Ha Melech ba Sade! Král je v poli! Zní to sice jako nejžhavější novinka o letních prázdninách britské královské rodiny, ale ve skutečnosti je to chasidský koncept, fráze, která ohlašuje začátek měsíce elul a s ním i blížící se Vysoké svátky.

Rabín Šneur Zalman z Ljady, Rebbe lubavičských chasidim, přichází s metaforou, která se za touto frází skrývá: Po většinu roku je Král jen zřídka dostupný a pobývá v paláci v hlavním městě, ukrytý za zdmi, branami, dvory, strážnými a rádci. Během vzácných chvil však sám vchází do polí. Nestřežen a bez doprovodu tak, aby Jej každý mohl oslovit a bez předepsaných formalit k Němu přistoupit.

Jak jste se nejspíš dovtípili, lubavičský reb tady hovoří o Králi všech králů, Svatém, budiž veleben. Tím, kdo se uchází o audienci, je každý z nás. Měsíc elul a období Vysokých svátků je pak onou dobou, kdy je Král dostupný, Jeho blízkost téměř na dosah ruky. Mnozí z nás se v tomto období vydávají do pomyslných polí, do synagog a modliteben, k oslavě Vysokých svátků a k úvaze nad tím, co bylo a co bude.

Vysoké svátky v sobě nesou dvě poselství – zprávu o návratu a zprávu o obnově. Rok co rok se scházíme k jejich oslavě a většinou si svátky přejeme oslavit stejně jako vždycky – jít do synagogy, vidět tam známé tváře, slyšet stejné modlitby a známé melodie. Jedním dechem ale také toužíme po inspiraci, která se stane žádaným impulzem k osobní obnově a proměně pro následující rok. Popularita Vysokých svátků do jisté míry stojí na tomto napětí, na naší potřebě toho starého a známého a na naší touze po změně, po novém a neznámém. Je to napětí mezi pohodlím a ambicí, mezi „vždycky to nějak dopadlo“ a „odteď beru otěže života pevně do vlastních rukou“.

Kořen hebrejského výrazu pro „rok“ je „šana“ a nese význam „opakování“ a „změny“ a připomíná nám, že čas v sobě nese obojí – cykličnost i změnu. Každý rok se navracíme ke stejným rituálům, na stejná místa a ke stejným lidem. Život má svůj rytmus a zaběhlý chod. Zároveň nám ale každý rok přináší nové zkušenosti, perspektivy a příležitosti. Tohle všechno je „šana“, tohle všechno byl náš uplynulý rok.

Hebrejský termín pro „návrat“ je „šuv“ a jeho význam značí jak návrat ve smyslu fyzické cesty, tak i návrat duchovní. Návrat na známé místo, ale i návrat k sobě samé, návrat k polozapomenutým snům a nevysloveným nadějím, k vlastním hodnotám a k Bohu. Pojem „šuv“ je základem slova „tešuva“, které znamená návrat, cestu zpět, která leží v srdci každoročních oslav svátku Jom Kipur.

Uplynulý rok nám přinesl změť návratů i změn. Změť štěstí a radosti společně s četnými výzvami a chvílemi beznaděje. S Vysokými svátky se blížíme i ke smutnému výročí 7. října 2023. Na mnoha místech a v mnoha komunitách se v ten den zastavíme a připomeneme si všechny, kteří byli a jsou zasaženi hrůzami onoho strašného dne a války, která následovala. Jejich dopad cítíme každý den, ať už v našich komunitách, domovech, nebo na pracovištích. Síla katastrofy sedmého října a dopady nekončící války se zdají být neúnosné a bezvýchodné. Když jsem nedávno listovala machzorem pro  Roš ha-šana, který používáme ve Westminsterské synagoze, narazila jsem na text z Pesikta Rabati, který mi dává naději:

„Navrať se, Izraeli, k Hospodinu, svému Bohu.“ (Ozeáš 14:2) Tento verš můžeme přirovnat k synu krále, který byl svému otci vzdálen na vzdálenost stovky dní cesty. Jeho přátelé jej vyzvali: „Navrať se ke svému otci.“ On jim odpověděl: „Nemohu.“ Jeho otec mu poslal zprávu: „Navrať se tak daleko, jak jen Ti to síly dovolí, a já zbytek cesty dojdu a setkáme se.“ Stejně tak, Svatý, budiž veleben, říká: „Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin zástupů.“ (Malachijáš 3:7)

V měsíci elul a během Vysokých svátků jsme vyzváni k tomu navrátit se k Bohu a k základním židovským hodnotám tak daleko, jak jen nám to síly dovolí. I kdyby to nebylo daleko a s plnou vervou, útěchou nám může být vědomí toho, že Věčný nám přijde naproti. Nemusíme udělat velký krok, stačí krůček – směrem k nápravě nějakého vztahu, ke splnění odkládaného slibu, k dlouho obávané omluvě. Král je v poli a jde nám vstříc. Vyjděme Jeho směrem, směrem k pozvolné nápravě.

Ať už jsou tyto Vysoké svátky vaše první nebo padesáté, kéž je pro nás všechny nadcházející židovský rok sladký a plný zdraví. Kéž nás tento čas inspiruje nejen k návratu sami k sobě a k zamyšlení nad sebou, ale také k tomu rozhlédnout se kolem sebe a podívat se na svět s otevřenou myslí a vlídností. Kéž se nám daří naplňovat závazky vůči bližním, vůči naší tradici a vůči budoucnosti, která se bude opírat o spravedlnost, lásku a o mír.

Kéž nás všechny čeká opravdová „šana“, rok plný známého i neznámého, vše v pravé míře, a kéž najdeme sílu a odvahu k pravému „šuv“, návratu k tomu, na čem opravu záleží.

Šana tova u-metuka. Sladký nový rok.

RABÍNKA KAMILA KOPŘIVOVÁ