Jako další do mozaiky rozhovorů s předsedy židovských obcí v České republice přinášíme rozhovor z Plzně. O Židovské obci Plzeň jsme hovořili s jejím předsedou Jiřím Löwym. Obec patří mezi menší, ale i zde se hlásí noví a mladší členové a oživil se náboženský život.
Kolik členů má nyní plzeňská židovská obec a jaké je věkové složení? Mění se to během posledních let?
Máme asi 105 členů. Teď se poslední dobou hlásili mladší lidé. Je trochu problém, že občas někdo přijde na obec, cítí se být židem, rád by do toho nějak víc proniknul a účastnil se akcí, a my po něm musíme požadovat dokumenty dokazující židovský původ. To je pro lidi, kteří jsou dnes opatrní na sdílení dokumentů a osobních věcí mnohdy zarážející. Ale jinak to nejde, musíme jim to vysvětlit. Mají židovského dědečka od otce, najdou dokumenty, my to pošleme rabínovi a ten to buď schválí nebo neschválí. Naše obec je reformní, bereme tedy jako plné členy právě i dědečkovce. Snažíme se to vždy dělat citlivě. Někteří ale nepřinesou nebo nenajdou žádné doklady, ale chodí na Kabalat šabat, na přednášky a tím, že jsme otevřená obec, tak na naše akce může přijít každý, kdo se chová slušně a nedělá žádné výtržnosti.
K jakému směru judaismu se plzeňská obec hlásí?
Jsme reformní, ale především sdružujeme lidi, kteří se cítí být židy, chtějí tak žít a něco o tom vědět. Někteří naši členové jsou silně věřící, dodržují toho hodně. Zároveň ale chodí i ti, kteří si dají smažený sýr se šunkou, a já osobně jim to nemám za zlé. To je každého osobní věc. Každý, kdo se chce zúčastňovat židovského života v Plzni, je vítán.
Jaké podmínky jsou potřeba ke splnění členství? Je jen plné nebo i mimořádné jako v Praze?
Máme jen jeden typ členství. Každá obec si může stanovit pravidla podle svého zaměření. Tedy Židovská obec Plzeň za plné členy považuje osoby, které splňují právo návratu, tedy mají minimálně jednoho prarodiče halachického žida. Dále uznáváme gijury ortodoxní, konzervativní a reformní. Problém je, že i předpisy Federace židovských obcí v ČR o tom, které gijury uznávat, nejsou zcela jasné. Vždy záleží na konkrétním bejt dinu, který uděluje gijur. Jelikož není žádný celosvětový soupis nebo obecná autorita určující, které bejt diny jsou ty správné, je to trochu takové věčné hádání. Sejdou se dva židi a tři názory.
Vaši členové jsou plzeňští starousedlíci nebo třeba studenti z univerzity?
Chodí se ptát studenti a studentky, kteří budou v Plzni studovat čtyři, pět let a hledají nějakou aktivitu, komunitu. Mnohdy to ani nejsou lidi z velkých měst, ale přesto mají židovské kořeny a chtějí se zapojit. Naše plzeňské starousedlíky máme samozřejmě zmapované a jsme s nimi v kontaktu. Ale někdy přijde člověk ve zralém věku, kolem šedesáti a řekne: „Já vím, že moje maminka byla židovka a prošla Auschwitzem. A teprve teď mám čas, už nemusím tolik pracovat, děti odrostlé a ráda bych se k tomu judaismu vrátila.“
Máte mezi členy i rodiny s dětmi?
Jsou tady mladší členové do 40 let, ti mají děti. Většina těchto lidí jsou dědečkovci nebo udělali gijur a u judaismu se udrželi a vedou k tomu i své děti. Ale neberou to většinou ortodoxně, spíš reformně s nádechem dnešní doby. Scházíme se dvakrát, třikrát do měsíce, na Kabalat šabat a na svátky. Starší lidi nechodí ani tak na modlení na Kabalat šabat, ale pokud jsou svátky, tak se účastní. My tady slavíme sedm nejvýznamnějších svátků. Lidi vždycky přijdou a je to i společenské setkání.
Jaký program tedy kromě svátků a Kabalat šabat plzeňská obec nabízí?
Dělají se přednášky, v synagogách (teď je otevřena jen jedna) se dělají koncerty, jsou tu výstavy. Historické výstavy se někdy netýkaly jen židovských témat, ale třeba i významných nežidovských osobností Plzeňska. Synagogy si také pronajímají různé instituce na kulturní akce.
Změnila se poptávka po programu za posledních deset let?
Mění se to. Během posledních dvou let přibyli mladší členové, říkám tomu revoluční výbor, ti za mnou přišli, že by chtěli pravidelnou páteční bohoslužbu. Našli si lidi, kteří bohoslužby povedou, prostředky poskytuje židovská obec. A funguje to skvěle. Mladí se schází s dětmi, většinou kolem dvaceti pěti lidí a jsou spokojení. Kabalat šabat sem dojíždí z Prahy většinou vést Jirka Blažek, který studoval v Německu, umí se modlit, umí hebrejsky a pokud je minjan, tak s ním i vyndáme Tóru. Když Jirka Blažek nemůže, je alternativou Tomáš Kreisinger, který má za sebou ortodoxní gijur a je velice vzdělaný, umí se modlit i zpívat. A nedávno jsme měli Kabalat šabat venku pod širým nebem.
V Plzni se připravuje nová mikve, kdy bude hotová a jaký je to vůbec projekt?
Mikve bude hotova koncem roku 2021. Bude ve zrekonstruovaném rabínském domě a bude v něm celé muzeum o mikvích. Jde o velkou rekonstrukci Velké synagogy a rabínského domu.
Jak bude mikve využívána?
Provoz mikve jako rituální lázně má svá určitá pravidla a ta musíme přesně vyladit, aby mikve byla skutečně funkční a byli jsme schopni ji provozovat. Mikve bude přístupná každému, kdo je členem jakékoliv židovské obce, nemůžeme tam pouštět lidi, kteří nejsou židé.
Je v Plzni poptávka po židovských památkách? Zajímají se o ně turisté?
Máme velmi dobrou spolupráci s městem. Turista dostane informace, co ve městě je, a to včetně židovských památek. Tedy Stará synagoga, Velká synagoga, dva památníky, dva hřbitovy. Když navštíví jeden z těchto cílů, vždy se tam dozví o těch ostatních. Samozřejmě málokdo obejde všechny památky. Inzerujeme nové výstavy a akce, především regionálně.
Můžete představit také projekt v Poběžovicích? O co jde?
Místo v Poběžovicích jsme museli vysoudit. Ortodoxní rabíni a židé, kteří se tam už naučili jezdit k pramenu rabína Ba‘al Šem Tova, chtěli od nás to místo odkoupit, ale to jsme nechtěli. Je tam pozůstatek bývalé synagogy a mikve, která byla uvedena do provozu právě rabínem Ba‘al Šem Tovem. Tvrdí se, že židovské ženy, které nemohou otěhotnět, když se vykoupou v této mikvi, tak pak otěhotní. Místo se musí celé zkulturnit. Dochovala se propadlá díra v asfaltu a ocelový žebřík uvnitř. To se vše odstranilo, našel se pramen a několik fragmentů z mikve. Uzavřeli jsme smlouvu se skupinou ortodoxních rabínů z Ameriky na stavbu objektu, ve kterém bude mikve a modlitebna. Ortodoxní židé z Ameriky to budou financovat, ale zatím stavba postupuje velmi pomalu.
Jak funguje pomoc přeživším a seniorům obecně?
Přeživších už velmi ubývá, ale samozřejmě, kdo splňuje tuto kategorii, vždy dostane pomoc, o kterou požádá. Problém nastává s druhou generací nebo s lidmi narozenými těsně po válce, kteří už nemají nárok na finanční odškodnění. Spolu s Federací židovských obcí v ČR hledáme cesty, z jakých prostředků bychom tedy mohli zajistit pomoc druhé generaci. Už to jsou také senioři a ty prostředky tam zdaleka nejsou tak velké.
Jaké jsou dopady koronaviru pro chod obce?
Dopady koronaviru jsou patrné už teď. Pro nás jako obec bez velkých majetků, je důležitý příjem z federace, která je zas závislá na příjmu z pražského židovského muzea. Je nutné udržet hlavu nad vodou, kdyby padlo muzeum, mohly by padnout všechny obce. Myslím, že nás čeká velmi složitá doba, co se týká financování židovských obcí a federace. Z příspěvků, které jsou lidé schopni zaplatit, se nedá uhradit skoro nic. Ve srovnání se zahraničím je to jiný systém podpory té obce. Jsou to nezávislé instituce a nemají žádný zastřešující orgán. Financují si sami svého rabína, svoji kuchyni a další věci. Ale přijdete v pátek na Kabalat šabat a je tam pět set lidí. A celek má ta obec třeba tisíc pět set členů a společně se skládají na to, aby obec fungovala. Často pozvou i lidi, kteří nejsou židi, ale potřebují třeba nějak pomoct, jsou postižení a podobně. Tady je vše obráceně. Bez federace nebudou mít obce prostředky a bude to tady jako za „totáče“.
Ptala se Kateřina Mikulcová