Vtipy jsme vybrali z knihy Horacy Safrina Przy szabasowych świecach, Wieczór drugi. Láska má, jak vidno, různou podobu.
Fajwel přišel na návštěvu k Icikovi. Zatímco si povídali, přinesla jim žena nevalné krásy na stůl vodku a něco k zakousnutí.
„To je tvoje hospodyně?“ ptá se Fajwel.
„Zbláznil ses?“ Povídá Icik. „Copak bych přijal takhle ošklivou služebnou? To je moje žena!“
Jankiel potká paní Salcii, o kterou se už řadu měsíců uchází.
„Dobrý den! Co dělá váš manžel?“ začíná nenápadně rozhovor.
„Můj muž odjel už předevčírem do Varšavy,“ usměje se na něj žena.
„Aha. A bude tam dlouho?“
„Celý týden.“
„Oj, to je dobře!“ zajásal Jankiel. „Tak to já vás dnes večer přijdu navštívit. A mohl bych zůstat i na noc…“
„Pane Jankieli, jak si to představujete? Já nejsem žádná prodejná holka!“
„A kdo tady mluví o penězích…?“
Osmdesátiletý Šmerel se oženil s mladičkou Deborou, která za krátkou dobu otěhotní.
Pln pochybností vydá se muž k rabínovi: „Rabi, je to možné, v mém věku…?“
„Já ti to vysvětlím na příkladu,“ povídá moudrý rabín. „Po africké poušti se prochází muž s otevřeným slunečníkem nad hlavou. Náhle se před ním objeví lev, všimne si ho a začne se k němu přibližovat. Muž rychle sklapne slunečník, zamíří jeho špičkou na lva – a ten vmžiku padne k zemi mrtev.“
„Rabi,“ diví se návštěvník, „jak je to možné?“
„Za zády toho pána stál lovec a ve stejnou chvíli vystřelil.“
Rabín vyčítá Chaimovi: „Tvůj syn je velký hříšník. Jakmile někde vidí kus vepřového, ukousne si z něj! A kdykoli spatří mladou dívku, jde k ní a hned ji políbí! Prostě se chová jako mešuge!“
„Nezlob se, rabi, ale to je přece normální,“ brání svého syna Chaim. „Kdyby políbil vepřové a pokousal dívku, pak by teprv byl mešuge!“
Na dobročinném bálu se rakouský oficír obrací na pěknou Židovku stojící za nálevním pultem.
„Prosil bych sklenku šampaňského, krásná Rebeko.“
Dívka mu s úsměvem odpověděla: „Mýlíte se, pane poručíku. Rebeka přece napájela velbloudy pramenitou vodou a ne šampaňským!“
Sára připomíná muži: „V červnu uplyne dvacet pět let ode dne, co jsme se vzali. Měli bychom oslavit stříbrnou svatbu.“
Izák se na ní skepticky podívá a praví: „Když počkáme ještě pět let, můžeme oslavit třicetiletou válku!“
Jankel je vášnivým hráčem, a tak celé večery tráví v kavárně u karetního stolu.
Jednoho dne se k němu nakloní Abram a tajemně zašeptá: „V době, kdy tu utrácíš peníze, tvá žena tě podvádí ve vaší ložnici s tvým nejlepším přítelem Chaskielem.“
Jankel praští s kartami o stůl, vyběhne ven a běží domů. Za čtvrthodinku se ale vrací se spokojeným úsměvem na tváři: „Víš, Abrame, spadl mi kámen ze srdce. To totiž vůbec nebyl můj přítel Chaskiel!“
Dcera bankéře Feingolda před překvapeným otcem prohlásí: „Zamilovala jsem se do herce Lejba Rabinowicze a ráda bych se s ním zasnoubila.“
Bankéř považuje rozhodnutí vzít si herce za něco nepředstavitelného, ale dcera, která je jedináček, na svém vrtochu trvá.
Zneklidněný otec chce poznat budoucího zetě a vydá se s dcerkou do divadla. Její vyvolený ten večer hraje.
Po skončení představení s úlevou v hlase povídá dceři: „S tím Lejbem se můžeš klidně zasnoubit. To není žádný herec…!“
Rabínova žena se rozhodne udělat něco pro své zdraví a krásu, a tak se v pátek po poledni vydá do městských lázní. Musí ale dlouho čekat ve frontě, protože všechny vany jsou obsazené.
Po chvíli se v lázních objeví dáma lehkých mravů, na které hedvábné šaty přímo šustí. Předběhne frontu a zaťuká na lázeňskou službu. Ta pro ni okamžitě připraví koupel, bez ohledu na čekající ženy.
Rabínova manželka se rozzlobí a jde si stěžovat vedoucímu. Ten ale krčí rameny: „Pochopte to, prosím! Na vás čeká pouze náš drahý rabi, nechť je jeho jméno pochváleno, ale na ni čeká celé město.“
Chaim si prohlíží své tři syny, dívá se z jednoho na druhého – a nemůže se zbavit jistého podezření, které v něm klíčí už delší dobu.
„Poslouchej, Chavo, mě se zdá, že ten náš nejmladší, Davídek, mi vůbec není podobný… Že on není můj?“
„Co to povídáš? Právě Davídek je tvůj!“
Překlad LUBOR FALTEISEK