OyKay je nový projekt, který propojuje židovskou tradici, vzdělávání a hravost s umem české animace. O jeho podobě a ambicích jsme mluvili se zakladatelem, ředitelem a vedoucím animace Martinem Aaronem Hořínkem, kreativní ředitelkou Josefinou Puou Klimentovou, scenáristkou a reformní rabínkou Kamilou Kopřivovou a spoluzakladatelem a právním poradcem Janem Klusáčkem.

Jak se zrodila myšlenka OyKay založit a proč?
Martin: S Josefínou jsme to řešili už roky, hlavně od doby, co máme děti. Uvědomili jsme si, že neexistuje kvalitní vizuální obsah pro židovské děti – ať už ty nejmenší, nebo starší, třeba před bar či bat micvou. Chyběl nám svět, do kterého by děti mohly vstoupit nejen skrze vyprávění, ale i skrze obraz.

Josefina: Silný moment přišel v průběhu příprav na Pesach během covidu. Naše děti měly dva a tři roky a já si uvědomila, že jim den před sederem pouštíme Prasátko Peppu. Nic proti Prasátku Peppa, rádi jim tento kreslený seriál pustíme, ale říkali jsme si s manželem: proč není něco takového, co by s nimi opravdu rezonovalo – aby je to bavilo, vzdělávalo a zároveň vtahovalo do světa, který je jejich.

Takže by se dalo říct, že inspirací bylo Prasátko Peppa?

Martin: My jsme si i procházeli různé materiály a dostala se nám do ruky i kniha, která se jmenovala Prasátko Peppa slaví Chanuku. To nám přišlo zajímavý koncept (smích), ale došlo nám, že chceme pro děti vytvořit něco opravdu židovského, co je bude bavit. 

Proč právě název OyKay?
Kamila: Chvíli jsme používali pracovní název Chagigakis, ale evokovalo to příliš Talmud a chrámové oběti, což k dětem moc nesedělo. Nakonec jsme spojili jidiš povzdech Ojvej s anglickým Okay. Výsledek je lehce ironický, odlehčený, trochu cringe – a právě proto dobrý.

Martin: Prostě OyKay.

Josefina: OyKey zní přátelsky a není v tom hned nálepka „jdeme se vzdělávat“.

Kamila: A hlavně všichni říkáme, že je něco „Okay“, proč to trochu nepožidovštit?

Jak byste poslání projektu vysvětlili někomu, kdo o něm nikdy neslyšel?
Kamila: Jednoduše – chceme židovství představit zábavnou a přitažlivou formou dětem od jednoho roku do devadesáti devíti let – ve všech jeho barvách, příchutích a podobách.

Honza: Klíčová je nízkoprahovost a dostupnost. Když dětem předložíte tlusté učebnice, nezaujmete je. Ale krátká videa, kde se spojuje humor, dialog a emoce, ano. Není třeba mít předchozí znalosti. Dokáže oslovit i děti z rodin, kde se jinak židovství tolik nežije.

Martin: Kouzlo je právě v krátké stopáži. Videa mají 30–40 vteřin a informace se dávkují ve smyčce – pro děti ideální, protože si je snadno zapamatují. Když jsme projekt chystali, povídal jsem si o něm s jedním chasidem. Ptal se mě, proč si myslím, že by taková videa měla zajímat ortodoxní děti. Vždyť ty židovství zažívají každý den. Odpověděl jsem mu: „Ale i ty ses jako dítě chtěl bavit. Co tě těšilo? Hurvínek! Židovství se má předávat skrze prožitek, emoci a radost. A právě to chceme dělat.“

Josefina: Naše videa mohou propojovat děti z různých prostředí ve společném dialogu.

Myslíš tím, že se někdy potká člen chasidské komunity s někým z reformní – a oba si vzpomenou, že jejich dětskými hrdiny byli Yosi a Esti?
Martin: Já věřím že ano.

Projekt je velice nákladný a nachází se zatím ve fázi rozjezdu, kdy se teprve shánějí prostředky na jeho financování. Co vás motivuje věnovat mu svůj čas a energii a proč je to pro vás osobně důležité?
Kamila: Když mi Aaron poprvé zavolal, hned jsem cítila, že si lidsky i tvůrčím pohledem rozumíme. To mě nabilo energií a motivovalo zapojit se. Z praktického hlediska mě oslovilo i to, že projekt myslí nejen na ortodoxní děti. V naší liberální komunitě je pro mnohé děti jediným kontaktem s judaismem dvouhodinová výuka v chederu jednou týdně. Proto mi přijde skvělé, že díky OyKay proniká židovství i do jejich domovů – v přátelské, hravé podobě, která přesahuje synagogu. Ten obsah je navíc univerzální a může oslovit všechny.

Martin: Projekt konzultujeme i s rabíny z Chabadu. Když jsem ho představoval například rabínu Baninovi, který působí v Benátkách a zmínil spolupráci s Kamilou, odpověděl, že ho to těší a že má radost, že projekt vzniká v židovském prostředí.

Josefina: A hlavně – že tím vzniká dialog. To, že se v projektu potkávají různé podoby judaismu, považuji za důležité a inspirativní.

Formát videí stojí na dialogu. V čem je podle vás silnější než klasické vyprávění?
Martin:To byla klíčová myšlenka. Naše postavy Yosi a Esti kladou otázky a odpovědi jim dávají Mojžíš, kněz Aaron nebo Maimonides. A pak přichází podle mě to nejdůležitější – konfrontace s dnešním světem, kdy do příběhu vstupuje právník, psycholog nebo jiný odborník z moderní doby. Je to mezigenerační dialog, mnohem živější než jen loutka vousatého rabína, která minutu pomrkává a povídá.

Kamila: Mně se na projektu líbí, že si každý může najít něco svého. Když sedím s dospělými nad Tórou, málokoho zajímá čistá teologie. Někdo se ptá na architekturu chrámu, jiného fascinuje psychologie postav. Stejně tak i děti mohou vidět, že to nejsou jen vybájené příběhy, kterým se má věřit, ale že k nim lze přistupovat z různých úhlů pohledu.

Josefina: Na začátku jsme zvažovali i loutkové divadlo s celou scénou a dlouho hledali vhodnou formu. Brzy jsme ale došli k tomu, že děti potřebují pevný bod, k němuž se budou vracet. Proto jsou Yosi a Esti stálými průvodci.

Martin: Je to skoro jako výslech – otázka, odpověď, protiotázka.

Kamila: A to je pro judaismus typické. V Talmudu vedou dialog rabíni, kteří žili v různých staletích a nikdy se nemohli potkat. A přesto slyšíme jejich hlasy, jak spolu vedou spor.

Martin: A někdy si jdou i pořádně po krku. (Smích)

Co vám přináší největší radost?
Martin: Když videa pouštím dětem. Ony jsou nejtvrdší kritikové – hned poznám, jestli fungují.

Josefina: Mě baví samotný proces – když se rozsvítí světla, připraví scéna, namíchají barvy a na stole máme pro každou vteřinu animace zvlášť připravených sto až dvě stě pusinek a desítky různých rukou. A pak se to všechno uvede do pohybu. To je napínavý a kouzelný okamžik.

Kamila: Celý život pracuji se slovy. A když pak vidím, jak se text přetaví do plastelíny a ožije, je to pro mě až mystický okamžik. Čistá magie.

Když si představíte OyKay za pět let – jak by měl vypadat?
Josefina: Existovala by ucelená knihovna videí ve více jazycích a projekt by byl dobře podepřený a dlouhodobě udržitelný.

Martin: Chtěl bych, aby OyKay dál rostl a rozvíjel se – především abychom dokázali rozšiřovat náš už teď skvělý tým, který vznikl za posledních šest měsíců intenzivní spolupráce. Ať už jde o hudební zpracování Roberta Fischmanna, našeho webového mága Jehudu Turka, nebo o talentované herce a výtvarníky, chceme hlavně, aby byl projekt dlouhodobě udržitelný. A aby s ním mohly vyrůstat děti. Já si třeba představuju, že jednou Yosi doroste tak daleko, že si nasadí tefilin.

Kamila: Chtěla bych s Yosi a Ester prožívat jejich bar a bat micvu. Uvidíme, jestli naše postavičky porostou, nebo zůstanou jako zmíněná Peppa Pig, která už patnáct let nezestárla.

Honza: Já koukám do blízké budoucnosti. Základ už jsme vybudovali. Teď je potřeba dostat videa k co největšímu počtu lidí – aby se o nich mluvilo, psalo a učitelé je začali používat a dosah mohl organicky růst.

Co byste vzkázali lidem, které váš projekt zaujal a rádi by ho podpořili? Josefina: Za podporu budeme vděční. Studio, hodiny práce – to všechno něco stojí. A bez finanční podpory se bohužel neobejdeme.

Kamila: Není nad čím váhat. Podpořte nás!

Martin: Honza a já jsme projekt prvních šest měsíců financovali z vlastních prostředků. Váš příspěvek nám umožní tvořit dál a rozšiřovat obsah, který zůstane zdarma dostupný na YouTube, sociálních sítích i na webu. Podpoříte tím i děti, pro které je projekt primárně určen – podobného obsahu je zatím zoufale málo.

Honza: Podpořit tenhle projekt mi udělalo velikou radost. Mám totiž pocit, že má skutečný smysl a přinese nejen užitek, ale i potěšení. A navíc – když do projektu investujete, děláte tím radost sami sobě. Možná nemáte čas nebo dovednosti na to něco takového vytvořit, ale když pak uvidíte hotové video, zahřeje vás u srdce vědomí, že jste toho součástí.

Při přípravě rozhovoru jsem projekt zmiňovala známým a znovu a znovu slyšela stejnou otázku: „A je to pro ortodoxní, nebo pro reformní?“ Moje odpověď byla pokaždé stejná: „Je to prostě židovské – bez ohledu na úroveň a míru víry. Je to OyKay pro všechny. Fakt!“

BARBORA (FREUND) HANUSOVÁ
Foto archiv autorky