Když se řekne Vídeň, většina lidí si vybaví především velkolepé muzejní galerie, klasickou hudbu, vyhlášený Sachrův dort či zábavní park Prater. Historie hlavního města Rakouska ležícího na severním cípu země je však mnohem bohatší a nabízí víc.
Je to domov velikánů, jako jsou Schubert, Strauss nebo Mozart. Myslitelů jako Freud či významných politiků jako Metternich. Nikoho asi nepřekvapí, že toto kulturní město se pravidelně umisťuje v žebříčku měst s nejlepší životní úrovní. Zdá se jako dokonalé ztělesnění harmonie a souladu bohatého uměleckého života a zároveň klidných procházek po udržovaných městských parcích a zahradách.
Vídeň je proslulá sbírkou mnoha muzeí a galerií. Majestátní secesní budovy nejsou jen pohlednou vídeňskou dominantou, na kterou se pěkně dívá, ale především skýtají možnost bohatého kulturního vyžití. Mezi všemi těmito „paláci kultury“ se však nachází jeden, který se už pěkně dlouhou dobu pyšní titulem NEJ. Jedná se o vídeňské židovské muzeum, které je nejstarším židovským muzeem na světě. Letos slaví 130 let existence od svého otevření v roce 1895. A právě proto, že je tak staré, pamatuje a dokáže zmapovat židovskou historii a stopu lépe než kdokoli jiný.
Aktuálně pořádá dvě výstavy, které určitě stojí za zmínku – jednou z nich je trvalá expozice nesoucí název Naše město!, která mapuje život Židů v minulosti a ukazuje, jak se přes nevstřícnost rakouských poválečných politiků téměř zcela zničená židovská komunita dostala do dnešní skromné, ale velmi dynamické podoby. Je to příběh imigrace: nejprve z východní a střední Evropy, poté z bývalého Sovětského svazu, zejména ze Střední Asie. Ukazuje historii židovské komunity od středověku až po šoa a zkoumá toleranci k Židům napříč minulostí.
Výstava navíc v konceptu muzea zahrnuje současné umělce. Spolu s mezinárodně uznávanými umělkyněmi Nancy Spero a Brigitte Kowanz si muzeum objednalo také izraelskou tvůrkyni Mayu Zack. Výchozím bodem její instalace je Šabatový pokoj navržený Isidorem Kaufmannem pro první židovské muzeum v roce 1899. Kaufmannova instalace byla revoluční, na jedné straně měla Nežidům představit šabat jako rodinnou oslavu, na druhou stranu poskytovala vídeňským Židům nostalgický bod orientace a zamyšlení v paradoxním světě na přelomu 19. a 20. století. Muzeum stále uchovává několik předmětů a fotografií z místnosti, která byla zničena nacisty v roce 1938. Maya Zack digitálně zrestaurovala relikvie a vizuální materiál, aby vytvořila fotografickou interpretaci tohoto důležitého a zapomenutého historického místa, které je nyní součástí hlavní výstavy, jejíž chloubou je i ateliér.
Ten není jen místností pro kreativitu a komunikaci, ale také výstavním prostorem. Představuje svátky a slavnosti židovského života. Někteří lidé slyšeli o událostech jako bar nebo bat micva, tedy přechodu z dětství do dospělosti. Ale jaké symboly se objevují v židovském manželství? Jak vypadá košer kuchyně? Otázky tohoto typu jsou v ateliéru řešeny tím, že se každodenní předměty stavějí vedle předmětů ze sbírek muzea.
Druhou velmi zajímavou instalací židovského muzea je výstava nazvaná Black Jews, White Jews? On Skin Color and Prejudice neboli Černí Židé, bílí Židé – o barvě kůže a předsudcích, která se zabývá, jak už název vypovídá, rasismem, antisemitismem a různými formami diskriminace a násilí vůči lidem odlišné pleti, náboženství nebo vyznání. Ukazuje historické i současné problémy společnosti a nastavuje jí zrcadlo. Cílem výstavy je především ukázat, že všichni jsme lidé bez rozdílu, jsme si rovni a měli bychom se navzájem přijímat takoví, jací jsme.
Nevyhládlo vám trochu při tom čtení? Lákadlo v podobě jídla má snad každá země a Vídeň samozřejmě není výjimkou, ba naopak je známá svou vybranou gastronomií. Je vyhlášená spoustou lahůdek, jakými jsou třeba telecí řízek s bramborovým salátem, noky, císařský trhanec nebo Sacherův dort. Pokud už jste však ochutnali všechny vídeňské dobroty či byste prostě raději zabrousili do „známějších vod“ a dali byste si na zub něco více „košer“, můžete zavítat do jednoho z izraelsko-židovských podniků, které ve Vídni fungují již řádku let. Ve městě funguje několik skvělých restaurací, které mají v nabídce, na co si jen vzpomenete – ať už šoulet, či obyčejný hummus s pitou, ať už máte velký hlad, nebo jen chuť na dobrou svačinku po dobrodružném dni.
Prvním takovým podnikem je Mea Shearim Kosher Restaurant, který se zaměřuje na všechno, co nesmí chybět v moderním, ale zároveň tradičním košer jídelníčku. V menu najdete i mezinárodní jídla, připravovaná z košer surovin. Druhou restaurací je Bahur-Tov Kosher Restaurant. Co do výběru v menu si tyto dva podniky celkem konkurují, takže pokud se rozhodnete zajet do Vídně a budete se chtít stavit na jídlo, můžete si vybrat jednoduše podle toho, ke které restauraci jste blíž. Jedno se však Bahur-Tov musí nechat: je to jedna z nejstarších košer restaurací ve Vídni. Nachází se na Taborstrasse, přímo v srdci Židovské čtvrti, a hostí nejen místní a mezinárodní židovskou komunitu, ale je také oblíbenou volbou mezi běžnými Rakušany.
Pokud máte zrovna plný žaludek, ale láká vás šálek dobré kávy nebo zákusek po vydatném obědě, doporučuji navštívit Café Central. Pravda, nejedná se přímo o židovský podnik, ovšem je to legendární kavárna, která se po svém otevření v roce 1876 stala oblíbeným místem setkávání významných osobností, často židovského původu, jakými byli třeba Sigmund Freud, Leon Trotsky či Stefan Zweig. Interiér kavárny, zdobený nádhernými sloupy a vysokými stropy, navíc vytváří atmosféru sofistikované elegance a útulného „tepla domova“. Posezení u kávy či dortíku vás zde snadno může přenést zpět v čase, do doby, kdy se zde psala historie a rodily se velké myšlenky.
Na závěr mám pro vás pár tipů na zajímavá místa, která ve Vídni stojí za to navštívit. Určitě nelze vynechat vídeňský Ústřední hřbitov v secesním stylu. Pokud přicházíte nebo přijíždíte z centra, projděte první branou, kde se nachází vstup do břečťanem porostlé staré židovské části s řadou architektonických památníků, kde jsou pochovány mnohé slavné osobnosti, mimo jiné i už zmiňovaný otec moderní psychoanalýzy, Sigmund Freud. Dále pak třeba Arthur Schnitzler a Friedrich Torberg nebo Johann Strauss mladší i starší. Hřbitov navíc minulý rok oslavil 150 let od svého založení a to je vážně úctyhodné.
Samozřejmě je třeba zmínit a doporučit i návštěvu Židovské čtvrti v centru města (cedule vás navedou, nebojte se, že byste se ztratili). Vídeňská židovská komunita je bohatá na historii sahající stovky let zpět – od prvního Žida v Rakousku Salomona, též zvaného Schlom, žijícího ve 12. století přes umělce, lékaře a vědce, kteří formovali kulturu v 19. století, až po holocaust…
Nejvýznamnějším místem čtvrti je Judenplatz, kde dříve stála synagoga, která byla bohužel zničena roku 1420/1421. Její základy dnes najdeme „pohřbené“ právě pod tímto krásným náměstím. Naneštěstí, jelikož se Židovská čtvrť nachází přímo v centru, je často terčem turistů, tudíž místo tradičních obchůdků zde vidíte spíše spousta obchodů s kýčovitými suvenýry, které nemají se Židy nic společného. Přesto si však čtvrť zachovává své kouzlo, které je jen třeba objevit.
JASMIN CARMEL
Foto archiv autorky
