Ve středu 1. dubna večer zahajujeme slavnostní bohoslužbou a poté první sederovou večeří osmidenní svátek Pesach. Druhou sederovou večeři pořádáme ve čtvrtek 2. dubna večer. Osmým dnem ve čtvrtek 9. dubna večer svátek Pesach končí.

Svátek má několik specifických názvů:

Chag ha-pesach (חג הפסח) – Svátek překročení. Tento název je spojen s poslední, desátou egyptskou ránou – trestem, kdy Hospodin zabíjel v Egyptě všechny prvorozené. Hospodin překročil, prošel mimo domů synů Izraele, na nichž bylo znamení krve obětovaného beránka nebo kůzlete. Tam Bůh prvorozené nezabíjel.

Chag ha-macot (חג המצות) – Svátek macesů, nekvašených chlebů. O Pesachu je zakázáno jíst a pít vše, co je kvašené – kynuté z obilnin.

Chag ha-cherut (חג החרות) – Svátek svobody. Tohoto dne, 15. nisanu, jsme vyšli z otroctví na svobodu. Vyšli jsme z Egypta, z domu otroctví.

Chag ha-aviv (חג האביב) – Svátek jara. V biblických dobách se měsíc nisan nazýval aviv – jarní měsíc, měsíc jara.

Již dva a půl roku, počínaje 7. říjnem 2023 (od Simchat Tora 5784), od největšího masakru Židů po holocaustu, který spáchali palestinští teroristé Hamásu a Islámského džihádu z Gazy, jsme ve válce proti těmto silám temnoty a zla.

Kromě toho uplynul více než měsíc od šabatu zachor 28. února, kdy jsme četli maftírovi pasáž z knihy Devarim 25,17-19 o tom, že nesmíme zapomenout na to, co učinil náš odvěký nepřítel Amálek našemu lidu, který právě vyšel z egyptského otroctví. Tehdy jsme spolu se Spojenými státy zahájili vojenskou operaci proti teroristickému režimu íránských ajatolláhů. Ideový potomek perského Hamana, onoho starověkého Hitlera, který plánoval vyvraždit všechny Židy Perské říše, nejvyšší duchovní vůdce Íránu ajatolláh Aĺí Hameneí byl více než dvacet let tím, kdo nevynechal jedinou příležitost, aby veřejně nehrozil, že Izrael bude vymazán z mapy světa. Bylo jasné, že teokratický režim islámské republiky se snažil a snaží získat jadernou zbraň jako zbraň Soudného dne a nerozpakoval by se ji použít k zničení Izraele a jeho obyvatel. 

V pesachové hagadě čteme krátkou pasáž:

והיא שעמדה לאבותינו ולנו שלא אחד בלבד עמד עלינו לכלותינו. אלא שבכל דור ודור עומדים עלינו לכלותינו והקדוש ברוך הוא מצילנו מידם.

A TO JE ujištění – והיא –, které se osvědčilo jak našim otcům, tak nám. Poněvadž ne jenom jeden povstal proti nám, aby nás zničil, ale povstávají proti nám v každém pokolení, aby nás zničili, a Svatý, buď požehnán, nás zachraňuje z jejich rukou.

Obecně se והיא vysvětluje pomocí gematrie: ו = 6 neboli šest oddílů Mišny, ה = 5 neboli pět knih Mojžíšových, י = 10 neboli deset Božích přikázání, א = 1 neboli jeden Bůh.

Z tohoto vysvětlení vidíme sílu židovské tradice, která nás chrání před úplnou duchovní a kulturní asimilací, která je stejně nebezpečná jako fyzické zničení židovského národa, jehož hrozbě jsme byli za posledních dva tisíce let mnohokrát v různých částech Země vystaveni. Studium zapsané ústní tradice – Mišny, věrnost Tóře a plnění micvot v ní obsažených, dodržování Desatera Božích přikázání a víra v jednoho jediného Boha, v Hospodina – to vše z nás činí Hospodinův „vyvolený národ“ – עם נבחר – a „národ zvláštního Hospodinova vlastnictví“ – עם נבחר

Nyní se podívejme na různé komentáře vysvětlující slova והיא שעמדה לאבותינו ולנו

Podle výkladu rabína Davida ha-Nagida, Maimonidova vnuka (1222–1300) se tato slova vztahují již k Jákobovi a k Lábanovi, který mu ztěžoval život. Nejdříve jej obelstil při svatbě, když mu místo slíbené milované Rachel podsunul starší Leu, pak mu měnil mzdu, kterou mu slíbil za starost o jeho stáda, nakonec se ho pokusil zabít. Když neuspěl, tak se jej snažil okrást o majetek, o stáda a o děti. Jistě by Lában Jákoba zabil, kdyby ho Bůh nestřežil a kdyby předtím neuzavřel smlouvu „mezi kusy“ – בין הבתריםs naším praotcem Abrahamem (Gn 15,6-19). Hospodin mu pak řekl: „… a navrať se do své rodné země“ (Gn 31,13). „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův“ (Ex 3,6).

Následující výklad slov והיא שעמדה לאבותינו ולנו je z pera rabína Ovadii Josefa (1920–2013): „V knize Šibolej ha-Leket, kterou napsal v Itálii ve 13. století rabín Cidkijahu ben Abraham Ha-Rofe, se uvádí, že ‚ono ujištění‘ je to, které sliboval Bůh našemu praotci Abrahamovi, když mu při uzavírání ‚smlouvy mezi kusy‘ zjevil budoucnost, která čeká jeho potomky, to jest ‚zotročení a vyhnanství‘ – גלויות, tak toto ujištění stálo při nás v Egyptě, v Babylónii a Médii za panování Řeků a ono ujištění stélo při nás i v době vlády Říma (Edom). Jak stojí psáno (Gn 15,12): ויהיהשמש לבוא ותרדמה נפלה על אברם והנה אימה חשכה גדלה נפלת עליו – ‚Když se slunce chýlilo k západu, padly na Abrama mrákoty. A hle, padl na něho přístrach a veliká temnota.‘

Midraš Berešit raba 84:20 uvádí: והנה אימה – ‚a hle přístrach‘, to je Babylónie, חשכה – ‚temnota‘, to je Médie, גדלה – ‚veliká‘, to je Řecko, נופלת עליו – ‚padl na něho‘, to je Řím. Tato slova nás učí, že Hospodin ukázal Abrahamovi všechna budoucí vyhnanství. Jak mu ukázal budoucí zotročení, tak mu také ukázal osvobození, což dosvědčuje 14. verš: ואחרי כן יצאו ברכש גדול – ‚Potom odejdou s velkým jměním.‘“

Dále rabín Ovadia Josef uvádí slova kabalisty rabiho Jicchaka Lurii Aškenazyho (1534–1572), který vysvětloval slova והיא שעמדה לאבותינו ולנו, že se jedná o שכינה, tj. o Boží přítomnost, Boží imanenci, která stála při našich otcích a při nás, aby nás ochránila, jak se uvádí v talmudickém traktátu (Megila 29a): „Rabi Šimon ben Jochaj říkal: ‚Pojďte a vizte, jak Hospodin miloval Izrael, že na každém místě, kam Izrael odešel do vyhnanství, Boží imanence byla tam s ním. Dokonce když v budoucnu bude Izrael vykoupen, Boží imanence bude s ním, neboť stojí psáno: ושב האלהיך את שבותך (Dt 30,3). Nestojí psáno והשיב – a navrátil, ale ושב – a vrátil se, což znamená, že se Hospodin vrátil spolu s nimi (se syny Izraele) z vyhnanství.‘“

אלא שבכל דור ודור עומדים עלינו לכלותינו – „Ale povstávají proti nám v každém pokolení, aby nás zničili.“ Výklad žáků chasidů Aškenazu (13.–14. stol.) uvádí, že po faraonovi následoval Amálek, králové Síchon a Og, v době Soudců kenaánští králové, potom Haman a Achašvéroš a další a další. Všichni se nás snažili zahubit.

והיא שעמדה לאבותינו ולנו – „A to je ujištění, které se osvědčilo jak našim otcům, tak nám.“

Nyní se zaměřme na duchovní rovinu této pasáže. Jejím základním smyslem je, že náš život je zázrak. Sama existence židovského národa protiřečí všem přírodním zákonům. Tato pasáž hagady je velmi důležitá, proto ji pronášíme slavnostním nápěvem. Při její recitaci pozdvihujeme druhý pohár s vínem, který představuje duchovní rozměr východu z Egypta, neboť v každém pokolení se snaží naši nepřátelé dosáhnout svého cíle – duchovního zničení Židů, po němž by velice rychle následovala jejich fyzická záhuba. Právě proto, když pozdvihujeme druhý pohár vína, osvědčujeme tak v každé generaci naše odhodlání dále pokračovat v duchovním východu z Egypta neboli v duchovním odkazu našich předků. 

Když recitujeme tuto pasáž a při tom pozdvihujeme druhý pohár s vínem, můžeme to vysvětlit i takto: Chléb, o Pesachu maces, a také voda symbolizují zjevný smysl Tóry. Víno symbolizuje skrytý mystický smysl, který se nachází v Tóře. Z racionálního hlediska můžeme pochopit, že těžké podmínky otroctví, jimž byli synové Izraele vystaveni v Egyptě naopak přispěly k zvýšení duchovní úrovně lidu a později, v měsíci sivanu, k přijetí Tóry pod horou Sinaj. Duchovní úroveň národa synů Izraele, kteří vyšli z Egypta, byla tak vysoká, že prostá otrokyně viděla na břehu Rudého moře šechinu – Boží přítomnost v celé její slávě, to, co ani prorok Ezechiel a jiní proroci neviděli (Midraš Mechilta, paraša Bešalach). 

Co však nelze racionálně vysvětlit, je tak dlouhá existence židovského národa, když doslova v každém pokolení se naši nepřátelé tak či onak snažili zničit náš národ. Existenci a přežití našeho národa, který byl nespočetněkrát ničen fyzicky i duchovně, vyháněn a olupován, lze vysvětlit pouze mysticky. Proto při recitaci slov והיא שעמדה לאבותינו ולנו zakrýváme macesy, symbolizující zjevný smysl Tóry, a pozdvihujeme pohár s vínem, který symbolizuje mystický význam Tóry.

Všem čtenářům a příznivcům Maskilu přeji פסח כשר ושמח !

RABÍN DANIEL MAYER