V červnu byl v České Lípě bez větší pozornosti veřejnosti i médií odhalen památník, který svým významem dalece přesahuje hranice města. Společné úsilí Vlastivědného spolku, města i místní nemocnice tak po téměř sto letech symbolicky uzavírá jednu pozapomenutou kapitolu a splácí dluh významnému českolipskému rodákovi.

V onom tropicky dusném červnovém odpoledni se zde ve stínu budovy pavilonu C – dětského oddělení – místní okresní nemocnice tísnila hrstička zájemců, hostů a organizátorů, aby se všichni zúčastnili odhalení bronzové sochy prof. dr. Leopolda Molla (1877–1933), jež vznikala několik předcházejících let v ateliéru akad. sochaře Ladislava Janoucha.

„Před pěti lety oslovil město Vlastivědný spolek Českolipska společně s primářem dětského oddělení českolipské nemocnice MUDr. Josefem Gutem s prosbou o vytvoření busty pana profesora Leopolda Molla. Jedná se o významnou osobnost z České Lípy, jejíž činy mají celoevropský dosah. Rádi jsme tedy souhlasili a příprava pomníku mohla začít. Těší mě, že bude mít Leopold Moll ve městě důstojnou připomínku. Je třeba si významné osobnosti připomínat, abychom věděli, že v České Lípě máme být na co hrdí,“ řekla při tomto slavnostním okamžiku paní starostka Jitka Volfová.

Prostor k proslovu dostala také dr. Kathie Löw, pravnučka Leopolda Molla, která do Lípy na slavnostní den přijela z Bruselu a svou řeč uvedla kouzelnou češtinou: „Mluvím tu dnes jménem nejen mé rodiny a jménem těch, kteří jsou tady, nebo nás sledují přes internet, ale hlavně jménem všech, kteří už nejsou mezi námi. Jsme velice vděční a poctěni, že se našemu předkovi doktoru Mollovi dostane takového vyznamenání!“ A dodala: „Doktor Leopold Moll byla jedna z mnoha světově významných osobností českého původu, jejíž celoživotní odkaz vydláždil cestu do současnosti. Nejen v medicíně i psychologii, ale i v umění a kultuře.“  

Komornímu odhalení pomníku předcházel odborný seminář s mnoha zajímavými příspěvky i další slavnostní program ve špígl-nýgl-nágl nové – a dlužno říci fantastické – budově Jiráskova divadla, jež stojí od podzimu 2024 v samotném srdci českolipské městské památkové zóny, tam, kde po staletí sídlila místní významná židovská obec. A právě tam se 2. března v roce 1877 do místní šochetské rodiny, jež provozovala po generace řeznické řemeslo, narodil Leopold (Arje Jehuda) Moll.

Leopold Moll

Otcem Leopolda Molla byl řeznický mistr Wilhelm Moll, matkou Rosa Mollová, taktéž ze živnostenské rodiny. Leopold ve svém rodišti absolvoval základní i střední školu. Po studiích medicíny na německé univerzitě v Praze se specializoval na kojeneckou výživu a působil u předního pediatra prof. Aloise Epsteina.

V roce 1910 odešel do Vídně, kde byl pověřen vybudováním Říšského ústředního ústavu pro mateřskou a kojeneckou péči. Od jeho otevření v roce 1915 stál v čele pracoviště, které díky němu získalo mezinárodní věhlas. Založil také školu pro „Mollovy sestry“, jež šířily moderní péči o matky a kojence.

Významně přispěl k dietetice dětí včetně péče o nedonošené novorozence a uvedl do praxe řadu speciálních výživ. Během 1. světové války inicioval pomoc pro válečné sirotky a děti z ohrožených rodin. Byl profesorem a respektovaným pediatrem doma i v zahraničí. Zemřel v roce 1933 ve věku 56 let, Vídeň mu udělila čestný hrob. V roce 1990 byl zařazen mezi deset osobností, které významně přispěly k věhlasu Vídně.

Seminář o životě a díle Leopolda Molla

Seminář zahájil pan magistr Michael Panáček, který přítomným gerade představil osobnost Leopolda Molla a na základě dochovaných pramenů přiblížil přítomným historii města z přelomu 19. a 20. století.

Dr. Tomáš Kraus ve svém referátu přirovnal osud a odkaz dr. Molla mimo jiné k jinému významnému, avšak veřejností téměř zapomenutému českému lékaři dr. Oskaru Fischerovi. Tento profesor medicíny a vědec, rodák ze Slaného u Prahy, působil před první světovou válkou v německojazyčné části Karlovy univerzity. Ještě než byl roku 1942 nacisty deportován a utrýzněn v terezínském ghettu, patřil k předním osobnostem evropské psychiatrie. Spolu s dalším židovským lékařem dr. Arnoldem Pickem vedl tzv. Pražskou školu neuropatologie a položil základy moderního výzkumu v této oblasti.

Tento dosud téměř zapomenutý židovský lékař z meziválečného Československa popsal již v roce 1907 – tedy ve stejném roce jako Alois Alzheimer, jehož jméno dnes zná celý svět – fenomén takzvaného senilního plaku. Toto onemocnění mozku je spolu s takzvanými neurofibrilárními smotky považováno za hlavní příčinu stařecké demence. Zatímco Alzheimer vycházel ze vzorku jediné pacientky Augusty Deterové, Fischer publikoval výsledky mnohem rozsáhlejší studie. Fischerův objev však upadl v zapomnění.

Teprve po sto letech, při příležitosti výročí popsání Alzheimerovy choroby, objevil Michel Goedert z Laboratoře molekulární biologie Univerzity v Cambridge v archivu Univerzity Karlovy zapomenuté Fischerovy studie a upozornil na ně v zahraničním odborném tisku. Zapomnění Fischerova díla bylo důsledkem nacionalistického napětí před druhou světovou válkou, tehdejšího antisemitismu, rivality mezi neuropatology v Praze a v Mnichově – a nakonec i tragického osudu židovských vědců během holocaustu a v terezínském ghettu.

Příspěvek profesora doktora Lischky z Vídně se podrobně zabýval vznikem, důvody a osudem takzvané Kinderklinik – dětského a kojeneckého sanatoria ve vídeňském Glanzingu (obdoba pražských Dejvic). Za myšlenkou jeho založení, financováním, výstavbou, slavnostním otevřením i za následným vedením tohoto na svou dobu mimořádně vizionářského ústavu, který významně přispěl ke snížení kojenecké úmrtnosti, nestál nikdo jiný než profesor Leopold Moll.

Dnes jsou obdobné pediatrické instituce (minimálně v Evropě) zcela běžné. V Praze např. paralelně ve stejné době vzniká slavná podolská porodnice, dnes známá jako Ústav pro péči o matku a dítě. Ústav sídlí v komplexu budov, které byly vystavěny před první světovou válkou na popud prof. dr. Rudolfa Jedličky. Autorem architektonického návrhu byl Rudolf Kříženecký. Dostavěn a otevřen byl sice již roku 1914, krátce před vypuknutím války, ale prapůvodně budova nesloužila jako porodnice, nýbrž jako sanatorium. Porodnice zde vznikla až za první republiky. První neonatologickou klinikou tedy dle všeho opravdu byla ta Mollova v Glanzingu.

Po zcela saturujícím dopoledním bloku přednášek směřoval během diskuse jeden z prvních dotazů na manželku pana doktora. O osudech jejích i dalších členů rodiny krátce pohovořili pan Vladimír Stoje, David Kraus a nakonec i prasynovec dr. Molla, pan Michael Löw z Londýna.

Marie Mollová

Marie Mollová, rozená Schlesinger, se narodila roku 1895 v Chebu židovským rodičům pocházejícím ze Strážnice a Mikulova. Jejím prvním manželem byl doktor Lüfschütz z ukrajinských Brodů, který však zemřel po pouhých třech týdnech manželství. Podruhé se provdala za vídeňského pediatra prof. Leopolda Molla. Po jeho smrti se jako dvojnásobná vdova vrátila do Prahy, kde uzavřela třetí sňatek s panem Braunerem, jenž zemřel v roce 1941.

Marie žila v Praze Na Poříčí 34, odkud byla v srpnu 1942 deportována transportem Aaw do Terezína. Odtud byla zařazena do jednoho z „B“ altentransportů a odvezena do Treblinky, kde její stopa končí. Její tragický příběh je podnětem k úvaze o umístění pamětního kamene Stolpersteine.

Michael Panáček a David Kraus poté provedli smíšenou, česko-německo-anglicky hovořící skupinu po památkách města, chybět nesměl hlavně místní nádherný, rozlehlý městský park s bustami a pomníky mnoha jiných významných osobností města a také dochované židovské památky – Starý židovský hřbitov a Gansův špitál v bývalé židovské čtvrti.

O této mimořádné osobnosti světového významu, jakou prof. dr. Leopold Moll dozajista byl, ještě nepochybně uslyšíme. Zároveň bych rád zdůraznil i další rozměr celého počinu – na rozdíl od dnešních efemérních, heslovitých gest představuje pokračování poctivého trendu, který začal už rehabilitací odkazu Franze Kafky v roce 1989 a na němž koneckonců do velké míry stojí současná (nejen) česká židovská identita.

DAVID KRAUS