V Muzeu a kulturním prostoru synagoga Žatec je do 15. února k vidění výstava Spravedliví mezi národy. Výstava přibližuje příběhy lidí, kteří během druhé světové války riskovali vše, aby zachránili Židy před pronásledováním. Stejnojmenný titul je udělovaný památníkem Jad vašem pod patronátem Nejvyššího soudu Státu Izrael od roku 1963. Nabízíme převyprávěný příběh Jany Sudové, která toto ocenění získala 22. ledna 2006, tedy před dvaceti pěti lety.
Byla mrazivá lednová noc roku 1945, když na dveře domu Jany Sudové v malé vesnici Šunichl nedaleko Bohumína někdo zaklepal. Jana byla doma sama se svou tříletou dcerou Annou. Na otázku, kdo stojí za dveřmi, se ozvala krátká odpověď: „Partyzán.“
Muž se zeptal, zda by mohl přespat, a Jana souhlasila. Vzápětí dodal, že s ním přišel ještě jeden přítel. Když se objevil druhý, zopakoval totéž. A pak třetí.
„Kolik vás vlastně je?“ zeptala se Jana.
„Čtyři. A tím to končí,“ odpověděli.
„Když vezmu jednoho, vezmu vás všechny,“ rozhodla se.
Čtyři muži, kteří se vydávali za partyzány, byli ve skutečnosti Židé uprchlí z nacistického pochodu smrti. Riskovali život – stejně jako žena, která je vpustila do svého domu. Jana Sudová je ukryla na půdě, kam jim pak tajně nosila jídlo. Z jediné noci se nakonec stalo šest týdnů. Její manžel byl v té době na frontě. Když ji bratr varoval, že svým jednáním ohrožuje celou rodinu, odpověděla mu, že věří, že pokud by se její muž někdy ocitl v ohrožení, najde se někdo, kdo mu také podá pomocnou ruku.
Zpráva o tom, že Sudová ukrývá partyzány, se brzy rozšířila po vesnici. Někdo ji udal. Jednoho dne se u dveří objevilo gestapo.
„Víme, že tady máte partyzány,“ tlačili na ni.
„Nemám tu žádné partyzány, jen svoje dítě,“ odpověděla klidně.
Němci vystoupali na půdu – ale nikoho nenašli. Ani Jana sama netušila, kam se všichni čtyři schovali. Teprve později se ukázalo, že si vytvořili provizorní úkryt. Díky němu všichni přežili.
„V Bibli je psáno, že pokud člověk potřebuje pomoc, musí mu být pomoženo.“ Jana Sudová
Po šesti týdnech se tři z mužů rozhodli odejít směrem k liniím Rudé armády, přestože je Jana i čtvrtý z nich přemlouvali, aby zůstali. Jejich stopy nebyly od té doby nalezeny a lze předpokládat, že byli zastřeleni SS.
Árijsky vyhlížející Jakob zůstane sám, skrývá se v podkroví a začíná pomáhat s drobnými domácími pracemi na farmě, které pro něj Jana organizuje, aby ho zaměstnala. Jana ho představí německým vojákům v oblasti jako Josefa, Poláka, který nemluví německy. Jakob jednoho dne zjistí, že kmen břízy nejblíže k domu má otvor vedle kořenů. Jakob si od Jany vypůjčil sekeru a rozšířil otvor a připravil si úzký úkryt pro případ pozdějšího problému. Jednoho dne vojáci wehrmachtu hledají Josefa, aby se o něj „postarali“, a on najde útočiště v kmeni stromu na mnoho hodin, dokud vojáci neopustí farmu.
U Jany Sudové zůstal celkem tři a půl měsíce, až do osvobození oblasti Rudou armádou. Teprve po válce se dozvěděl, že Jana po celou dobu věděla, že jsou Židé – a přesto je ukrývala, i když tím vystavovala smrtelnému nebezpečí sebe i celou svou rodinu.
Jakob Silberstein se po válce usadil v Německu, založil rodinu a jeho děti i vnoučata dnes žijí v Izraeli. Po celý život ale myslel na ženu, která mu zachránila život. Více než půl století se ji opakovaně snažil najít – bez znalosti jejího příjmení či přesného názvu vesnice. Jediné, co měl, byla kresba domu podle paměti a vzpomínka na tříletou holčičku.
Mezitím Jana Sudová odešla ze Šunichlu a často přemýšlela, co se stalo s muži, kterým pomohla. Netušila, že jeden z nich ji celý život hledá. Zemřela v roce 1993 ve věku 88 let – dvanáct let předtím, než ji Jakob dokázal dohledat prostřednictvím její dcery.
V roce 2006 byla Jana Sudová in memoriam oceněna titulem Spravedlivá mezi národy. Nejvyšší vyznamenání památníku Jad vašem převzala v Jeruzalémě její dcera Anna. „Mám pocit, jako bych kráčela v maminčiných stopách,“ řekla po ceremonii. „Nemám slov.“ Při procházce Zahradou spravedlivých si pak vzpomněla na větu, kterou její matka opakovala každý rok: „Nikdy jsem se nebála.“
ZE ZDROJŮ ŽIDOVSKÉHO MUZEA V PRAZE
A PAMÁTNÍKU JAD VAŠEM ZPRACOVALA
RADKA LÍM LABENDZ
Foto: Sbírky Jad Vašem
