Letos zahajujeme Nový rok stromů tu bi-švatovým sederem, jehož datum připadá na nedělní večer 1. února.
O Tu bi-švatu je jen velmi málo písemných zmínek. Počínaje rabínem Geršomem, zvaným ‚Světlo diaspory‘ (asi 960–1040) se uvádí jen to, co se tento den – 15. švatu – nedělá, tj. nesmějí se pronášet smuteční proslovy, nesmí se vyhlásit veřejný půst a nepronášíme kajícnou modlitbu tachanun.
V diaspoře se Nový rok stromů obvykle slaví při tu bi-švatovém sederu, během něhož se konzumuje čerstvé i sušené ovoce včetně různých druhů ořechů. Tradičně by se během tohoto večera mělo – s odkazem na verš Deuteronomium 8,8 – ochutnat ovoce, jímž se pyšní Země Izrael, například olivy, fíky, granátová jablka, datle nebo plody vinné révy.
Tímto sederem podobným tradičnímu pesachovému sederu začali Nový rok stromů slavit ve Cfatu mystici – kabalisté, v jejichž čele stál rabi Jicchak Luria Aškenazy (1534–1572), zakladatel jednoho z proudů tzv. luriánské kabaly. Během 17. století se zvyk tu bi-švatového sederu rozšířil na většinu sefardských komunit a dnes se tímto způsobem slaví Tu bi-švat také v nesčetných aškenázských obcích.
V Tóře (Lv 19,23 ) se uvádí: “וכי תבאו אל הארץ ונטעתם כל עץ מאכל„ – „Až přijdete do země a budete sázet různé ovocné stromy…“
Jednou, během tu bi-švatové hostiny, požádal rabín Menachem Mendel z Kotzku (1787–1859) svého žáka, rabína Jicchaka Meira Morgensterna (1799–1866), autora známých komentářů k Tóře Chidušej ha-Rim (חידושי הרי“ם), aby pronesl několik slov o tomto dni. Rabín Jicchak Meir se ujal slova obsáhlým výkladem o Novém roce stromů, kladl otázky související s tímto svátkem a sám na ně odpovídal, přičemž podrobně rozebíral jeho různé aspekty. Jeho projev byl ukázkou skutečného pilpulu.
Rabín Menachem Mendel jej poté přerušil slovy: „Kdybychom byli v Erec Jisrael, stačilo by vyjít ven do přírody a podívat se na stromy, abychom pochopili smysl Roš ha-šana le’ilan, a nebylo by třeba tolika učených slov. Tam, v Zemi Izraele, se o Novém roce stromů neříká dešeroni – ‚kažte, mluvte‘, ale ašeroni – ‚konejte, čiňte‘.“
V tomto příběhu nám rebe z Kotzku připomíná a zdůrazňuje, že ideálem není pouze mluvit o micvách spojených se Svatou zemí, ale skutečně je naplňovat životem přímo v Zemi Izraele. Tento důraz na čin velmi připomíná sionistickou myšlenku obnovy židovské přítomnosti v Erec Jisrael včetně obdělávání půdy a výsadby stromů.
V Izraeli patří k významným projevům oslav Nového roku stromů právě sázení mladých stromků a sazenic. Tuto tradici založil v roce 1890 rabín, pedagog, historik a novinář Ze’ev Javec (1847–1924), tehdejší ředitel školy v Zichron Ja’akovu. O svátku Tu bi-švat vyšel se svými žáky do okolní přírody, kde společně vysazovali stromky a sazenice, které si děti přinesly z domova.
Roku 1908 rozhodl Svaz učitelů a učitelek mateřských škol v Erec Jisrael, že 15. den měsíce švatu – Tu bi-švat – se stane svátkem přírody a výsadby stromů. V této více než 130 let staré tradici dodnes pokračují tisíce Izraelců – školáci, noví olim, obyvatelé měst, vesnic i kibuců.
Také Židé žijící v diaspoře mohou tuto snahu o zalesnění a zkrášlení Země Izraele podpořit, například prostřednictvím příspěvků pro Keren Kajemet le-Jisrael (KJL) – Židovský národní fond (JNF). Ten se dlouhodobě věnuje výsadbě stromů a obnově lesů, čímž pomáhá napravovat obrovské škody způsobené požáry či úmyslným ničením a žhářstvím našich nepřátel, kteří ničení lesů a stromů považují za jednu ze zbraní proti židovskému národu a jeho státu.
Lokální zvyky
Podívejme se nyní na zajímavé zvyky některých židovských komunit spojené s Tu bi-švatem:
Izmir, Turecko – Bylo zvykem shromáždit všechny žáky města a společně pronášet patnáct Žalmů na počest svátečního dne. Jedlo se ovoce, což symbolizovalo mír a požehnání v domě. Pán domu žehnal chléb z prvotřídní pšeničné mouky, podle verše (Žalm 147,14): “.השם גבולך שלום חלב חטים ישביעך„ – „Na tvém území ti zjednal mír, tukem pšeničným tě sytí“. Paní domu žehnala vinnou révu (Žalm 128,3): “.אשתך כגפן פריה„ – „Tvá žena je jako plodná réva.“, synové olivy, neboť stojí psáno (Žalm 128,3): “בניך כשתלי זיתים„ – „Tvoji synové jako mladé olivovníky…“ Dcery žehnaly granátová jablka, neboť stojí psáno (Žalm 45,14): “.כל כבודה בת מלך פנימה„ – „Celá sláva královské dcery je uvnitř“.
Aleppo, Sýrie – V předvečer svátku se v synagoze četlo Desatero v arabštině. Jednotlivá přikázání se „prodávala“ a ti, kdo si je koupili, je poté nahlas četli před shromážděním.
Kurdistán – Tu bi-švat nazývají kurdistánští Židé Idt ilanai (Svátek stromů) nebo Mazdani ilanai (Zvěst stromů). Kromě konzumace ovoce si navzájem, podobně jako o Purimu, posílají balíčky šlachmones (mišloach manot), které obsahují různé druhy ovoce.
Írán (Persie) – Tu bi-švat je v této oblasti svátkem tchána a tchyně. Manželé posílají ovoce jako šlachmones svým tchánům.
Jeruzalémští sefardé – Mají o Tu bi-švatu zvyk navštěvovat hroby členů Sanhedrinu a Šimona Spravedlivého a také chodit k pramenům řeky Ein Rogel na jihovýchodě Jeruzaléma, kde se Kidron napojuje na údolí Ben Hinom, a sedět tam ve stínu stromů.
Kabalisté ve Cfatu – O Tu bi-švatu měli ve zvyku navštěvovat jeskyni Šimona bar Jochaje v Peki’in a tam obřadně sbírat plody stromu rohovníku, který roste přímo u vchodu do jeskyně. Podle tradice je jedl rabi Šimon bar Jochaj se svým synem, když se skrývali před Římany.
Chasidské dvory – Na počest Tu bi-švatu bylo zvykem oblékat si šabatové sváteční šaty. Chasidští admorim (představitelé chasidských dvorů) pořádali večer a v poledne o Tu bi-švatu hostiny. V chederu melamed (učitel) vykládal svým žákům o kráse Země Izraele a o jejím vynikajícím ovoci.
RABÍN DANIEL MAYER
