Od zapalování chanukových vater přes zavěšené chanukije až po extra svíčku – našli jsme pro vás méně známé židovské zvyky spojené s Chanukou z různých koutů světa.

Mnoho nejznámějších chanukových tradic je univerzálních. Ať už se nacházíte v Argentině, nebo v Zimbabwe, oslava svátku světel spočívá v zapalování chanukije, pojídání smažených jídel a připomínce vítězného příběhu Makabejců a znovuzasvěcení Chrámu v Jeruzalémě.

Židé po celém světě si však vytvořili i místní zvyky, které jsou jedinečné pro jejich komunitu. Například zatímco plněné koblihy (sufganiot) jsou neodmyslitelnou součástí chanuky mezi aškenázskými Židy, v jižní Indii se Chanuka slaví pojídáním sladkosti zvané gulab džamun – osmažených kuliček z mléčného těsta servírovaných v cukrovém sirupu. Stejnou pochoutku si v Indii dopřávají i při oslavách jiných svátků. Zde je osm dalších zvyků, které si židovská diaspora vytvořila.

1. Zavěšené chanukije

Většina aškenázských Židů staví chanukiji do okna, aby tak veřejně připomněli zázrak, který se stal při opětovném vysvěcení Chrámu. V Maroku, Alžírsku a v dalších severoafrických zemích se však stalo zvykem zavěšovat chanukiji na háček u dveří, blízko mezuzy. Mělo se za to, že tato poloha zvyšuje ochranu domu. Proto mají severoafrické chanukije často kroužek pro zavěšení a plochou kovovou zadní stranu. Někteří chasidé z Chabadu také chanukije věší. Odkazují přitom na Talmud (Šabat 22a), kde se chanukija popisuje jako světlo umístěné na veřeji, naproti mezuze: „Rab Šmuel z Difti řekl: ,Halacha stanoví, že chanukové světlo má být po levé straně, mezuza po pravé – aby ten, kdo vchází do domu, byl obklopen micvami.‘“

2. Chanukija z brambor

Židé v Rumunsku, Rakousku a v dalších částech střední Evropy si vydlabávali improvizované chanukije z brambor. Každý den se přidával jeden „bramborový svícen“ naplněný olejem s ponořeným knotem. Tento zvyk vznikl pravděpodobně v dobách chudoby, kdy si lidé nemohli dovolit kovové svícny.

3. Zapalování extra šamaše

Židovská komunita v Aleppu, tvořená převážně sefardskými Židy, kteří uprchli před inkvizicí, zapalovala každou noc kromě hlavního šamaše ještě jeden navíc. Výkladů tohoto zvyku je víc – podle někoho měl druhý šamaš vzdát hold Bohu a poděkovat za záchranu jejich životů. Jiní jej vnímají jako gesto vděčnosti vůči muslimským obyvatelům Aleppa, kteří je přijali jako uprchlíky.

4. Skleněné schránky na světla

Jeruzalémští Židé již dávno před vznikem Státu Izrael dodržovali talmudický příkaz, že chanukija má být umístěna venku, jak se píše v traktátu Šabat 21b: „Je micvou umístit chanukové světlo u vchodu do domu, venku, aby bylo viditelné.“ Jelikož jsou ale jeruzalémské zimy deštivé a větrné, začali si lidé vyrábět skleněné boxy podobné akváriím, kterými zapálené chanukije chránili před uhasnutím. Některé staré domy v Jeruzalémě mají dodnes na fasádách vytesané výklenky určené právě pro tyto boxy. Dnes tento zvyk přejalo mnoho Izraelců – někteří do nich dávají nádoby s olejem, jiní v nich zapalují svíčky.

5. Chag ha-banot

Židovské komunity v Libyi, Tunisku, Alžírsku, Iráku, Íránu, Turecku, Maroku, Řecku a v Jemenu slaví během Chanuky ještě jeden svátek, označovaný v hebrejštině jako Chag ha-banot (Svátek dívek nebo dcer) nebo arabsky jako Eid al-bnat. Připadá na Roš chodeš tevet, tedy šestý den Chanuky. Ženy a dívky se ten den zdržují práce, scházejí se a vyprávějí si o hrdinkách židovské historie. Nejčastěji zmiňovanou postavou je Judita, která zachránila Jeruzalém tím, že sťala hlavu vojevůdci Holofernovi. Slavení tohoto svátku zahrnuje také tanec, zpěv, pojídání sladkostí, návštěvu synagogy a polibek svitku Tóry. Dívkám blížícím se věku bat micva či čerstvě zasnoubeným ženám je při oslavách věnována speciální pozornost.

6. Sousedský košt

V jihofrancouzském regionu Avignon, známém svým lahodným vínem, se místní Židé po ukončení šabatu, který připadá na období Chanuky, navzájem navštěvují a ochutnávají tento lahodný mok. Každá rodina nad otevřenou lahví pronese přípitek oslavující zázrak Chanuky a vydá se k sousedům, kde tento rituál opakuje.

7. Zákaz práce u světla chanukije

V severoafrických a blízkovýchodních komunitách (a také mezi některými ultraortodoxními Aškenazy) platí zvyk, že dokud chanukija hoří, ženy nevykonávají žádnou práci (melachot). Přestože Chanuka není svátkem pracovního klidu, zvyk má původ v dávných právních rozhodnutích, podle nichž světlo chanukije nesmí být využíváno k jinému účelu než k potěšení z micvy.

8. Devátý večer Chanuky

V některých částech Maroka chodí židovské děti poslední den Chanuky od domu k domu a sbírají zbytky bavlněných knotů. Po západu slunce z nich zapalují velkou hranici, kolem níž se zpívá, tančí anebo se přes ni skáče – údajně pro štěstí, zvlášť pro ženy, které si přejí otěhotnět nebo najít partnera.

AUTOR: ABBY SEITZ / PŘEKLAD: REDAKCE

Článek byl původně publikován na webové stránce Jewish Learning. Děkujeme za možnost jeho otištění.