Zimní olympijské hry 2026 v Miláně a Cortině d’Ampezzo halil ještě před samotným zahájením 18. ledna plášť pochybností. Jelikož hry probíhají ve stínu pokračujícího konfliktu mezi Izraelem a Palestinou, který výrazně ovlivnil atmosféru celého olympijského roku, vyvstávaly už dlouho před začátkem otázky, zda se izraelská reprezentace vůbec zúčastní a jakým způsobem se mezinárodní sportovní instituce vyrovnají s politickým napětím a bezpečnostními riziky.
Navzdory složité situaci Izrael svou účast potvrdil. Pro malou, avšak odhodlanou výpravu reprezentující svou zemi se tak letošní olympiáda stala jakousi zkouškou nejen fyzické, ale i psychické odolnosti.
Vedle sportovních výkonů se pozornost soustředila také na zahájení samotných her ve Veroně. Jako symbolické gesto připomínají hodnoty dialogu a porozumění i uprostřed konfliktu se letos společnými nositeli „pochodně míru“ stali Maoz Inon z Izraele a Aziz Abu Sarah z Palestiny.
Tento akt podpořený iniciativou InterActs navázal na tradici olympijského příměří, podporovanou Valným shromážděním OSN už od roku 1994.
Postavení Izraele v mezinárodním sportu se historicky vyvíjelo pod tlakem geopolitických okolností. V letech 1954–1974 se země účastnila Asijských her, avšak v důsledku politického tlaku arabských států byla v roce 1981 vyloučena z Olympijské rady Asie. Zlom přišel na počátku 90. let, kdy byl Izrael přijat do evropských sportovních struktur. V roce 1994 se stal plnoprávným členem evropských olympijských výborů a od té doby se pravidelně účastní Evropského olympijského festivalu mládeže i Evropských her.
I letos, tradičně, má Izrael na hrách menší zastoupení, které však nese silné osobní příběhy. Jednou z dua vlajkonošů při zahajovacím ceremoniálu byla vybrána krasobruslařka Mariia Seniuk, která se stala symbolem mladé generace izraelských sportovců působících převážně v zahraničí. Stejně jako její kolega, bobař Jared Firestone, který žije v USA.
Mimořádnou pozornost vzbudil také příběh Sheiny Vaspi, jediné izraelské zástupkyně na zimních paralympijských hrách. Lyžařka, která přišla o nohu již ve třech letech při autonehodě, prošla v posledních letech osobní tragédií – při útocích v Gaze 7. října ztratila sestřenici i milovanou babičku a sama utrpěla vážné zranění. Po půl roce v ústraní, kdy se stáhla do Thajska, se však s odhodláním vrátila ke sportu s jasným cílem: reprezentovat Izrael a „dát izraelskou vlajku všude, kam jen může“.
Osud olympijské výpravy přitom visel ještě několik týdnů před zahájením her na vlásku. Nové izraelské předpisy z roku 2023 způsobily nečekané komplikace – sportovci, kteří kvůli tréninku tráví většinu roku v zahraničí, nemají nárok na standardní izraelský pas a místo něj dostávají pouze cestovní doklad teudat ma’avar. Ten však nesplňuje požadavky Mezinárodního olympijského výboru, který vyžaduje platné občanství a pas země, kterou sportovec reprezentuje.
Situaci dále ztěžovala absence úřadujícího ministra vnitra poté, co Moshe Arbel z pozice odešel a v říjnu skončilo funkční období jeho dočasného náhradníka Yariva Levina. Prezidentka Olympijského výboru Izraele označila tento stav za bezprecedentní a pro novináře na tiskové konferenci přes Zoom dodala: „Dle mého názoru je toto situace, která nikdy předtím nenastala. Máme pocit, že naši sportovci jsou dle zákona drženi jako rukojmí.“ Hrozilo tedy, že už tak malá delegace bude ještě více oslabena.
Přes všechny překážky se však izraelské reprezentaci nakonec podařilo „vydobýt“ si své místo a zůstává tak hrdou ukázkou síly a vytrvalosti na letošních zimních hrách. V době nejistoty a ztrát připomíná, že olympijský ideál není pouze o medailích, ale o lidských příbězích, odvaze a naději, která stírá hranice a ukazuje, že všichni jsme si rovni.
JASMIN CARMEL
