Když si na zahradě postavíte roztřesenou budku na spadnutí, je určitě vaším největším přáním, pozvat si do ní hosty. Hodně hostů. Čím víc, tím líp. Suka plná rozjařených přátel sice drží spíš silou vůle, ale stejně to uděláte.
Kdo nemá suku vlastní – jako třeba já –velice rád se nechá pozvat do nějaké suky spřátelené. Protože není nic lepšího než za podzimních deštivých dní sedět venku. Nabalená v bundě budu vzpomínat na šálu, která zůstala doma. Maimonides měl pravdu, náš snadný život mohou těžké časy vystřídat velmi rychle. Ale stejně to letos zase udělám.
Většina hostů přinese jako důkaz vděčnosti za pozvání nějaké jídlo, vždyť jsme na židovské sešlosti. Najde se ale i někdo, kdo přinese lulav, ten zvláštní svazek čtyř exotických rostlin. Díky němu můžeme splnit další z povinností svátku Sukot. Ve stanoveném pořadí za pronesení předepsaných požehnání máváme lulavem do všech šesti světových stran. Kdo se u toho alespoň jednou necítil jako naprostý pitomec, ať hodí etrogem. Ale stejně to uděláme.
Svátek Sukot oplývá rozmanitou a složitou symbolikou, kterou vystihují jeho různé názvy. Svátek stánků říkáme, abychom zdůraznili, že je naším úkolem posedět v suce. Připomínáme si tím, jak naši předkové putovali pouští poté, co je Hospodin prostřednictvím Mojžíše vyvedl z Egyptského otroctví. Mojžíš nás vyvedl z fyzického otroctví chudoby svátku Pesach a přivedl nás i k osvobození duchovnímu, když mu byla během Šavuot Hospodin daroval Tóru. Kdo je ale naším průvodcem na cestě vysokými svátky? Praotec Abraham.
Na začátku Vysokých svátků, během Roš ha-šana, si připomínáme příběh Izákova spoutání. Hospodin chce vyzkoušet Abrahamovu oddanost, a tak mu přikazuje, aby vzal svého syna a šel ho obětovat na horu Moria. Abraham nemešká, okamžitě se připravuje na cestu, dokonce si i přivstane a jde úkol vykonat. Od strašného činu jej zradí až Hospodinův posel. Abraham v očích Hospodina obstál a získává svou odměnu.
Obstál ale i v našich očích a podle našich lidských měřítek? Proč se Hospodinu nevzepřel a neodmítl jít zabít svého syna? Jedním z přikázání, které Hospodin dal už Noemu přece byl zákaz vraždit. Obstál Abraham? A obstál Abraham jako otec? Izák jej po strašné zkušenosti opouští a už nikdy s ním nepromluví, přijde až na jeho pohřeb. Obstál Abraham jako manžel? Sára dobře věděla, za jakým účelem Abraham Izáka odvedl. Jakmile se vrátil sám, Sára se velmi vylekala, že Abraham Izáka skutečně zabil. V dalším oddílu Tóry, který bezprostředně navazuje na příběh o Izákově spoutání se dozvídáme o její smrti.
Obstál před námi Abraham? Ano a ne. Splnil Hospodinův úkol, ale rozvrátil si rodinu. Stejně jako všechny naše skutky, nebyl ani skutek Abrahamův jednoznačně dobrý ani jednoznačně zlý.
Martin Buber ve svém výkladu ke knize Berešit uvádí, že právě tato naše nerozhodnost a neschopnost posoudit, co je dobré a co zlé, je trestem, který postihl Adama a Evu v ráji za to, že ochutnali ovoce Stromu poznání dobrého a zlého. Trestem podle Bubera nebylo to, že Adam s Evou si najednou uvědomili existenci zla, ale právě to, že přestali být schopni dobré a zlé jasně odlišit. My sami jsme proto zmateni, žádná věc ani událost není černobílá, nic není jednoznačně dobré ani jednoznačně zlé.
Během deseti dnů, které jsou mezi Roš ha-šana a Jom Kipurem máme šanci zvrátit Hospodinovo rozhodnutí o našem dalším bytí v náš prospěch. Každý se tak stáváme s Abrahamem a jsme posuzováni. Hospodin má ovšem jasno, stejně jako měli kdysi jasno Eva s Adamem v ráji. Tím, před kým musíme své počínání obhájit, jsme hlavně my sami. My, kteří si nejsme svými skutky jisti. Nevíme, jestli byly úplně dobré a víme, že některé byly určitě špatné. Máme deset dní na to, abychom obstáli sami před sebou. A právě v tom spočívá jejich hrůza.
Pokud jsme obstáli, jsme v závěru svátku Jom Kipur zapsáni do Knihy života pro další rok. Kdo své účty nevyrovnal a bude před problémy prchat, dopadne jako Jonáš. Kdo své účty vyrovnal, může začít další rok s čistým štítem. Není náhodou, že podle tradice obřezal Abraham sebe, svého syna a celou svou domácnost právě na Jom Kipur. Každý z nás v tento den znovu uzavírá svou osobní smlouvu s Hospodinem. Každý z nás mu obětuje ze sebe, když se celý den postíme a svými modlitbami napodobujeme chrámovou bohoslužbu.
Po těchto událostech přichází tedy svátek Sukot, aby období vysokých svátků završil. Co během něj dělá praotec Abraham? Sedí s námi v suce. Spolu se svými kolegy patriarchy a králi nás tam každý den navštěvuje a dohlíží na naši pohostinnost. Když k Abrahamovi přišli jeho tři hosté, seděl před svým stanem a rozmlouval s Hospodinem. Jakmile ale spatřil tři neznámé, jak se k němu blíží, vstal a běžel jim naproti. Za běhu se ještě rychle omluvil Hospodinu za přerušení rozhovoru, ale i přes očividnou drzost svého jednání se radši jde věnovat hostům. Toto a následné Abrahamovo jednání je pro nás do budoucna příkladem pravé pohostinnosti. A právě tou máme zakončit vysoké svátky.
Židovství je náboženství veskrze praktické a my máme nárok po vysokých svátcích, kdy jsme intenzivně rozmlouvali s Hospodinem, odběhnout a věnovat se zase svým věcem. Začít stavět a vylepšovat svá obydlí a přijímat v nich hosty. Posezení v suce nás vrací zpátky do života. Možná na nás skrze její děravou střechu trochu prší, ale zase vidíme nebe. Naše místo je tady dole, máme před sebou celý nový rok a víme, že to zase dokážeme.
Kamila Kohoutová Foto archiv redakce