Známá americká kapela The Klezmatics po deseti letech navštívila Prahu

Že má klezmer u nás silnou posluchačskou základnu, potvrdil zaplněný sál smíchovského klubu Futurum, kde v pondělí 16. března vystoupila tato legendární kapela v rámci evropského turné k 40. výročí své existence.

Klezmer je tradiční hudba aškenázských Židů se středoevropskými a východoevropskými kořeny, která byla původně využívána jako doprovod při svatbách a jiných svátcích. Dnes se klezmer, tato v podstatě původně lidová hudba využívající specifické židovské stupnice, hraje po celém světě a i u nás bychom našli nejméně desítku kapel, jež se na jeho interpretaci soustředí. Mistrovství dosahují zejména kapely polské, ale také skupiny z Balkánu – a především z Ameriky.

Klezmer je hudba výrazně rytmická, emotivní, hudebníci v písničkách často a rádi improvizují. Texty bývají v jazyce jidiš. Slovo klezmer neoznačovalo zprvu styl hudby, ale hudebníka a pochází přirozeně z hebrejštiny – klei zemer jsou hudební nástroje. Skladby jsou většinou radostné, ale jindy zase plné melancholie a smutku, mohou připomínat i pláč.

V kapele se nejčastěji sejdou housle, klarinet, tahací harmonika a basa, při větším počtu hudebníků se setkáme třeba s trubkou, flétnou, ba i s cimbálem. A neméně důležitý pro klezmer je zpěv. Hudební vystoupení doprovázela různé slavnosti i taneční zábavy a v 19. století byl tento styl ve východní Evropě velmi oblíbený. Se židovskými emigranty z těchto zemí se klezmer rychle rozšířil i v Americe a přežil tam i v době války, kdy vlivem šoa v Evropě prakticky zanikl.

Rolling Stones klezmeru

Posledních padesát let pak zaznamenáváme renesanci zájmu o tento dynamický hudební projev, někdy se do něj přimísil jazz, jindy je v ryze instrumentální podobě, skladeb ovšem není nekonečně množství, a tak se často vyskytují v repertoáru kapel tytéž písně – a my tak můžeme sledovat, v jaké úpravě ta či ona skupina nějakou známou skladbu hraje, přičemž skladby zpravidla nijak nemodernizují, ale naopak dbají o zachování určité výrazové archaičnosti, která klezmerovým písničkám sluší. Jen po troškách do klezmerového projevu pronikl jazz či gospel a také balkánská žánrová hudba.  

A právě americká kapela The Klezmatics, která vznikla v roce 1986 v New Yorku ve čtvrti East Village, patří k průkopníkům klezmerového revivalu. Vycházejí sice ze staré verze tohoto stylu, ale obohatili žánr o větší dynamiku a radost ze hry, vokály znějí čistě a výrazně a s touto lehce modernizovanou variantou starého klezmeru okouzlili američtí Klezmatici nejen posluchače ze židovských komunit prakticky po celé Evropě.

Složení kapely se v průběhu let proměňovalo. Po dlouhou dobu se The Klezmatics opírali o hlas Chavy Alberstein, která s nimi dnes již nevystupuje, její interpretaci však zachycují nahrávky. Z původní sestavy zůstali pouze dva hudebníci: Lorin Sklamberg (zpěv, klávesy, akordeon) a Frank London (trubka, klávesy, zpěv).

Kapela za svou aktivní éru získala celou řadu ocenění v mnoha zemích světa včetně slavné Grammy a spolupracovala i s takovými osobnostmi, jako byl básník Allen Ginsberg, houslista Jicchak Perlman či zpěvák Woody Guthrie.

Zároveň si výrazné osobnosti z The Klezmatics udržují vlastní uměleckou dráhu, která budí respekt. Trumpetista Frank London realizoval několik sólových titulů jak jazzových, tak řazených do world music, zpravidla v produkci Johna Zorna. Angažoval se v projektech Frank London’s Klezmer Brass Allstars či Hasidic New Wave, tvoří i scénickou hudbu. Hráč na klarinet a saxofon Matt Darriau se věnoval vedle klezmeru také muzice ovlivněné Balkánem v projektu Matt Darriau’s Paradox Trio, tradičnímu jazzu i staré keltské hudbě. Zpěvák a akordeonista Lorin Sklamberg spolupracoval s jazzovým klarinetistou Donem Byronem, s Frankem Londonem vytvořil také duo. Zpěvačka a houslistka Lisa Gutkin má v portfoliu sólové album a za sebou spolupráci se Stingem či Johnem Calem.

Vzor pro nové klezmerové kapely

Po vzoru Klezmatiků začala po světě vznikat plejáda dalších inovativních klezmerových kapel. Při své jubilejní koncertní cestě The Klezmatics prezentují své nové album s optimistickým názvem We were made for these times, kde nalezneme dvanáct skladeb, z nichž velkou část složili sami hudebníci. Dosud mají na svém kontě třináct alb, z nichž mnohé odvážně překračují žánrové meze. O významu The Klezmatics pro vývoj žánru world music dávno není pochyb.

Na stejných principech vystavěli The Klezmatics i nový studiový projekt nazvaný The New York Sessions, jehož vydání plánují na letošní rok. Nové album má vyjádřit poctu kulturní mozaice New Yorku, jež zahrnuje stopy kultury židovské, arabské, kurdské, ujgurské, arménské či ukrajinské. Nové skladby, ať už autorské či úpravy těch tradičních, popisuje kapela jako hymny rezistence, zpívané v mnoha jazycích. Stejně důležité jako hudba jsou i liberální, antifundamentalistické a svobodomyslné osobní postoje hudebníků. Důraz kladou na harmonické a tolerantní soužití různých kultur ve společnosti, totéž vyznávají i v hudbě.

LUBOR FALTEISEK
FOTO autor a archiv