3. 1923 – 19. 8. 2020
1. Kamarád Viktor… měl velké štěstí, že dostal od rodičů jméno „Viktor“. V jádru vyhrál, co mohl. Přežil válku, založil rodinu, vychoval dva syny, měl dobré přátele, práci a koníčky a hlavně vůli žít poctivě a na svět se dívat pozitivně. Neměl to vždy lehké, ale vždy vše vybojoval a vyhrál díky své silné povaze a odvaze, která je k životu to nejdůležitější. Viktor je a vždy bude mým vzorem.
Isabela Santusová
2. Viktora Wellemína znám 20 let a nikdy jsem ho neviděl se špatnou náladou, byl ke všemu pozitivně naladěný.
Obdivoval jsem ho jako sportovce, ve vysokém věku podával skvělé výkony. V sokolovně v Karlíně při volejbalu šplhal po laně pro zapadlý míč a my mladší jsme jen zírali.
Petr Willheim
3. Pan Viktor Velemín, blahé paměti, který ve svých sedmnácti letech odjel s bratrem bojovat na obranu Haify, byl báječný člověk. Co říkám byl? Je.
Viktor bojoval u Tobruku, Dunkerque a svůj vnitřní boj se strašným faktem, že jeho rodina byla zavražděna nacisty a on, jako západní hrdina, vyhozen z Československé armády komunisty. Fyzické i vnitřní boje Viktor vyhrál. Nad Hitlerem vyhrál na celé čáře. Má děti a vnoučata, ve kterých žije dále, a samozřejmě nás, kteří ho máme rádi. Fyzicky nás opustil v požehnaných 97 letech. Duchovně je ve svazku živých.
Sylvie Wittmannová
4. Znal jsem ho osobně… Byl to úžasný člověk… Ale on a všichni ostatní ČS vojáci od Tobruku žijí a budou žít dál právě v mém filmu…
Václav Marhoul
5. Viktor – to byl chlap s velkým CH!!! Všechna slova nedokáží vyjádřit můj velký obdiv k němu, úžasná zvídavost, nadšení ke sportu, suchý anglický humor, rodina především…
Za těch více než dvacet let, co jsme se znali a jednu delší chvilku bydleli i kousek od sebe, mám dodatečně radost ze dvou věcí, a to tradice sportovního utkání Viktor Cup, založená na jeho počest k 80. narozeninám a za druhé jeho vystoupení v televizním dokumentu Zoša.
Zoša Vyoralová
6. Neznali jsme se s Viktorem příliš dlouho, pouze asi 6 let, ale hodně jsme se sblížili. Někdy jsem ho doprovázel i na oficiální akce, na které byl zván jako čestný host.
Každé setkání s ním bylo zajímavé. Připomínalo nám i to, že na život je třeba pohlížet s optimismem a radovat se z dobře prožitých dnů. Ať to bylo při vyprávění o jeho vlastním životě nebo při setkáních, kdy se chopil kytary, harmoniky či usedl ke klavíru.
I ve vysokém věku se účastnil akcí sportovního klubu Hakoach, byl rád ve společnosti a cítil se v ní dobře. Jsme přesvědčeni, že byl inspirací pro všechny, kdo se s ním setkali a měli možnost s ním chvíli pobýt.
Jsme vděčni za jeho dlouhý život, neboť nám tím bylo umožněno dovědět se od něj některé věci z minulosti, na něž jsme se z jakýchkoliv důvodů nezeptali našich rodičů. Měli totiž z válečného období hodně společného.
Budeme vždy na Viktora vzpomínat s úctou a připomínat si jeho přátelství.
Jiří a Zuzana Krausovi
7. Bylo hezké s ním být
Viktor byl sice o generaci mladší než můj otec, ale i on patřil právě k té generaci, kterou zasáhlo nacistické běsnění. Vnímal jsem jej jako příbuzného, neboť o mnohé mne válka připravila a vytvořila nezacelitelnou ránu v mysli i vnímání světa, ve kterém žiji. Viktor navíc patřil k té menšině, která měla štěstí a mohla se postavit zlu na odpor se zbraní v ruce.
Viktora jsem poznal při rekreačním sportu v klubu Hakoach, kde vždy působil jako doyen naší pestré společnosti. Stal se mužem, který nás propojuje s židovskými sportovci a celou pestrou židovskou společností v předválečné Praze. Viktor nebyl člověkem květnatých vět a dlouhého vyprávění ani velkých debat. Přesto jsme spolu vedli rozsáhlé rozhovory, kdy Viktor svěřoval své vzpomínky poznámkám, které jsme pak přetavili do sledu textů pro časopis Maskil. Ti, kdo se zajímali o životní příběh Viktora již dříve, jej patrně znají…
Viktorova síla spočívala obzvláště v tom, že svědčil o českém židovském životě dvacátého století. Viktor byl naprosto sekularizovaným člověkem, ale ke svému židovskému původu se hrdě hlásil a k náboženské tradici choval respekt. Věděl, že je základem židovské identity.
Jsem mu vděčný za to, že jsem jej mohl poznat, že jsem s ním mohl trávit čas a že jsem mohl být jeho dobrým kamarádem. Pokud se ještě setkáme, budeme si zase přihrávat balóny, pinkat míčky a budeme mít radost ze společných chvil. A pokud ne, bylo hezké s ním být na tomto světě. Baruch dajan ha-emet.
Michal Spevák
