Purim, svátek nejvyššího veselí a radosti, je někdy vnímán jako karneval a příležitost uspořádat velkou party. Komunity se scházejí a organizují bujaré oslavy. Jednou do roka je nejen dovolené, ale přímo žádoucí, aby se lidé opili a chovali bláznivě. Každým rokem si připomínáme, že pijáctví a rozrušení běžných pravidel o Purimu především slouží k tomu, abychom si uvědomili, co je ve skutečnosti normální.

Jedním z tradičních doplnění oslav bývá purimová hra neboli spiel. Jedná se většinou o satirické divadelní představení. Někdy to je velmi jednoduché představení malých dětí, které je roztomilé a rodiče se mohou dojímat. Jindy se jedná o velmi sofistikované představení s propracovaným scénářem a scénografií. V každém případě purimspiel by měl nejen bavit a pobavit, ale také vést k zamyšlení o purimovém příběhu a jeho poselství. Známá česká metafora říká, že divadlo jsou prkna, co znamenají svět. Nejinak je to s purimspielem, kde se v humorné podobě zjevují zásadní otázky moci, víry a osudu.

Příběh knihy Ester je zasazen do bohatých kulis mocného královského dvora. Role, které jeho aktéři získávají v rámci odehrávajícího se příběhu, rozhodují o životě a smrti. Kariérní vzestup a blízkost moci je zásadní. Samotný král Achašveroš se opíjí vlastní mocí a bezmeznými možnostmi, které mu jeho postavení přináší. Dokonce ani jeho nejbližší nejsou v bezpečí před jeho rozmary a touhou si dopřát pocit panování. To je nakonec i příběh královny Vašti, kterou král chce ponížit pro své potěšení. Nejde mu ani tolik o to, že královnu má. Chce ji ukázat, a tak pocítit svou moc.

Podobně i Haman je ambiciózní muž, který prahne po moci – po moci, jež musí neustále růst, být potvrzována a obklopena lichotkami. Jeho zločin se rodí z osobní urážky, přes niž se nedokáže povznést. Nestačilo by mu snadno se s Mordechajem vypořádat a nechat ho odstranit; dokonce by mohl zkusit pochopit a přijmout jeho pohnutky. Místo toho se zraněné ego promění v tyranii a Haman se pokusí vyhladit celý národ.

V průběhu purimspielu Hamana demaskujeme a vysmíváme se mu. Smích přináší úlevu – pod ní však zůstává znepokojení. Mechanismus, kdy se mocný člověk bere příliš vážně a ze své malichernosti je schopen vyvolat tragédii, nám totiž není neznámý.

Kniha Ester je jedinou knihou Tanachu, v níž není ani jednou zmíněno Boží jméno. Naši moudří blahé paměti poukázali na mnoho náhod a náznaků v textu svitku, které na Boží zásahy odkazují. Dramatičnost celého příběhu je ovšem pro čtenáře zvyklého například na zázraky a rány provázející východ z Egypta drásající. Čtenář knihy Ester nebo divák purimspielu očekávají, že každou chvíli musí přijít zázračný zlom či zásah shůry. Zázraky tu jsou ale ponechány lidem, kteří musejí využít toho, co mají k dispozici, a odvážit se jednat ve víře, že jejich konání má smysl. Purimspiel v řadě groteskních omylů a náhod – například když Haman doufá v popravu Mordechaje, ale poté ho na vlastní radu musí vodit městem a provolávat mu slávu – ukazuje, že politická intrika není posledním a jednoznačným rozhodujícím aktérem dějinných událostí.

Purimspiel často s velkým smíchem inscenuje setkání královny Ester a krále Achašveroše. Král se tu proměňuje v popletu, zatímco Ester vystupuje jako zosobnění krásy, odvahy a morální čistoty. Jedno však zůstává vážné: osobní odvaha může změnit běh dějin. Ester se nachází v krajně nevýhodné pozici. Je ženou na dvoře panovníka, který už ukázal, že je schopen svou partnerku odstranit jen proto, aby si potvrdil a vychutnal vlastní moc. Král je navíc obklopen rádci a nejvlivnějším z nich je Haman. Ester má všechny důvody obávat se, že její krok může znamenat smrt.

Ve chvíli nejistoty se svěří Mordechajovi se svými pochybnostmi. Odpověď, kterou obdrží, je neúprosná – rozhodnutí je na ní. Musí se rozhodnout sama, v podstatě opuštěná a bez ochrany. A Ester se skutečně rozhodne. Svou roli sehraje tak, že se celý příběh obrátí a změní.

V konečném důsledku se ukáže, že osobní rozhodnutí může být silnější než daná mocenská struktura.

Divadelní zpracování purimového příběhu nám dovoluje smát se tématům, která jsou ve skutečnosti hluboká a závažná. Smích přináší úlevu a posiluje víru, že hrozby se mohou obrátit a věci mohou dopadnout dobře. Purimspiel však není pouhou naivní fraškou. Je zpochybněním absolutní moci tyranů a násilníků. Je výzvou k odvaze a odpovědnosti. Vysmát se tyranům znamená symbolicky je sesadit z trůnu. Smích se tak stává způsobem, jak si uchovat vnitřní svobodu.

O svátku Purim se máme opít natolik, abychom nerozeznali, kdo je prokletý Haman a kdo požehnaný Mordechaj – aby se nám na chvíli pomíchalo dobro a zlo. Dobrý purimspiel nám dovolí zasmát se paradoxům moci i možnostem vyprávět vlastní příběh. Po zbytek roku bychom však měli velmi dobře vědět, co je dobré a co je zlé, a nést odpovědnost za svůj vlastní příběh – i za způsob, jakým jej vyprávíme.

Purim sameach!

RABÍN ŠTĚPÁN MENAŠE KLIMENT