Letecký most Letňany – Tel Aviv v květnu 1948
Dodávky letounů Avia S-199 do Izraele v roce 1948 představují jednu z nejpozoruhodnějších a zároveň nejimprovizovanějších kapitol poválečné vojenské historie jak Československa, tak tehdy nově vzniklého židovského státu. Letňany v ní hrály bez přehánění první housle. Podívejme se na tento letňanský i izraelský milník blíže.
Operace Balak je v československých archivech a materiálech častěji označována pod zkratkou DI– neboli Důvěrné Izrael. V kontextu vzniku nového Státu Izrael a bezprostřední války za nezávislost, ve které nově vzniklý stát bojoval doslova o přežití, šlo o podporu, která měla zásadní dopad na schopnost izraelských ozbrojených sil čelit bezprostřední hrozbě totálního zničení. Celá operace byla realizována v přísném utajení, pod tlakem mezinárodního embarga na dodávky zbraní a za podmínek, které by v běžné době byly považovány za zcela nevyhovující. Není časté, aby naše země hrála ústřední roli v historických událostech světového významu, v květnu 1948 tomu tak bezpochyby bylo.
Při srovnání stíhaček druhé světové války se může zdát, že dominovaly německé letouny, zejména Messerschmitt Bf 109 a Focke-Wulf Fw 190, které dosáhly výrazně vyšších počtů sestřelů než spojenecké stroje jako Spitfire či Mustang. Bf 109 má na kontě až 20 000 vítězství, zatímco Spitfire a Mustang zhruba 6000, respektive 5000. Tato čísla však odrážejí spíše délku nasazení a podmínky bojů než skutečnou technickou převahu.
Je zajímavým paradoxem, že legenda nacistického nebe Bf 109 pokračovala ve své bojové kariéře i po válce v podobě československé varianty Avia S-199. Ta byla v roce 1948 nasazená v izraelském letectvu. Symbolicky se tak uzavřela její bojová dráha od Španělska přes druhou světovou válku až po první existenční konflikty nově vzniklého Státu Izrael.
Izrael v Československu objednal 25 letounů Avia S-199, z nichž bylo dodáno 23. Cena přitom zdaleka neodpovídala kvalitě – jeden stroj vyšel asi na 20 000 dolarů, tedy mnohonásobně více než srovnatelné poválečné přebytky. Například Supermarine Spitfire Mk IX stál po válce kolem 1000–2000 dolarů a North American P-51 Mustang dokonce kolem 1000 dolarů. Přestože vyšší cena zahrnovala i výzbroj, náhradní díly, výcvik a logistiku, šlo pro tehdejší Československo o velmi výhodný obchod, zatímco pro Izrael spíše o nouzové řešení.
Letoun Avia S-199 měl k ideálu daleko. Vycházel ze známého německého stíhače Messerschmitt Bf 109, ale po válce vznikal z toho, co bylo zrovna k dispozici. Největší problém byl v motoru: původní motory Daimler-Benz už chyběly, a tak se do letadel montovaly jiné – určené původně pro bombardéry Heinkel He 111. Výsledkem byl zvláštní hybrid. Letadlo sice dokázalo létat i bojovat, ale bylo nevyvážené, špatně reagovalo na řízení a bylo obtížné na pilotáž. Piloti mu proto přezdívali Mezek. V Izraeli se uchytily i přezdívky Sakin (nůž) nebo Messer. Přesto šlo o jedinou stíhačku, kterou bylo možné rychle nasadit do bojů. Již samotný nepoměr mezi cenou a technickou úrovní letounu naznačuje komplikovanost celé operace – logistické ztráty, havárie či technické problémy nebyly výjimkou, ale spíše pravidlem.
Klíčovou roli při jeho výrobě hrály Letňany. V místním závodě Avia se letadla montovala, testovala a připravovala k odeslání. Do Prahy se svážely díly z různých míst a pracovníci je často museli složitě kombinovat bez úplné dokumentace. Hotové stroje byly poté rozebrány, zabaleny do beden a dopraveny – letecky i po moři – na Blízký východ. První čtyři stroje dorazily do Izraele 20. května 1948, tedy pouhých několik dní po vyhlášení nezávislosti. Situace byla natolik kritická, že tyto letouny byly po rychlé montáži bez důkladného testování a bez adekvátního výcviku pilotů prakticky okamžitě nasazeny do bojových operací.
To ve svých vzpomínkách potvrzuje Avraham Haršalom, český rodák, který odešel v roce 1949 do Izraele, kde působil nejprve jako pilot armádního letectva: „Výcvik byl velmi nebezpečný. Měli jsme nalítáno maximálně sto hodin, někdo i o hodně méně, naproti minimálnímu počtu dvě stě až tři sta hodin.“
Výcvik pilotů se odehrával na československých letištích v Plané u Českých Budějovic a na letišti v Žatci. Instruktory byli židovští dobrovolníci se zkušenostmi z Royal Air Force i z východní fronty. Největší část z nich pocházela z Československa – například již zmíněný Avraham Haršalom či Hugo Meisel-Marom, a z Izraele – Moti Hod, Šaja Gazit či Ezer Weizmann a zbytek se skládal z „exotických“ Spojených států, Kanady či Jižní Afriky.
Tímto výcvikem prošlo zhruba sto izraelských letců – nejen stíhacích pilotů na Aviích, ale i posádek bombardérů Boeing B-17 Flying Fortress. Na jeho průběh vzpomíná jeden z pamětníků Danny Šapira: „Do té doby jsem sice slyšel o nějakém Česku, ale vůbec jsem nevěděl, kde leží. Když jsme přijeli, bylo nás dvanáct. Instruktoři mluvili česky, my česky neuměli. My jsme sice mluvili anglicky, ale oni ne. Nebylo to vůbec jednoduché. Nakonec jsme se nějak domluvili. Naučili nás základní slova jako ‚podvozek‘, ‚klapky‘, vpravo–vlevo‘ nebo ‚kulička‘ a ‚ručička‘ – všechno si to dodnes pamatuju,“ vypráví hebrejsky s kouzelnou českou výslovností zmíněných slovíček.
„To nám vysvětlili ještě před nástupem do letadla, což bylo hezké. Jenže když pak člověk seděl v kabině a instruktor za zády na něj mluvil cizím jazykem, bylo dost těžké pochopit, co po něm vlastně chce. Takhle naše létání začínalo,“ uzavírá Šapira.
Přes všechny počáteční obtíže se dodávka prvních československých strojů na leteckou základnu poblíž Tel Avivu stala základem izraelského letectva. Úplně první jednotkou nově vzniklého izraelského letectva byla 101. peruť (101 tajeset) se znakem okřídlené lebky. Právě její první Avie pomohly zvrátit počáteční nepříznivý vývoj bojů. V těchto podmínkách došlo i k prvnímu izraelskému vzdušnému vítězství. Dne 3. června 1948 odstartoval pilot Modi Alon na stroji Avia S-199 a nad Tel Avivem sestřelil dva egyptské letouny Douglas C-47 Skytrain.
Méně známou epizodou je další vzdušné vítězství, tentokrát souboj stíhačky proti stíhačce. Gideon Lichtman tehdy s Avií S-199 čelil modernějšímu Supermarine Spitfire egyptského letectva. Ten měl jasnou výhodu ve výkonu i ovladatelnosti, zatímco „Mezek“ byl těžkopádný a obtížně řiditelný, což vylučovalo klasický manévrový souboj. Lichtman proto vsadil na taktiku a moment překvapení. Dokázal se dostat do výhodné pozice a zahájil palbu, která – navzdory nepřesné výzbroji – vedla k sestřelu protivníka.
Oba tyto úspěchy měly velký psychologický dopad. Poprvé se podařilo narušit do té doby téměř neomezenou převahu nepřátelského letectva a zároveň se ukázalo, že izraelské letectvo může uspět i s horší technikou.
Podle jedné anekdoty se mezi tehdejšími piloty vžil zvláštní bojový pokřik. Vzhledem k tomu, že byli vyzbrojeni Messerschmitty proti Spitfirům a většinou se dorozumívali směsicí hebrejštiny, angličtiny, jidiš a němčiny (což Arabové logicky neovládali), varovali se prý při kontaktu s nepřítelem zvoláním: „Achtung, Spitfeuer!“
Neméně symbolická byla i první bombardovací mise izraelského letectva. Dne 15. července 1948 odstartovaly ze Žatce tři těžké bombardéry Boeing B-17 Flying Fortress, které Izrael tajně získal v zahraničí a soustředil právě na tomto severočeském letišti. Jejich původním úkolem byl přelet do Izraele, kde měly posílit tehdy velmi slabé letectvo. Během letu se však mise změnila v historický okamžik – bombardéry provedly útok na Káhiru, egyptské hlavní město. Šlo o vůbec první bombardovací akci izraelského letectva. Její význam byl spíše symbolický než vojenský, ale ukázal, že Izrael dokáže zasáhnout nepřítele i hluboko v jeho týlu.
Operace Balak představovala kombinaci improvizace, technické vynalézavosti a politické odvahy. Letňany přitom nehrály jen roli výrobního závodu. Bez jejich kapacit, lidí a schopnosti improvizace by Izrael v roce 1948 čelil svým nepřátelům prakticky bez vzdušných sil. Spojením československého průmyslu a izraelského odhodlání byly položeny základy armády, z níž se postupně stal hegemon blízkovýchodního nebe. A který dnes díky supermoderním stíhačkám a elektronicky naváděným bombardérům patří k nejvyspělejším na světě.
DAVID KRAUS
FOTO archiv autora
