Vánoce nedávno skončily a Chanuka tentokrát měla před Vánoci obzvlášť velký náskok, tak si můžeme zkusit takové malé porovnání. Občas se říká, hlavně malým dětem, že Chanuka je taková židovská verze Vánoc, ale jak přesné tohle přirovnání vlastně je?
Začneme od významnosti. Vánoce jsou bezpochyby významný křesťanský svátek. Tak významný, že ho v zemích s křesťanskou kulturou dnes slaví zarytí ateisti i ti, kterým je jakékoliv náboženství ukradené. A oslava Vánoc je i znakem asimilace, splynutí s většinovou kulturou. Na Vánoce se lidé dlouho připravují během adventu, který by kromě uklízení a shánění dárků měl zahrnovat i duchovní rozjímání. Reálně to ovšem spíš vypadá jako soutěž o největší počet druhů cukroví, nejnačančanější stromek a nejuklizenější obývák, kterou ovšem často děti nebo jiný člen domácnosti sabotují. Nervozita stoupá, klid a rozjímání mizí. Proti tomu je Chanuka úplná pohoda. Když na to přijde, stačí vám láhev oleje, pytel brambor a balení svíček nebo knotů. Cokoliv navíc je příjemný bonus. Navíc trvá celých osm dní, takže není potřeba pozvat svoje i partnerovy rodiče na jeden večer, návštěvy si lze pohodlně dávkovat. Nicméně délka svátku se může ukázat i jako značná nevýhoda – jíst latkes a koblihy osm dní je snad ještě větší výkon, než dva a půl dne vánočního obžerství. Můj žaludek odmítá být machmir (striktní) co se smažených pokrmů týče, ale na druhou stranu se nikdy nevyhneme nějakému vánočnímu cukroví, takže se obávám, že výsledek je nakonec kif-kif.
Také s dárky je to srovnání trochu problematické. Na Chanuku sice dáváme dárky hlavně dětem, nejste tedy „povinni“ shánět dárek i pro tetičku z třetího kolene, ale v mnoha rodinách se dávají dárky dětem každý večer Chanuky, a to už je pak nějakých dárků!
Vánoční poselství je jistě to, co jim zajistilo takovou popularitu – nemusíte zrovna věřit, že se narodil Mesiáš, aby ve vás narození dítěte, byť do skromných poměrů, ale bezvýhradně milovaného svými rodiči, vyvolalo pocity radosti a důvěry v lepší budoucnost. S Chanukou je to složitější. To, na kterou část příběhu se zaměříme, funguje jako takový Rorschachův test našeho židovství. Zapálení sionisté budou hovořit o boji s řeckými okupanty, náboženští sionisté k tomu přidají i občanskou válku s asimilovanými helenizovanými Židy, feministky vzpomenou na udatnou Juditu a nezlomnou (možná až moc) Chanu a její syny. Ti, kdo budou chtít zdůraznit univerzalitu svátku, budou mluvit o světle, které zahání tmu a tradičně zbožní se budou, jako každý rok, dohadovat o tom, co přesně znamená ten zázrak s olejem – jestli začal už první den, nebo až ten druhý, když lampa přes všechna očekávání stále hořela?
Těch styčných bodů a třecích ploch mezi oběma svátky je mnoho. A i když mnohým rabínům naskakuje husí kůže, když někdo řekne, že Chanuka, to jsou takové židovské Vánoce, a i když se ne vždycky oba svátky sejdou ve stejné dny, a i když slavit Chanuku v diaspoře vyžaduje víc úsilí, než plout s proudem a slavit Vánoce, tak jedno mají oba svátky společné. Zapalováním světel zaháníme tmu a zimu a dáváním dárků vyjadřujeme naději, že další rok bude plodný a můžeme si tedy dovolit i uprostřed zimy něco rozdávat.
Karolína David
Vánoce mám rád, upřímně. Miluji vánoční hudbu, světla, dekorace… Často chodím ke kamarádovi, který má krásný vánoční stromeček. Nikdy si ho ale nekoupím. Kdo by chtěl vláčet stromek z lesa nebo dokonce z obchodu, přivázat ho na střechu svého auta a přivézt ho domů pokrytý špínou? To fakt nepotřebuji; je mi fuk, jestli je stromek krásný, nebo ne. Ale tady je důvod, proč jsem tak šťastný, že díky Bohu nejsou vánoční stromky součástí našich tradic a našich svátků! Pokud by tomu tak bylo, jistě by existovalo tisíc pravidel a zákonů upravujících jejich použití…
Existoval by talmudický traktát Masekhet haEtz a byly by v něm nekonečné kapitoly, ve kterých by rabíni přemýšleli: Jak provést šechitu stromku? Kde? Kdy? Pokud má vadu, můžeme ho prostě porazit?
K jakému druhu by měl patřit? No, nemůže to být ovocný strom, protože jeho pokácení by znamenalo zničení potenciálních plodů (bal tašchit). Ale musí mít mízu, nezbytně nutně! Musíte z něj vyždímat alespoň kapku mízy, která ukazuje, že jde o živý strom. Nemůžete přece pokácet již mrtvý strom! Musíte ho sami pokácet tím nejlidštějším možným způsobem. Může za vás gój uříznout strom? Je mevushal nebo ne? Makhloket (neshoda) na obzoru! A když přinesete strom domů, musíte říct brachu (požehnání), než stoupnete na práh? Hillel si myslí, že jakmile je levá noha uvnitř domu, tak už je příliš pozdě. Šamaj odpovídá, že když jsou obě nohy v domě, nelze vyslovit brachu. A oba souhlasí s tím, že i když může být příliš pozdě udělat brachu při vstupu, nikdy není pozdě říct brachu při instalaci stromku. A hlavně, když instalujete stromek, měli byste mít na paměti všechny nebohé stromy, které byly pokáceny na výrobu papíru a nábytku!
Když zdobíte stromeček – a to, co následuje, je zásadní – musíte instalovat světla zprava doleva, ale rozsvítit je zleva doprava. A kdyby snad – Bůh chraň! – jedna ze žárovek již nefungovala, celá girlanda je nepoužitelná. Každá žárovka představuje Klal Israel (celé židovské společenství). A pokud jedno z našich světel nesvítí, jako bychom zhasli všichni! Někteří z našich moudrých se domnívají, že dokud svítí alespoň slabé světlo, i když je světlo vycházející z žárovky stěží postřehnutelné – pokud čtete Rašiho, tak interpretuje výraz ‚‚slabý‘‘ i jako problikávání – dokud žárovka alespoň malinko svítí, lze ji považovat za rozsvícenou. A jakmile je strom osvětlen, nemůžete mít z jeho světla žádný užitek. Pokud chcete číst, musíte vedle něj umístit lampu. Pokud náhodou zhasne, zahoďte knihu a vyběhněte z místnosti!
A samozřejmě žádný užitek z jeho vůně! Ucpěte si nos a dýchejte ústy. A, chas ve-šalom, kdyby snad jedna větev praskla, stromek už nestojí za nic! Ale střezte se ho vyhodit: musíte ho nasekat a uložit větve na příští rok na schach (střechu) suky…
Překladem z francouzské transkripce a překladu skeče Elona Golda (https://www.elongold.com/classics), který pořídili Sarah Rosenblum a Antoine Strobel-Dahan pro časopis Tenua a to vše s laskavým svolením autora i překladatelů.