U spisovatelů je zpravidla důležitější jejich dílo než samotný běh života. Jsou však výjimky z pravidla, které se týkají autorů, do jejichž osudu zasáhla krutá doba. Do života Ivany Klímy vpadla 2. světová válka, jako malý chlapec prožil od prosince 1941 tři a půl roku v ghettu Terezín. Přežít mu pomohlo, že jeho otec v lágru vedl četu elektrikářů, a proto jej ani zbytek rodiny nečekal transport.

Dalším zlomovým rokem byl ten osmašedesátý, který výrazně ovlivnil život a tvorbu mnoha desítek umělců. Politicky nepohodlným spisovatelům prudký obrat politiky znemožnil publikování. Někteří to řešili emigrací, jiní utajeným vydáváním v samizdatu. A přitom zpravidla šlo o autory původně levicově orientované. To byl i případ Ivana Klímy, jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů generace 60. let – a vlastně i druhé poloviny 20. století.

Malý Ivan se narodil v Praze 14. září 1931 – to ovšem ještě pod původním rodinným příjmením Kauders – a z našeho světa po nemoci odešel 4. října 2025 ve věku úctyhodných 94 let. V době mezi Jom kipurem a svátkem Sukot jsme se s ním na Novém židovském hřbitově v Praze rozloučili.

Jak šel jeho život? Syn vynálezce v oboru silnoproudé elektřiny, který zřejmě doufal, že ho syn bude v oboru následovat, zakončil v roce 1956 studium češtiny a literární vědy diplomkou o Karlu Čapkovi. I ve své literární tvorbě jako by se celý život tomuto velikánovi, kladně přijímanému širokým čtenářským publikem, snažil vyrovnat. Hned po škole se vydal na dráhu psavce – získal místo redaktora v časopise Květy. Další rok prožil jako stipendista literárního fondu a už v roce 1959 v nakladatelství Československý spisovatel redigoval edici současné prózy Život kolem nás. V 60. letech pracoval v Literárních novinách, po jejich zákazu v Literárních listech. Patřil ke generaci, která nám přinesla mnoho výrazných jmen; byli to například Arnošt Lustig, Josef Škvorecký, Pavel Kohout, Eva Kantůrková, Milan Kundera či Ludvík Vaculík. Ivana Klímu po roce 1968 vyloučili z KSČ, kde byl jako levicově orientovaný mladý muž členem čtrnáct let – a postupně mu docházelo, že ona strana se svými neustále opakovanými přehmaty, omyly a nespravedlnostmi, které přinášely zločinné praktiky, přinesla utrpení řadě nevinných lidí, zatímco slibované šťastné zítřky se nedostavily…

I přes jisté renomé v zahraničí začal být po okupaci v srpnu 1968 problém sehnat odpovídající práci. Klíma už byl známý, a tak dostal pozvánku do Ameriky. Od podzimu 1969 půl roku přednášel na univerzitě v Michiganu. Neemigroval však, vrátil se do vlasti, kde chtě nechtě střídal různá praktická zaměstnání – sanitář, figurant u zeměměřičů, poslíček, metař… Většinou však byl na volné noze, patřil k disidentům a publikoval v samizdatu (známá edice Petlice) i v zahraničí, a tak žil z honorářů.

Po roce 1989 vedl v letech 1990–1993 český PEN klub. Klíma hodně tvořil, objevoval se ve všech tehdejších časopisech, napsal i řadu divadelních a rozhlasových her. První verze slavného románu Soudce z milosti vyšla v samizdatu roku 1976. Knihu Milostné léto dokonce ve Švédsku zfilmovali. Klíma také později psal fejetony do Frankfurter Rundschau a glosy o dění u nás jako Dopisy z Prahy publikoval ve Švédsku i v USA. Etabloval se i v tvorbě pro děti – podílel se na slavném seriálu o krtkovi, který zpracoval výtvarník Zdeněk Miler. Proslavila ho kniha Hodina ticha, dvojnovela Loď jménem Naděje. Pod vlivem Franze Kafky jeho tehdejší tvorba prezentuje modelové prózy a dramata.

Obliby dosáhly jeho povídkové knihy Milenci na jednu noc, Milenci na jeden den, Má veselá jitra, Moje zlatá řemesla a další. Jeho knihy vycházely hojně v zahraničí, zejména v překladech do angličtiny. Pro ilustraci: v roce 2005 v Holandsku vyšel jeho román Geen heiligen, geen engelen (Ani svatí, ani andělé), což byl už jeho sedmý titul vydaný v amsterodamském nakladatelství. A nebyl zdaleka poslední. Velký úspěch měla v Holandsku nová verze jeho objemného románu Soudce z milosti, která se dočkala i ceny. Vyšla pod pozměněným názvem Rechter tussen twee vuren, což lze přeložit jako Soudce mezi dvěma ohni (plameny).

A jako zajímavost na závěr. Málo je známo, že spisovatelem se stal i mladší bratr Ivana Klímy Jan. Ten se však především etabloval jako vědec v oboru kvantové teorie a psaní zůstalo jeho koníčkem. Dobře známá je jeho detektivka Smrt má ráda poezii, napsal i další díla tohoto žánru a také humoristické romány. Přeložil rovněž mnoho detektivek a knih literatury faktu.

Za zvláštní zmínku stojí paměti Ivana Klímy, které vyšly ve dvou dílech a pak v reedici v jedné tlusté knize o osmi stech stránkách v Academii. Slibný název Moje šílené století přináší všechny možné vzpomínky, úvahy, záznamy, názory, popisy a události, které se dotýkají autora i naší země. Kamkoliv zapíchnete prst, tam se vždycky něco zajímavého dozvíte.

Neboť toto století – a to platí i pro čtvrtinu toho nového, současného – je opravdu šílené!

LUBOR FALTEISEK
FOTO Miroslav Martinovský