Nově vznikající Moravské židovské muzeum Mehrin budeme koncipovat jako muzeum života. Chystáme se vyprávět příběh židovské přítomnosti jako součet individuálně prožitých lidských životů, příběh, který stále pokračuje na mnoha místech světa. Holocaust, tato děsivá etapa v lidských dějinách, je z historického hlediska událost stále poměrně čerstvá, přesto o řadě jeho aspektů dodnes nic nevíme.
Významný podíl na této skutečnosti mají čtyři dekády ostudného mlčení a překrucování dějin v letech 1948–1989, ale také zavádějící předpoklad, že se dávno všechno ví a není co zkoumat. Dnes se můžeme na minulost podívat bez ideologických překážek, ale kdokoliv se zaobírá tématem holocaustu, narazí dříve či později na fakt, který ve své přednášce pro Mehrin v roce 2021 vyzdvihl americký historik Timothy Snyder: „Máme-li si uvědomit skutečný rozměr ztráty, k níž došlo povražděním většiny našich židovských spoluobčanů, musíme vědět, jakou roli hráli a co jejich dřívější přítomnost pro historii této země znamenala.“ Proto považujeme za důležité mapovat celou historií židů, jejich rodů a komunit, na území Moravy a Slezska. Mnoho práce už bylo na tomto poli vykonáno, ale přesto je pořád na co se ptát, co objevovat, co vyprávět. Jsme přesvědčeni, že pořádáním konferencí Bílá místa může významným způsobem nejen zvýšit zájem o výzkum židovské Moravy a Slezska, ale také podpořit rozvoj mezioborového a přeshraničního přístupu k tématu a posílit spolupráci mezi institucemi, které se k židovským dějinám různými způsoby vztahují. Zákony, které by stavěly příkrou hranici mezi světem majority a světem žŽidů, již v naší zemi naštěstí neplatí. Židovská historie není čímsi exotickým a cizím, nýbrž je nedílnou součástí moravské historie i Moravy samotné.
První ročník: zrod platformy
Výše uvedenými slovy jsme zvali přednášející a posluchače v roce 2024 na první ročník konference Bílá místa, k jejíž organizaci nám přispěla laskavou pomocí Masarykova univerzita v Brně. V této spolupráci nadále s díky pokračujeme. Úvodní ročník konference otevřel prostor pro setkání historiků, archivářů, muzejníků i regionálních badatelů, kteří se dějinám židovských komunit na Moravě dlouhodobě věnují. Cílem nebylo pouze představit jednotlivé výzkumy, ale především propojit dosud izolovaná témata do širšího obrazu. Při úvahách nad programem jsme se inspirovali mnohaletou tradicí pořádání konference Židé a Morava Muzeem Kroměřížska. Pořadateli mnoha jejích ročníků, panu Petru Pálkovi, patří za jeho úsilí hluboká poklona. Jsme velmi rádi, že kroměřížská setkání i nadále pokračují, a snažíme se je podpořit naší aktivní účastí. Neobvykle jsme celodenní program prvních Bílých míst připravili na neděli, aby byl dostupný také široké veřejnosti. Zaplněný sál Sira Roberta Scrutona, kde akce probíhala, dal dalším nedělím zelenou.
Diskuze prvního ročníku Bílých míst se soustředily na otázky demografického vývoje Moravy, vztahů mezi židovskými a křesťanskými komunitami, proměn náboženského života i ekonomických sítí. Hlavním řečníkem konference byl Michael Miller z Středoevropské univerzity (Central European University) ve Vídni, který ve své přednášce Moravští Židé: evropská perspektiva nastínil, že zatímco Morava byla po staletí útočištěm pro židovské uprchlíky ze sousedních zemí a tito nově příchozí přispěli ke kultuře, společnosti a K náboženskému životu moravských Židů, od poloviny 18. století Morava své Židy spíše „exportovala“, nejprve kvůli represivním omezením pobytu, povolání a sňatků a poté paradoxně díky svobodám, které přinesla židovská emancipace. V důsledku toho se moravští Židé rozptýlili po celé Evropě a přispěli k mnoha náboženským, politickým, vědeckým, hudebním a ideologickým hnutím 19. a 20. století.
Druhý ročník: Morava a Vídeň – propojené světy
Druhý ročník konference v roce 2025 se tematicky zaměřil na přesahy židovské Moravy do Vídně a opačně na roli Vídně v životě moravských židovských komunit. Už samotné téma ukázalo, že Morava nebyla uzavřeným světem, ale součástí širšího prostoru habsburské monarchie, v němž proudily osoby, zboží, myšlenky i náboženské impulzy.
Konference proběhla opět v prostorách Masarykovy univerzity a nabídla celodenní program s odborným tlumočením do češtiny, čímž se otevřela i mezinárodnímu publiku. Hlavním řečníkem byl profesor Christfried Tögel, renomovaný freudovský badatel a editor kompletního vydání díla Sigmunda Freuda, který přiblížil odyseu Freudovy rodiny z Haliče přes Moravu do Vídně. Připomněl přitom, že samotný Freud vnímal své rané dětství v Příboře jako jeden z formujících momentů svého života.
Dopolední blok se věnoval židovské migraci mezi Moravou a Dolními Rakousy ve středověku a raném novověku. Historik Pavel Kocman ve svém textu ukázal, že pohyb obyvatel mezi oběma regiony byl dlouhodobý a strukturální, a Friedrich Polleroß z Vídeňské univerzity představil detailní sondu do osudů šafovských židovských rodin v rakouském regionu Waldviertl. Odpolední blok přinesl konkrétní rodinné příběhy a paměťové stopy migrací. Daniel Polakovič ze Židovského muzea v Praze ukázal, jak vyhnání Židů z Vídně v letech 1669–1670 zanechalo dodnes čitelné stopy na moravských židovských hřbitovech. Benjamin Grilj z Institutu pro rakouské židovské dějiny v St. Pöltenu představil osudy rodiny Tintnerů – ze Slavkova přes Vídeň do celého světa. Tomáš Krákora, vedoucí archivu Židovského muzea v Praze, otevřel téma krajanských spolků vídeňských Židů, kteří si udržovali silné vazby na moravská rodiště.
Závěrečný dámský panel obohatila Barbara Liebster příběhem svého dědečka Bernarda Isaaka Liebstera – úspěšného výrobce obuvi v Brně. Blanka Soukupová ze Západočeské univerzity v Plzni, kterou jistě čtenáři Maskilu znají díky její neúnavné badatelské a publikační činnosti, prezentovala návštěvu židovské reprezentace z Vídně v Terezíně v roce 1964 v kontextu československo-rakouských vztahů. Třetí přednášející, Eva Janáčová z Ústavu dějin umění AV ČR, otevřela osudy izraelských výtvarníků s moravskými kořeny, kteří ve svých životech měli současně vídeňskou stopu. Tento příspěvek mimo jiné vyústil v přípravu výstavy o díle Otteho Wallishe, moravského rodáka a zásadní osobnosti izraelské grafiky, kterou doktorka Janáčová uvede v Brně v muzeu Malý Mehrin po letošní konferenci na konci března. Srdečně zveme k jejímu navštívení!
Druhý ročník přesvědčivě ukázal, že dějiny židovské Moravy nelze studovat izolovaně – jsou součástí širších migračních, kulturních a politických sítí střední Evropy. Konference přinesla nové výzkumné impulzy a zároveň vytvořila platformu pro dlouhodobou přeshraniční spolupráci institucí.
Třetí ročník: Morava a Slovensko – společná paměť
Na tuto linii naváže letošní ročník konference, který se uskuteční 29. března. Tentokrát se zaměříme na moravsko-slovenské přesahy v rámci evropské židovské historie. Jak ukazují dochované archivní dokumenty i paměťové prameny, hranice mezi Moravou a Slovenskem nebyla nikdy ostrou dělicí čarou – naopak šlo o prostor čilých rodinných, obchodních i náboženských vazeb.
Program nabídne témata od obchodních a rodinných sítí mezi moravskými a slovenskými židovskými obcemi přes pohyb rabínů a učenců až po příběhy rodin rozdělených hranicí či útěky a ukrývání v letech 1938–1945. Zvláštní pozornost bude věnována také poválečné obnově komunit a současným paměťovým iniciativám – obnově synagog a vznikajícím muzeím.
Z konkrétních příspěvků lze zmínit například studii o slovenských židovských emigrantech v Prostějově ve 30. letech, sondu do osudů „sesterských“ synagog v Holešově a Hlohovci či výzkum migrace moravských Židů na západní Slovensko v 17. století. Výrazný prostor bude věnován také záchranným sítím na přelomu let 1939–1940, kdy se díky spolupráci moravských a slovenských komunit podařilo převést stovky uprchlíků do Palestiny.
Hlavní řečník letošní konference Dr. Maroš Borský představí příběh obnovy trenčínské synagogy, která se po desetiletích chátrání proměnila v živé centrum dialogu a kulturní paměti. Tento příklad symbolicky ukazuje, že židovské dědictví není pouze minulostí, ale i součástí současné kulturní krajiny.
Konference jako most mezi výzkumem a veřejností
Jedním z největších přínosů konferencí Bílá místa židovské Moravy je jejich otevřenost. Nejde o uzavřená akademická setkání, ale o platformu, která propojuje odborný výzkum s regionální pamětí, muzejní praxí a vzděláváním. Každý ročník přináší nové kontakty mezi institucemi v Česku, Rakousku a na Slovensku a otevírá možnosti společných projektů. Neméně důležitý je i symbolický rozměr těchto setkání. Pojmenovávat „bílá místa“ znamená vracet do společné paměti příběhy lidí a komunit, které byly přerušeny šoa, perzekucí za komunismu, migracemi, mnohaletým mlčením a zapomínáním.
Příspěvky z uplynulých dvou ročníků konference byly zaznamenány a publikovány jako videosborník na YouTube kanálu Mehrin. Z letošního i předchozího ročníku 2025 plánujeme zveřejnit také online sborníky na webových stránkách Mehrinu. Ty budou obsahovat několik bonusových textů navíc, které se z časových důvodů nepodařilo na jednodenní program zařadit. Budeme moc rádi, pokud se za námi v březnu vypravíte, protože společné osobní setkání a zamýšlení se je nakonec největší přidanou hodnotou všech konferencí vůbec.
TÁŇA KLEMENTOVÁ
Foto Mehrin