Rozhovor u příležitosti dvacátého pátého výročí Nadačního fondu obětem holocaustu

Nadační fond obětem holocaustu nedávno oslavil dvacet pět let své existence. Při té příležitosti jsem se zeptala ředitelky Marty Malé na historii fondu, jeho poslání a programy určené na podporu péče o přeživší, obnovu židovských památek, vzdělávání o šoa i judaismu, rozvoj židovských komunit a nově i na financování zabezpečení židovských obcí v České republice. Zajímalo mě také, jak dlouho pro nadační fond pracuje, co považuje za největší úspěch a jak by si přála, aby tato instituce vypadala za další čtvrtstoletí.

Vraťme se na začátek, kdo inicioval vznik Nadačního fondu obětem holocaustu a jaký byl jeho původní účel?
Za založením fondu stála Smíšená pracovní komise ke zmírnění některých majetkových křivd způsobených obětem holocaustu, která pracovala pod vedením tehdejšího místopředsedy vlády ČR JUDr. Pavla Rychetského. Na základě jejího doporučení Federace židovských obcí v ČR založila NFOH dne 31. července 2000 a vláda následně rozhodla o převodu 300 milionů Kč z prostředků Fondu národního majetku. Prvním úkolem fondu bylo odškodnit ty, kterým byl zabaven nemovitý majetek v období 1938–1945 v důsledku rasové perzekuce a poté nebyl navrácen ani odškodněn jiným způsobem podle restitučních předpisů či mezinárodních dohod.

Jak se za tu dobu změnilo poslání fondu a v čem se vaše práce nejvíce posunula?
Poslání fondu se v podstatě nezměnilo. Zmírňujeme křivdy minulosti, myslíme na budoucnost. Naší prioritou je stále péče o přeživší šoa, s naší podporou jsou opravovány a udržovány židovské památky v Čechách a na Moravě, je připomínána památka obětí holocaustu i romské genocidy, podporujeme vzdělání v judaismu a rozvoj židovských komunit. V minulém roce jsme začali administrovat také program pro zajištění bezpečnosti židovských obcí.

Co k práci v nadačním fondu přivedlo tebe?
Do fondu jsem se dostala náhodou v roce 2002. Tehdy mě oslovil kamarád z libereckého gymnázia Honza Hron, že nadace právě hledá brigádníky. Zaujalo mě to, souhlasila jsem a od té doby ve fondu pracuji dodnes. Začínala jsem jako administrativní pracovnice při zpracovávání žádostí v programu Odškodnění. Později jsem se stala koordinátorkou programu Obnova – tuto roli zastávám dodnes. V roce 2006 jsem se přihlásila do výběrového řízení na pozici ředitelky, konkurs jsem vyhrála a v září uplynulo od té doby již těžko uvěřitelných devatenáct let.

Co považuješ za váš největší úspěch? A je něco, co bys sis přála, aby se ještě povedlo? 
Mám radost, že se NFOH stal profesionální a respektovanou organizací. Těší mě opakovaná podpora českého státu i to, že jsme dokázali přejít na dotační systém. Přestože máme jen tříčlenný tým, ročně zvládáme administrovat více než 150 grantů. Moc si vážím svých skvělých kolegyň a také spolupráce s partnerskými organizacemi. Podařilo se nám rozšířit naši činnost o vlastní projekty – odborné vzdělávání, vzpomínkové i komunitní akce. Nejvíc si cením dlouholeté spolupráce s pamětníky šoa. Přeji si, abychom měli i nadále dost sil a prostředků v naší práci pokračovat.

Podpora fondu je rozdělena do šesti pilířů – péči o přeživší, obnovu památek, připomínku, vzdělávání, komunitní život a bezpečnost. Který je ti nejbližší a který považuješ za nejdůležitější?
Neumím jeden program upřednostnit před druhým. Jsem ráda, že můžeme podporovat všechny tyto oblasti, neboť jsou důležité. Samozřejmě je pro mě zásadní péče a pak podpora vzdělávacích komunitních projektů v programu Naše Budoucnost, který je zaměřený na nejmladší členy a jejich zapojení do komunity.

Jak se rozhoduje o tom, které projekty podpoříte?
Přijaté žádosti hodnotí grantové komise jednotlivých programů, které předkládají svá doporučení správní radě NFOH, ta následně rozhoduje o podpoře projektů na svém jednání. Komise posuzují zejména potřebnost, užitečnost, odbornost a udržitelnost projektů a tomu odpovídající rozpočty.

Nadační fond je z velké části financován státem. Obáváš se, že by mohlo být do budoucna ohroženo?
Fungování fondu je založeno na podpoře státu, bez jehož podpory by NFOH nemohl fungovat. Aktuálně je naše činnost dotována ve výši 33,5 milionu Kč ročně. Společně s Federací židovských obcí v ČR jednáme o podpoře NFOH každých 5 let. Pevně věřím, že se nám podaří podporu zajistit i nadále. Jsme důležitým partnerem státu, jak také zmiňuje právě schválená národní strategie boje proti antisemitismu.

Jaké další zdroje financování využíváte pro péči o přeživší šoa a pro vaše další aktivity?
V rámci našich možností se snažíme získávat dary z různých zdrojů. Máme stále otevřenou veřejnou sbírku na podporu péče o přeživší šoa a získané prostředky pak navyšujeme pro program Péče. Dlouhodobě hledáme dárce i pro naše vlastní aktivity – komunitní projekty například podporoval Jewish Joint Distribution Committee (JDC), Veřejně prospěšný spolek na podporu osob dotčených holocaustem financoval naším prostřednictvím péči v mimopražských obcích a stále přispívá na vzdělávání sociálních pracovníků. Podporu získáváme také od Nadace Židovské obce v Praze pro organizaci dobrovolnických brigád, Magistrát hlavního města Prahy přispívá na novoroční benefice a nově jsme letos získali dotaci od paměťové agendy Úřadu vlády na naše paměťové projekty.

Letos jste novoroční benefici spojili s oslavou 25. výročí. Jak se podle tebe zářijové slavnostní setkání povedlo a kolik prostředků se vám podařilo vybrat?
Myslím, že se benefice velmi vydařila a máme z ní velkou radost. Díky Židovskému muzeu v Praze jsme mohli využít krásné prostory Klausové synagogy, jejíž kapacitu jsme zcela naplnili. V rámci novoroční sbírky jsme celkem vybrali dary ve výši 94 700 Kč.

Když jsi zmínila Klausovou synagogu, napadá mě, že jsme ještě nemluvily o vaší podpoře obnovy židovských památek. Prozradíš nám, které se v poslední době z vašich fondů opravily?
Ráda. Postupně jsme podpořili opravy Staré synagogy ve Velkém Meziříčí a synagog v Pacově a v Čáslavi.Letos putují první prostředky i na synagogu ve Volyni. Pomohli jsme také zajistit statiku synagogy v Lounech. Díky dlouhodobým projektům Federace židovských obcí a Židovské obce v Praze se můžeme starat o desítky hřbitovů a historických budov po celé zemi. Pro výstavu k 120. výročí Židovského muzea v Praze jsme přispěli na restaurování opony a pláštíku na Tóru z Cikánovy synagogy. A mám obrovskou radost, že Česká unie židovské mládeže stále s nadšením organizuje letní úklidy hřbitovů. 

V roce 2007 jste se stali členem Internationales Auschwitz Komitee – Mezinárodního osvětimského výboru, jehož posláním je připomínka tragických událostí, které se odehrávaly v koncentračním a vyhlazovacím táboře Auschwitz v letech 1940–1945. Co to pro vaši činnost znamená?
Mezinárodní osvětimský výbor je sdružení přeživších z Osvětimi a jejich organizací. Sdružuje organizace, nadace a přeživší holocaustu z 19 zemí. My jsme spolu s Českým osvětimským výborem její členskou organizací a já jsem na základě doporučení dlouholetého místopředsedy prof. Felixe Kolmera členkou prezidia. Motto výboru zní: Remember the past, be responsible for the future. (Pamatuj na minulost, buď odpovědný za budoucnost.) 

Společně uchováváme památku obětí holocaustu, vzděláváme, připomínáme, bojujeme proti antisemitismu a zasazujeme se o lepší svět. Prezidium se schází zpravidla dvakrát ročně, vzájemně se informujeme o našich aktivitách a diskutujeme o důležitých otázkách. Minulý týden jsme jednali v Mnichově, kde sídlí naše nová prezidentka dr. Eva Umlauf, a setkali jsme se také s bavorským státním ministrem pro evropské a mezinárodní záležitosti Erikem Beißwengerem.

Jak se v průběhu let změnily potřeby přeživších a jak na ně fond reaguje?
Stejně jako ve většinové společnosti se dnes klade velký důraz na domácí péči. O přeživší se starají především obětaví pracovníci židovských obcí a my jsme tu od toho, abychom jim umožnili poskytovat co nejlepší možnou péči. Myslíme také na samotné pracovníky – třikrát ročně pro ně pořádáme odborné semináře. Například příští měsíc chystáme seminář s britskou psycholožkou dr. Sandi Mann na téma kdo pečuje o pečující?

Věříte, že aktivity fondu pomáhají v boji proti antisemitismu?
Ano, každá i sebemenší příležitost ovlivnit naše okolí se počítá. Myslím, že většina námi podporovaných i vlastních aktivit má preventivní charakter. Osobně se těším z našeho nového společného projektu s Památníkem Terezín, Židovským muzeem v Praze a s Českým osvětimským výborem, který zapojuje tzv. druhou generaci do vzdělávání o holocaustu. Máme postupně se rozrůstající tým vyškolených pamětníků, kteří diskutují se studenty i širokou veřejností nejen o dědictví šoa, židovské identitě, ale také o svých vlastních zkušenostech s antisemitismem.

Jakou roli podle tebe hrají vaše komunitní akce – kavárny, diskuse, brigáda, benefice – v rámci komunity a v otevírání židovských témat širší veřejnosti?
Pro mě jsou tyto akce zásadní. Primárně mají tzv. nízkoprahový charakter, jsou určené pro širokou židovskou komunitu. Přijít tak může každý, kdo má zájem ji lépe poznat anebo ho zajímá nějaké konkrétní téma – někoho osloví mezigenerační debata, jiného práce při úklidu židovského hřbitova či oslava židovského svátku. Z tohoto důvodu většinu těchto akcí pořádáme ve veřejném prostoru. Pomáhá nám to přilákat i ty, kteří se například dříve neodvážili přijít na židovskou obec. Stává se, že jsme pro takové lidi prvním kontaktem se židovským prostředím. Snažíme se je pak nasměrovat a povzbudit. 

Jak si představuješ, že bude činnost NFOH vypadat za dalších dvacet pět let?
Za dvacet pět let? Doufám, že bude navazovat na dosavadní dobrou praxi a pomáhat tam, kde bude třeba.

Je ještě něco, co bys ráda dodala?
Ráda bych při této příležitosti poděkovala. Děkuji za spolupráci správní a dozorčí radě, našemu zřizovateli, drahým kolegyním z týmu, kolegyním a kolegům z partnerských institucí, našim dobrovolníkům. Všem dárcům děkuji za podporu naší činnosti.

PTALA SE RADKA LÍM LABENDZ
Foto archiv Marty Malé a NFOH