Sofii jsem navštívila loni v říjnu. V Praze už bylo pošmourno, ale tady ještě svítilo slunce a venku bylo příjemně. V rámci procházky po městě jsem navštívila i sofijskou synagogu, kde jsem se dozvěděla i mnoho zajímavého o místní židovské komunitě.

Sofijská synagoga stojí v samém srdci bulharské metropole Sofie. Spolu s mešitou Banja Baši, pravoslavným chrámem svaté Neděle a katolickou katedrálou svatého Josefa tvoří takzvané náměstí Tolerance. Centrální sofijská synagoga je jednou ze tří největších sefardských synagog v Evropě a největší na Balkánském poloostrově.

Na počátku 20. století vybrala židovská komunita v Sofii dobrovolné příspěvky a pověřila vídeňského architekta Friedricha Grünangera návrhem nové synagogy. Jména deseti největších dárců jsou zde dodnes vytesána na plaketě. Je pozoruhodné, že Grünanger stavbu dokončil za pouhé čtyři roky, mezi lety 1905 a 1909. Další zajímavostí je, že do základů budovy jsou vsazeny náhrobní kameny ze starého židovského hřbitova.

Slavnostní otevření se konalo 9. září 1909 za přítomnosti bulharského cara Ferdinanda a jeho manželky, předsedy vlády, ministrů, sofijského metropolity, diplomatů i zástupců jiných náboženství. Událost se stala slavnostním svátkem celého města.

Sofijská synagoga má celkovou zastavěnou plochu 1000 metrů čtverečních a náklady na její výstavbu dosáhly 437 000 zlatých leva. Budova má obdélníkový půdorys s centrální kupolí a předsíní. Hlavní modlitební sál včetně galerií, které byly původně vyhrazeny ženám, pojme 1200 osob. Centrální hala má průměr 20 metrů a výšku 33 metrů. Osmiboká kupole o průměru 22,5 metru je největší svého druhu v Bulharsku. Sloupy a arkády vytvářejí otevřený oktagon, který kupoli podpírá. Podkovovité oblouky a vysoká okna rámovaná maurskými sloupy zdůrazňují orientální architektonický styl a hispánsko-maurské (mudéjarské) vlivy.

Od svého otevření měla synagoga vlastní topný systém i podzemní odvodňovací kanál vedoucí do řeky Vladayské. Vzhledem k rozsáhlé síti více než 240 kilometrů podzemních tunelů a staveb v Sofii a k blízkosti oblasti Largo je možné, že se pod budovou nacházejí pozůstatky starověké Sofie.

Historie Židů na bulharském území

Archeologické nálezy dokládají židovskou přítomnost na území dnešního Bulharska již v římském období. Po vzniku První bulharské říše v roce 681 se zde usadili také Židé pronásledovaní v Byzantské říši. První sefardská imigrační vlna do Bulharska začala po roce 1494 a nově příchozí se usazovali v již existujících centrech židovského osídlení.

Do roku 1640 existovaly v Sofii samostatné komunity Romaniotů, Aškenázů a Sefardů; poté byl jmenován jeden rabín pro všechny tři skupiny. Od roku 2009 má Bulharsko stálého rabína. Vedle synagogy v Sofii se nachází malé muzeum věnované záchraně bulharských Židů během druhé světové války.

Období římské říše

Nejstarší židovské komunity na území dnešního Bulharska vznikly již v období římské říše. Ve městě Ulpia Oescus nedaleko dnešní obce Gigen v oblasti Pleven byl objeven kamenný nápis z 2. století, který potvrzuje existenci tamní židovské obce. Dalším významným archeologickým svědectvím ze 3. století je starověká synagoga ve Philippopoli, dnešním Plovdivu, ležícím přibližně 130 km od hlavního města. Dochované podlahové mozaiky zobrazují velkou menoru, geometrické motivy a nápisy v řečtině i latině.

Zaujalo mě, že některá židovská příjmení dodnes nesou stopu příslušnosti k těmto nejstarším obcím. Řada jmen, která se dochovala až do současnosti, má původ právě v romaniotském období – například Pizanti (odvozené od Byzantine), Pilosof (z filosof) či Kalo (z Kalonymus, tedy dobré jméno).

Sefardští Židé

V roce 1396 padla Druhá bulharská říše pod nadvládu Osmanské říše. Na počátku 15. století byla židovská populace soustředěna především ve velkých městech, jako byly Konstantinopol, Smyrna, Edirne a Soluň. Mnozí Židé, převážně obchodníci, přišli také do Bulharska a založili obce v Pazardžiku, Samokově, Kjustendilu a v Šumenu.

Edikt vydaný roku 1492 králem Ferdinandem II. Aragonským a královnou Isabelou I. Kastilskou donutil přibližně 100 000 španělských Židů hledat útočiště na Balkánském poloostrově. Připojili se k nim Židé z Portugalska, Itálie a z Francie a na počátku 16. století se v rámci Osmanské říše usadila kompaktní skupina Sefardů.

Mezi vyhnanci byl i významný rabín Josef ben Efrajim Karo. Roku 1522 se usadil v Nikopoli, kde založil rabínskou akademii a napsal monumentální právní kodex Šulchan aruch.

Aškenázští Židé na bulharském území

V důsledku pronásledování v západní Evropě migrovaly na konci 11. století na Balkán velké skupiny německých a maďarských Židů. Roku 1360 přijal car Ivan Šišman, syn královny Teodory – která byla podle historických pramenů pokřtěnou Židovkou jménem Sára – židovské uprchlíky vyhnané z Uherska. Tito osadníci založili obce v Nikopoli, Vidinu, Plevenu a v Sofii.

V roce 1499 přišla další vlna židovských migrantů, tentokrát z Norimberku v Bavorsku. Přirozenými obchodními cestami podél Dunaje dorazili do Vidinu a Nikopole, někteří pokračovali až do Sofie. Obě aškenázské skupiny se nesloučily s existujícími romaniotskými a sefardskými obcemi. Založily vlastní čtvrť, později nazývanou Bavorsko, a vytvořily si také samostatnou obec vedenou rabínem Benjaminem ben Meirem Aškenázim z Bavorska.

Bulharsko během druhé světové války

Během druhé světové války bylo Bulharsko spojencem mocností Osy – Německa, Itálie a Japonska. V prosinci 1941 vyhlásilo válku Spojeným státům a Velké Británii. V letech 1943–1944 byla Sofie opakovaně bombardována anglo-americkým letectvem. Největší nálet proběhl 10. ledna 1944, kdy bylo na město svrženo 1784 bomb. Zahynulo 947 lidí, převážně civilistů, a bylo zničeno více než 3500 budov.

Spojenecká letadla shazovala výbušná zařízení maskovaná jako tužky, hodiny či hračky, která zabíjela a zraňovala děti. Budova synagogy byla částečně poškozena při bombardování 30. března 1944. Na Sofii dopadlo 30 000 zápalných bomb, které zničily nedalekou katolickou katedrálu svatého Josefa i pravoslavný chrám svatého Spasitele. Zřítilo se několik sloupů a část galerie synagogy a následný požár zničil cennou rabínskou knihovnu.

Dne 13. dubna 1944 dopadla na budovu synagogy další bomba, která však nevybuchla. Otřesy přesto rozbily vitrážová okna. V 90. letech bylo jedno z oken na galerii nově vyzdobeno jako připomínka jejich původní krásy.

Židovská komunita během holocaustu

Centrální sofijská synagoga se nachází v oblasti, která byla kdysi židovskou čtvrtí zvanou Juchbunar. Až do začátku druhé světové války žili Židé i v dalších částech hlavního města.

Protižidovská legislativa omezující občanská a politická práva vstoupila v platnost v lednu 1941. V roce 1942 byl zřízen Komisariát pro židovské záležitosti, který nařídil, aby Židé starší deseti let nosili šesticípou hvězdu, bydleli pouze v židovské čtvrti Juchbunar, nakupovali jen ve vyhrazených hodinách a dodržovali zákaz vycházení.

V březnu 1943 bylo po dohodě s německými úřady deportováno 11 343 Židů z Belomorské Thrákie a Vardarské Makedonie do vyhlazovacích táborů. Plán zahrnoval i deportaci 8000 Židů z Plovdivu, Pazardžiku, Kjustendilu, Varny, Slivenu a z dalších bulharských měst – tento plán však selhal, protože mnoho Bulharů své židovské sousedy chránilo.

V květnu 1943 rozhodla vláda o vystěhování 25 000 sofijských Židů do provinčních měst. Když se o tom komunita 24. května dozvěděla, mnozí se shromáždili na dvoře synagogy a zorganizovali protest. Přibližně 400 osob včetně jednoho z rabínů bylo zatčeno a posláno do tábora Somovit u Dunaje.

Poválečná historie

Po válce odešlo přes čtyřicet tisíc bulharských Židů do nově vzniklého státu Izrael. Komunita se dramaticky zmenšila a zestárla. Za socialismu byla hlavní modlitebna padesát let uzavřena a obřady se konaly jen v malé hale – midraši. V sedmdesátých letech se dokonce uvažovalo o přestavbě na koncertní síň. Po demokratických změnách byla synagoga za zvuku šofaru vysvěcena obnovena a 9. září 1996.

Téměř všichni dnešní bulharští Židé jsou sefardského původu. Většina žije v Sofii, menší komunity jsou v Plovdivu, Varně, Burgasu a v Ruse. Synagogy však fungují pouze dvě – v Sofii a Plovdivu.

Sofie je zajímavá svou vrstevnatostí. Není tak uhlazená jako jiné evropské metropole. Má popraskané chodníky, grafitti i syrovost Balkánu. Ale právě v tom je její síla. Na malém prostoru tu najdete pozůstatky římské říše, osmanské nadvlády, carského království, války i komunismu. A také paměť komunity, která tu žila dvě tisíciletí.

RADKA LÍM LABENDZ

Sofia Jewish Tour
Pokud se do Sofie vypravíte, využijte možnost bezplatné dvouhodinové procházky po stopách židovské historie města, která se koná každý pátek od 11 hodin. Sofia Jewish Tour nabízí jedinečný pohled na téměř dva tisíce let přítomnosti tamní židovské komunity. Více informací naleznete zde.