot, na nohou nemáme koženou obuv, na znamení smutku již na počátku půstu sundáváme z aron ha-kodeše oponu – parochet, sedíme na zemi nebo na nízkých stoličkách. V neděli dopoledne smuteční charakter umocňují modlitby, při nichž se nehalíme do talitu a neklademe si tefilin. Může být nejsmutnější den i dnem veselí? Řekneme si, že asi těžko. Nemluvě o rčení, chceme-li o někom říci, že jeho obličej vyjadřuje smutek, bolest, špatnou náladu a vše, co s tím souvisí, tak říkáme, že máפרצוף תשעה באב  – obličej (jako o) Tiš’a be’av. 

Na druhou stranu, Devátý av je dnem, kdy se narodil Mesiáš –  משיח – Vykupitel (od hebr. slova משוח בשמן  – pomazaný olejem, Pomazaný Hospodinův). Mesiáš je ústřední postavou v judaismu. Na konci věků –  באחרית הימים se objeví Hospodinem poslaný člověk, který přinese židovskému lidu úplné vykoupení –  גאולה שלמה. Bude bojovat s národy, které nás nenávidí, a pokoří je. Tak učiní svět dobrým a dokonalým. O narození Mesiáše na půst Devátého avu se píše v midraši: „Řekli, že ten den, kdy vešli nepřátelé do města a zbořili Chrám, jeden Žid oral pole nedaleko Jeruzaléma. Tu si všiml, že kráva, s jejíž pomocí oral, si naráz lehla na  zem a odmítala vstát a orat. Muž ji začal bít,  aby ji donutil vstát a orat, avšak kráva jej neposlouchala a odmítala se hnout ze země a pokračovat v práci. Tu onen muž slyšel hlas: ‚Co ti je do té krávy, nech ji, neboť ona křičí pro Chrám, který byl dnes spálen.‘ Muž si okamžitě na sobě roztrhl oděv, začal si na znamení smutku rvát vlasy a hlavu si posypal popelem a rozplakal se. Po dvou či třech hodinách kráva najednou sama od sebe vstala, začala tancovat a byla veselá… Muž se chování krávy velmi podivil, a náhle opět slyšel hlas, který mu říkal, že v tu hodinu se narodil Mesiáš. Poté, co uslyšel zvláštní hlas, umyl si obličej a radostně šel domů.“ (Midraš Ejcha zuta, nusach bet, Buberova sbírka midrašů).

Pomazaný Hospodinův neznamenal vždy, jak je výše uvedeno, onoho Vykupitele – Mesiáše posledních dnů. Izajáš 44,28 uvádí: O Kýrovi praví: „Hle, můj pastýř… Řekne Jeruzalému: ‚Budeš vybudován!‘ A Chrámu: ‚Budeš založen!‘“ Tak se dostalo Kýrovi a jeho království nebeské pomoci, aby mohl navrátit Hospodinův lid ze zajetí do jeho vlasti a znovuvybudovat druhý Chrám. V Deuteronomiu 30,3-5 se uvádí, že Hospodin bude tím, kdo shromáždí svůj lid ze všech národů, kam jej rozptýlil a Hospodin uvede svůj lid do země, kterou obsadili jeho otcové. Tyto verše se nezmiňují o žádné osobnosti, která by v tomto období vedla Boží lid. Nicméně, v Numeri 24,17-19 předpovídá pohanský prorok Bileám toto: „Vidím jej, ne však přítomného, hledím na něj, ne však zblízka. Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele. Protkne spánky Moába, sémě všech Šétovců. Bude podroben i Edóm, podroben bude Seír, Jákobovi nepřátelé. Izrael si povede zdatně. Panovat bude ten, jenž vzejde z Jákoba, a zahubí toho, kdo vyvázne z města.“

V Genesis 49,10 čteme:לא יסור שבט מיהודה ומחקק מבין רגליו עד כי יבא שילה ולו יקהת עמים

– „Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde Šilo, který z něho vzejde, toho poslouchat budou národy.“

Filozof a komentátor Don Izák Abrabanel (1437–1508) v třetí části své mesianistické trilogie ישועות משיחו  2,3 uvádí, že slovo Mesiáš – Mašiach – משיח jsou první písmena jmen, která Vykupitel také má: Menachem, Šilo, Jinon, Chanina.

Mesiáš – Vykupitel, který přinese úplné vykoupení, bude potomkem krále Davida. Pražský Maharal rabi Löw (1523 1609) uvádí v 33. kapitole svého díla נצח ישראל  na základě slov midraše Tanchuma, že král David byl vzorem pro Mesiáše, potomka Davidova, a to na základě 2. Samuelovy, 23,1:“ואלה דברי דוד האחרנים נאם דוד בן ישי ונאם הגבר הקם על משיח אלהי יעקב ונעים זמרות ישראל  – Toto jsou Davidova poslední slova: „Výrok Davida, syna Jišajova, výrok muže Nejvyšším povýšeného, pomazaného Bohem Jákobovým, líbezného pěvce izraelských žalmů.“ Budoucí Mesiáš, Davidův potomek, bude zdokonaleným ‚otiskem‘ krále Davida. Král, kterého si Izrael nad sebou ustanoví, povede jejich boje duchovní mocí a silou.

Naše tradice hovoří o dvou Mesiáších – Vykupitelích. Mesiáš, syn Josefův, který připraví cestu pro Mesiáše, syna Davidova, ale bude zabit. Pramenem pro Mesiáše, syna Josefova, je talmudický traktát Suka 52a, v němž nalezneme pasáž vzatou z 12. kapitoly knihy proroka Zacharjáše o tom, jak v Jeruzalémě národ Izraele pronáší smuteční řeč nad Mesiášem, synem Josefovým, který bude zabit: „Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli. Budou nad ním naříkat, jako se naříká nad smrtí jednorozeného, budou nad ním hořce lkát, jako se hořce lká nad prvorozeným… Naříkat bude země, každá čeleď zvlášť.“ (Za 12,10-12). Ve výše zmíněném traktátu se uvádí:

הא הספידא מאי עבידתיה? פליגי בה רבי דוסא ורבנן חד אמר על משיח בן יוסף שנהרג וחד אמר על יצר הרע שנהרג….

Co znamená tento smuteční proslov – הספד? Při jaké příležitosti byl tento smuteční proslov pronesen? Na tuto otázku se odpovědi mezi rabi Dosou a učenci různí. Jeden z nich řekl, že to byl smuteční projev –הספד  nad Mesiášem, synem Josefovým, který byl zabit předtím, než přišlo úplné vykoupení –  גאולה שלמה prostřednictvím Mesiáše, syna Davidova.

V Jeruzalémském Talmudu, traktát Ta’anit 4:8, se uvádí příklad Mesiáše, syna Josefova, který bude zabit. Tím byl vůdce druhého protiřímského povstání v letech 132–135 Šimon bar Kochba. Rabi Šimon bar Jochaj učil: „Můj učitel rabi Akiba vyložil takto verš (Numeri 24,17) ‚Vyjde hvězda z Jákoba.‘ Když rabi Akiba spatřil Bar Kozibu, řekl: ‚To je Pomazaný Král!‘ (Mesiáš). Rabi Jochanan ben Torta mu řekl: ‚Akibo, tráva poroste z tvého líce a syn Davidův ještě nepřijde.‘“

Rabi Akiba, který byl duchovním vůdcem Bar Kochbova povstání, považoval Bar Kochbu za Mesiáše, syna Davidova, a viděl v něm opravdového vykupitele, který přinese židovskému národu svobodu. Poté, když Bar Kochba v boji padl, rabi Akiba pochopil svůj omyl. Pravděpodobně Šimon pocházel z vesnice Chozeva – כוזבא  (1. Letopisů 4,22). Po porážce povstání mu někteří učenci přezdívali Bar Koziba – Syn Lži, neboť si prý přisvojil titul Mesiáše. V každém případě můžeme o něm říci, že je příkladem Mesiáše, syna Josefova, který byl zabit během přípravy cesty pro Mesiáše, syna Davidova, a cesty k úplnému vykoupení.

Jedním z Třinácti článků víry, jak je sepsal Rambam (Maimonides, 1135–1204) je, že věříme v příchod Mesiáše, a i kdyby se svým příchodem otálel, každý den máme jeho příchod očekávat. Samozřejmě věříme, že Hospodin pošle Vykupitele – Mesiáše. Kdy však přijde, nikdo neví. Není vůbec dobré a žádoucí spekulovat o datu jeho příchodu. Kdy Hospodin pošle Mesiáše, je Jeho svrchované rozhodnutí. Avšak svým chováním a plněním Božích přikázání můžeme urychlit Mesiášův příchod. Tradice uvádí, že prorok Elijáš bude tím, který bude zvěstovat blízký příchod Mesiáše.

V talmudickém traktátu Sanhedrin 98a se uvádí, že jednou se rabi Jehošua ben Levi setkal s prorokem Elijášem u vchodu do jeskyně rabi Šimona bar Jochaje. Rabi Jehošua ben Levi se zeptal: „Kdy přijde Mesiáš?“ Prorok Elijáš mu odvětil: „Zeptej se ho sám.“ „Ale kde ho mám hledat,“ odvětil rabi Jehošua. „Jdi až k branám Říma, je tam.“ „Jak ho poznám?“ Elijáš mu odvětil: „Mesiáš sedí mezi nemocnými a chudými.“ Rabi Jehošua odvětil: „Ale jak poznám, že to je on?“ Elijáš mu řekl: „Pozoruj nemocné chudáky. Všichni snímají najednou všechny obvazy, nežli je znovu přiloží na své rány. On nikoli. Snímá a přikládá si je jeden po druhém. To proto, aby byl připraven, kdyby musel jít na pomoc svému lidu, aby ho spasil.“ Rabi Jehošua ben Levi spěchal ihned k branám Říma, našel Mesiáše, a když mu byl nablízku, pozdravil jej: „Mír s tebou, můj Mistře a rabi.“ „Mír s tebou, synu Leviho,“ odpověděl Mesiáš. Rabi Jehošua řekl: „Kdy přijde můj Mistr?“ „Dnes,“ odpověděl Mesiáš. Rabi Jehošua se vrátil domů. Opět se setkal s prorokem Elijášem, který se ho zeptal: „Tak co, viděls ho?“ Rabi Jehošua odpověděl: „Ano, viděl.“ „A jak tě pozdravil?“ zeptal se Elijáš. Řekl mi: „Mír s tebou, synu Leviho.“ „To je dobré znamení, že ty i tvůj otec máte zajištěné místo v budoucím světě – בעולם הבא .“

Závěrem se vraťme k půstu Devátého avu jako dni, kdy se narodil Mesiáš.

V některých severoafrických komunitách je zvyk, že po odpolední modlitbě o Tiš’a be’av začaly ženy uklízet své domovy, a dokonce bílit jejich stěny. Odpoledne, v den půstu Tiš’a be’av, když byl rabi Chaim Josef David Azulai, známý pod zkratkou Chida (1724–1806) na cestě do synagogy ve městě Constantine v Alžírsku, viděl ženy, jak uklízejí domy, a dokonce bílí jejich stěny.

Rabín to považoval za znesvěcení půstu a s údivem se zeptal svého hostitele: „Je možné, že v den půstu na památku zničení Chrámu jsou lidé, kteří opravují a malují své domy?“
Hostitel odpověděl: „To je náš zvyk. Ženy očekávají a doufají, že Mesiáš dnes přijde, a uklízejí domy k Jeho poctě!“

Rabín Azulai s tím nesouhlasil a rozhodl, že ženy musejí přestat se svou činností a že tento zvyk by měl být zrušen. Hostitel to řekl ženám a ty přestaly se svou prací. Během krátké doby se zvěst rozšířila a ženy přestaly tento zvyk praktikovat po celém městě.

Po modlitbách se Chida vrátil ze synagogy a uviděl schoulené ženy jak ukazují na něj.
Zeptal se svého hostitele: „Co říkají?“ Hostitel mu odvětil, že říkají: „Rabín z Jeruzaléma řekl, že Mesiáš letos nepřijde.“ Chida okamžitě pochopil chybu, kterou udělal, a prohlásil: „Mýlil jsem se ve svých předchozích slovech. Domy je nutné opravit. Pokud jste dříve myly jednu místnost – myjte nyní celý dům, a pokud jste byly zvyklé bílit a malovat jednoduchou barvou – natřete domy lepší a krásnější barvou. A možná právě proto Mesiáš přijde ještě letos.“ Chida si uvědomil, že vlastně svým zákazem uklízet a bílit domy na Tiš’a be’av jednal proti dvanáctému z třinácti článků víry Rambama (Maimonida), který říká: „Věřím celou svou vírou v příchod Mesiáše, a i kdyby prodléval, budu každý den očekávat jeho příchod.“  

RABÍN DANIEL MAYER