Mojí domovskou obcí je Židovská obec Plzeň. Co se týče výletů nebo jiných poznávacích či pobytových akcí typu Limmud nebo letní pobyt se ŽO Brno, bohužel naše obec aktivní vůbec není. Pokud chceme, my plzeňští, absolvovat židovsky laděný program podobného rázu, musíme zavítat jinam. Nedávno jsme se v rámci cesty pořádané Židovskou obcí Olomouc, na které se podílela Židovská obec Brno se svou mládeží zvanou Ceirim, podívali do Polska.

Členové (i nečlenové) židovských obcí z Brna, Olomouce, Plzně a Z Prahy spolu naplnili autobus, obdrželi svačinu na cestu a během jednoho krásného slunečného červnového rána odjeli poznávat židovský i nežidovský Krakov.

Cesta byla poměrně dlouhá, hlavně mýtné brány na polských dálnicích dávaly řidiči zabrat. Do Krakova jsme dorazili se zpožděním a bylo tudíž nutno rychle ještě před šabatem poznávat a navštěvovat dosud neobjevené. Ceirim se vydali po stopách židovského osídlení Krakova, ostatní, zvaní též Olomoucká skupina, vyrazili do muzea Czartoryskich, což je jedno z nejstarších muzeí v Polsku a jedná se o skutečný klenot přímo v centru Krakova.

Do jeho historie i obsahu sbírek nás ještě před vstupem zasvětil Daniel Soukup. Díky jeho poutavému výkladu mnozí z nás teprve tam pochopili a nacítili, jak významné místo se chystáme navštívit. Ukrývá skutečné klenoty, nejen artefakty z nejrůznějších polských bitev, tapiserie, etruské, řecké a římské starožitnosti, ale i křeslo Williama Shakespeara, a především originál obrazu Dáma s hranostajem od Leonarda da Vinci. Muzeum je pojato skutečně velkolepě a atmosféru se vyplatí užít si od začátku do konce.

Nebylo potřeba shánět se po dalším programu na páteční odpoledne. Vše bylo k dispozici právě v muzeu Czartoryskich. Je co by kamenem dohodil od hlavního krakovského náměstí, které na nás ovšem muselo počkat do dalšího dne.

Šabat v červnu začíná i končí poměrně pozdě, což byla v našem případně velká výhoda. Navzdory zpožděnému příjezdu do Krakova jsme bez problému zvládli jak návštěvu muzea a židovského města, tak i přípravu na šabat jako takovou. Páteční večer jsme mohli přivítat jak se sluší a patří v jedné z několika málo funkčních synagog v Krakově s názvem Remu. Jedná se o synagogu z roku 1553 pojmenovanou na památku Mošeho ben Iserlese, známého pod akronymem Rema nebo Remu.

Ze synagogy Remy nebylo vůbec daleko do synagogy jménem Kupa, která je upravena na jídelnu. Tam jsme mohli společně strávit nejen páteční večer, ale i šabatové dopoledne a sobotní podvečer. Po příchodu nás vždy čekaly bohatě prostřené stoly – nechyběl hummus, ovoce, saláty, oříšky, falafel, samozřejmě chaly, víno a hroznová šťáva a později i kuřecí a jiné dobroty. Zkrátka šabatová hostina jak má být. Někteří z nás, toho času na dietě, se s ohledem na bohatou večeři museli obětovat a dietu porušit. I to však k šabatu patří a budiž – jak pravil rabín – omluveno.

Rabín Avi Taylor se po celý šabat staral o výbornou atmosféru. Jeho zpěvy nechaly málokoho potichu a rádi jsme se přidali. Nechyběl ani místní rabín jemenského původu, který se nám rovněž věnoval. Ceirim se též činili a vyslechli jsme si od nich i Dvar Tóra, podnětný komentář vztahující se k aktuální parše.

Duchovní šabatová strava byla obohacena též šabatovou procházkou po některých památkách krakovské židovské čtvrti, kterou jsme v sobotu odpoledne absolvovali pod vedením rabína Avi Taylora všichni společně, tedy Ceirim i Olomoucká skupina. Zavedl nás i do vnitřku Vysoké synagogy, další z mnoha krakovských synagog, která se momentálně opravuje a vstup do ní normálně možný není. Přesto jsme se tam mohli nejen podívat, ale dokonce si tam pod taktovkou rabiho Taylora zazpívat a ti odvážnější z nás i zatančit.

Před samotným závěrem šabatu jsme zvládli navštívit ještě komunitní centrum s poněkud poetickým názvem Wino z Izraela. Možná tam nějaké mají, nicméně nám nabídli především příjemné prostory a dechberoucí výhled na ohromný židovský hřbitov přímo pod okny budovy – nekončící řady náhrobků vypadaly za zbytku sobotního světla i pouličního osvětlení skutečně majestátně. Opravu silný zážitek, spojený s vyprávěním asi sedmdesátiletého člena místní komunity, který nám nastínil její nepříliš snadnou minulost i současnost. Současná krakovská obec čítá bohužel jen něco kolem 200 členů, což je vzhledem k počtu obyvatel Krakova (asi 800 000) poměrně málo.

Kdo si nepřál zasvětit sobotní dopoledne modlitbám, mohl v doprovodu Davida Buxbauma vyrazit za poznáním historického centra Krakova. David, vnuk nám všem dobře známého fotografa Jindřich Buxbauma, studuje v Krakově v rámci výměnného programu Erasmus. Jeho oborem je historie, takže asi nebylo povolanějšího člověka, který by nám erudovaně a s nadšením předal vše co mohl – od instrukcí týkajících se cestování MHD přes procházku centrem až po výklad toho nejzajímavějšího a nejdůležitějšího z polských dějin. Věděli jste, že Poláci měli svoji vlastní „potopu“ neboli období těžké národní tragédie, způsobené nájezdem Švédů po třicetileté válce, kdy v Polsku nezůstal takříkajíc kámen na kameni? Nebo že z věže kostela na Hlavním náměstí troubí každou hodinu na čtyři světové strany trubač zvaný hejnal? Své troubení ovšem v půlce přeruší – na památku svého předchůdce, který kdysi dávno varoval Krakov před tatarským útokem, přičemž byl zasažen do krku a zemřel. Na jeho počest nedohraje hejnal, dnes už zastoupený profesionálním hudebníkem, nikdy do konce.

K centru Krakova patří kromě nepřeberných památek také hejna holubů, které – k našemu údivu – místní nepokrytě krmí vším možným, dále koně s bryčkami, jež kočírují většinou mladé ženy, makové preclíky za 3 zloté (asi 18 Kč) a samozřejmě drak, který prý obýval jeskyni u hradu Wawel, dalšího symbolu Krakova. Plastové, plyšové nebo třeba čokoládové draky potkáte v Krakově na každém kroku.

Hrad Wawel  jsme společně prošli v sobotu odpoledne. Počasí nám přálo a bohatý šabatový oběd zval všechny k procházce. A zatímco mládež z Ceirim se ve stínu stromů zaposlouchala do výkladu rabína Menaše Klimenta o tom, jak přenášet či nepřenášet věci během šabatu, ostatní se vydali nahoru do prostor hradu a vyslechli si povídání Daniela Soukupa a Karolíny Cohen týkající se historie hradu. Mluvili jsme i o slovech Turek, Tatar a vůbec jsme z různých stran rozebrali historii jako takovou.

Nedělní dopoledne patřilo prohlídkám památek spojených se židovským Krakovem. V doprovodu Daniela Soukupa jsme navštívili Starou synagogu, starý židovský hřbitov s výkladem o významných osobnostech tam pohřbených. Dostali jsme tip na košer kavárny nebo restaurace a návštěvu Krakova jsme tak mohli zakončit příjemným obědem v kruhu přátel z komunity.

Na celém výletě se mi nejvíce líbila právě jeho pestrost a rozmanitost. Nikdo se necítil nepatřičně a každý si bez ohledu na své náboženské preference – od „nepraktikujících neznalců“ po „šomrej šabat“ – mohl vybrat a najít to svoje. Vše bylo namístě a vše bylo naprosto na vůli každého z nás. Chcete jít na bohoslužbu? Jděte. Chcete poznávat? Poznávejte. Oba postoje se v rámci úzkého víkendového programu skvěle promísily a doplňovaly.

Jsem přesvědčená, že čas strávený jinde a jinak členy komunity vždy obohatí a to je přesně to, proč výlety jako tento mají neopakovatelný a nezaměnitelný význam pro všechny účastníky. Doufám a věřím, že tento nebyl poslední.

JANA ŽÁČKOVÁ