Na květnovém veletrhu Svět knihy byla představena ilustrovaná publikace o významných ženách židovské historie. Kniha, která původně vyšla ve Švédsku, vydalo v českém překladu Centrum paměti a dialogu Bubny. Vyzpovídali jsme pro vás hned tři klíčové osobnosti, které za vznikem knihy stojí – ilustrátorku Joannou Rubin Dragner, spisovatelku Karin Brygger, a ředitelku CpdB Pavlínou Šulcovou. Rozhovor berte jako pozvání na besedu se třetí z tvůrkyň Židovských hrdinek spisovatelkou Anneli Rådestad a s ředitelkou CpdB. Ta je v rámci programu festivalu ŠTETL FEST plánovaná v Arnoldově vile na čtvrtek 28. srpna v 16.00.
Kniha je opravdu moc hezká a výběr žen velmi rozmanitý. Jak jste vybíraly, které židovské osobnosti do knihy zařadíte? Podle jakých kritérií jste se rozhodovaly?
Karin Brygger: Když jsem viděla náš původní seznam, bylo na něm mnoho spisovatelek a umělkyň. Prvotní výběr určitě ovlivnilo moje profesní zaměření. Poté jsme si uvědomily, že chceme zahrnout co nejvíce hrdinek z různých profesí, z různých kontinentů, z různých zemí. Přesto tam může být určitá převaha evropských a amerických židovských hrdinek, možná právě spisovatelek a umělkyň. Dovolily jsme si vybírat podle srdce.
Joanna Rubin Dragner: V knize je 120 žen. Máme ale seznam dalších 120–150 žen, které se do knihy nevešly. Chtěly jsme je tam mít, ale neměly jsme na to prostor ani čas. Trvalo by to roky. Doufáme, že se nám podaří vytvořit další knihu. Připravily jsme také výstavu o švédských židovských hrdinkách, kde jsme mohly přidat další, které se do knihy nevešly.
KB: A to, že nejsou v knize, neznamená, že nejsou důležité. Jen jsme musely vybírat. Nerozhodovalo, jak slavné byly nebo jestli dostaly Nobelovu cenu – i když některé ano, ale nejsou v knize. Snažily jsme se vytvořit co nejširší obraz židovského života a identity.
A narazily jste při přípravě knihy na nějaký příběh, který vás překvapil nebo hluboce dojal – natolik, že změnil váš pohled na židovskou historii, na roli žen v ní, nebo dokonce na vaši vlastní identitu?
KB: Možná mi to přímo nezměnilo pohled na historii, ale uvědomila jsem si, jak živá a aktuální ta témata stále jsou. Například toto pondělí jsme měly besedu ve Švédsku, a já si při přípravě znovu listovala knihou. A přestože jsem většinu textů psala sama, byla jsem těmi ženami opět nadšená a dojatá. Mám radost, že jsme tyto ženy mohly zaznamenat – že se díky knize stávají součástí historie, která by na ně jinak mohla zapomenout.
Každá z těch žen mě nějak změnila. Jedna z nich, kterou bych zmínila, je Regina Jonas – první rabínka v novodobé historii, která působila ve 30. letech. V knize jsou i ženy, které zakládaly školy pro židovské dívky, aby jim daly lepší život – a ty pak mohly vzdělávat další. Každá z nich má co nabídnout. Nebo třeba Amy Winehouse a to, co zanechala v hudební historii. Všechny ty ženy mě ovlivnily – některé známé, jiné méně, ale každá z nich má sílu.
JRD: Jako ženy a jako Židovky… To je i to, co chceme nabídnout čtenářům – aby našli tu stejnou inspiraci, kterou jsme cítily my při psaní.
Jak knihu přijalo švédské publikum, zejména s ohledem na události po 7. říjnu 2023? Setkaly jste se s opatrností nebo obavami ze strany veřejnosti či nakladatelství? A jak na knihu reagovala židovská komunita a širší švédská společnost?
KB: Měly jsme asi deset veřejných besed od května 2024, kdy kniha vyšla. A ano, po 7. říjnu jsme měly obavy, že kniha nebude přijata tak, jak by mohla být. Dokonce nám nakladatelství naznačilo, že možná nebude vystavena ve výloze. Ale myslím, že reakce byly velmi pozitivní – hlavně ze strany židovské komunity.
Například na pondělní besedě, kde nemohla být Johanna a mluvila jsem s druhou autorkou Anneli, byli v publiku jen dva židovští posluchači – ostatní byli Švédové. A to nás potěšilo, že i švédská veřejnost přijde a chce se něco dozvědět.
Jediné, co bych si přála, je, aby nás více zvaly školy – pro děti třeba od 5. do 8. třídy. Pořád je spousta lidí, kteří nikdy nepotkali Žida. Na besedách o holocaustu mi žáci několikrát řekli, že nikdy neviděli židovskou osobu a ptali se, jestli se nás můžou dotknout?
JRD: V této souvislosti bych ráda zmínila krásný článek v izraelském deníku Haaretz, který napsal David Stavrou. Myslím, že velmi dobře naši knihu vystihl a popsal její smysl a proces jejího vzniku. Před vydáním nám naše nakladatelství položilo otázku: „Chcete knihu vydat teď, když je situace po 7. říjnu napjatá, nebo počkáte, až válka skončí?“ A my jsme řekly: „Ne, rozhodně nebudeme čekat.“ Protože je důležité ukázat, že existuje židovská historie, která není o tomto konfliktu. Tato kniha se týká židovské historie od biblických časů do současnosti.
Jaký byl váš výtvarný přístup k ilustraci tak pestré škály židovských žen napříč staletími? Jak jste pracovala s historickými prameny a jakou roli hrála fantazie, když jste zobrazovala skutečné osobnosti i postavy z biblických příběhů?
JRD: Chtěla jsem, aby kniha byla barevná, radostná a krásná – říkaly jsme si, že to má být jako pytlík bonbonů. Bylo pro mě důležité zobrazit ženy takové, jaké opravdu byly nebo jsou. Protože jsou skutečné – chceme ukázat rozmanitost židovského života, různé odstíny pleti, barvy vlasů, různá prostředí.
U postav, jako je biblická Ester, jsem mohla více použít fantazii, protože nevíme, jak vypadala. Ale například ilustrace Anne Frank a její sestry Margot není klasický portrét, jaký známe, ale vychází z fotografie na pláži v Nizozemsku těsně předtím, než se šly skrývat. Na té pláži jsou šťastné a svobodné – připomínka toho, že i ony byly kdysi tak svobodné jako my dnes.
Už od začátku jste usilovaly o to ukázat rozmanitost židovského života. Bylo také jedním z vašich záměrů vymezit se vůči zažitým stereotypům o Židech – a promítla se tato snaha i do způsobu, jakým jste přistupovaly k ilustracím?
KB: Ano, to bylo určitě také jedním z našich cílů. Ve Švédsku jsme chráněná menšina – asi 20 tisíc židovských obyvatel mezi 10 miliony. Není nás mnoho.
Zdá se, že po celém světě rostou protižidovské nálady. Doufáte, že vaše kniha pomůže mladým lidem přijmout svou židovskou identitu s hrdostí, navzdory rostoucímu antisemitismu?
KB: Přesně tak, řekly jsme si, že teď, kdy antisemitismus narůstá, je důležitější než kdy jindy takovou knihu vydat. Chceme, aby židovské děti nebo mladí lidé nemuseli bojovat se svou židovskou identitou, ale aby ji přijali. A věříme, že tato kniha k tomu pomůže. Některé příběhy jsou smutné, ale ilustrace jim dodávají radost – všechny ty barvy a obrázky dělají z knihy něco krásného.
JRD: Chtěla bych zmínit, že v knize jsou i ženy, které – stejně jako já – objevily svou židovskou identitu až poté, co zažily antisemitismus.
Já jsem třeba věděla, že mám židovské kořeny, ale nic to pro mě neznamenalo – moje rodina byla silně asimilovaná a považovali jsme se za Švédy. Až v dospívání, po zkušenosti s antisemitismem, jsem si řekla: „Musím pochopit, co to znamená být Žid.“
Myslím, že je to častý příběh i jinde v Evropě a v USA – mnoho lidí má židovský původ, ale necítí, že by mohli tu identitu žít nebo se k ní hlásit – často kvůli strachu z antisemitismu nebo z toho, že neznají tradice. Naše kniha ukazuje, že i tito lidé do židovské identity patří – že pokud se cítíš být Žid nebo Židovkanebo tě někdo za Žida označil, máš právo hledat v tom smysl.
Co vedlo Centrum paměti a dialogu k rozhodnutí vydat právě tuto knihu? V čem jste viděli její význam pro české čtenáře – a v dnešní společenské situaci?
Pavlína Šulcová: Když jsem teď slyšela autorky mluvit o knize, ujistilo mě to, že to bylo správné rozhodnutí. Ráda bych v rámci našich programů prezentovala inspirativní ženy a současnou židovskou identitu. Nemáme momentálně vlastní stálý prostor, ale vstupujeme do veřejného prostoru a snažíme se přiblížit židovství v jeho rozmanitosti širší veřejnosti.
Smyslem je také nabořit zajeté stereotypy a představit zajímavé postavy, které nejsou tolik známé – ale přitom jsou velmi zajímavé. V knize je i řada slavných osobností, kromě Barbry Streisand a Ruth Bader Ginsburg třeba také Marilyn Monroe nebo Elizabeth Taylor – a možná ne každý v Česku ví, že si obě tyhle celebrity zvolily židovskou identitu. Doufám, že kniha vzbudí pozitivní zájem a přiblíží židovství ve své pluralitě.
PTALA SE RADKA LÍM LABENDZ
Foto: Kateřina Uksová
O autorkách:
Joanna Rubin Dranger je oceňovaná švédská ilustrátorka a autorka komiksů. Její debut Miss Remarkable & Her Career byl vydán s velkým ohlasem v roce 1999 a byl přeložen do sedmi jazyků včetně angličtiny. Její dokumentární grafická novela Remember Us To Life, která vypráví o její rodině a židovském dědictví, vyšla v roce 2022 a v roce 2023 získala prestižní Cenu za literaturu Severské rady. Mezi její další ocenění patří Stora Svenska Illustrator Prize, PRISA!, Cena FIPRESCI – Ceny Mezinárodní filmové kritiky – a soška Adamson, kterou uděluje Švédská akademie komiksového umění. V letech 2007–2017 byla první ženou, která působila jako profesorka ilustrace na Univerzitě umění, řemesel a designu Konstfack.
Karin Brygger je básnířka, esejistka a umělkyně. Vydala pět sbírek poezie a tři knihy esejí. V současnosti působí jako asistentka profesorky estetiky, médií a tvůrčího psaní na Skövde University ve Švédsku. Ve své tvorbě se zaměřuje na židovskou historii a identitu. V současnosti se soustředí na probíhající performativní projekt, který dokumentuje židovskou diasporu prostřednictvím ručně psaných papírových svitků, The Scrolls Project, jehož cílem je vyprávět příběhy židovských životů dnes prostřednictvím pohledu na komunitu a jednotlivce.
Anneli Rådestad je od roku 2015 šéfredaktorkou časopisu Judisk Krönika. Předtím pracovala jako reportérka a producentka ve švédském rozhlase, mimo jiné v zahraniční redakci Ekot a v aktuálních programech P1-morgon a Människor och tro. Působila také při Evropském institutu židovských studií ve Švédsku Paideia, kde vedla roční studijní program.
