(K Malému svátku Purimu – Purim katan)

Letošní rok 5782 je přestupným rokem, a proto v něm máme dva měsíce adary – první a druhý adar. Čtrnáctého dne prvního adaru, v úterý 15. února slavíme Purim katan a ve středu 16. února slavíme v Jeruzalémě (a dalších opevněných městech) Šušan Purim katan. Je to takový ‚‚mini svátek‘‘.

Nepronášíme kajícnou modlitbu tachanun a Žalm 20. V tyto dny se nepostíme a nepronášíme smuteční proslovy. Je dobrým zvykem v tuto dobu uspořádat menší hostinu a radovat se o něco více než v jiný všední den.

Teprve o měsíc později, v druhém adaru, ve čtvrtek 17. a v pátek 18. března (14. a 15. adar II.) slavíme se vším veselím a v opravdové radosti svátek Purim a v Jeruzalémě Šušan Purim.

Amálek

Úvodem si připomeňme dvě tragické události, z nichž jedna se udála přímo na Purim. O purimové noci z 8. na 9. března 1944 byl nacisty v Osvětimi zlikvidován tzv. rodinný tábor. Během několika hodin bylo v plynových komorách zavražděno 3792 osob. Byla to největší masová vražda československých Židů.

Letos 20. ledna jsme si také připomněli osmdesáté výročí konference ve Wannsee poblíž Berlína, na níž se jednalo o koordinaci konečného řešení židovské otázky. Konferenci předsedal Reinhard Heydrich, tehdejší zastupující říšský protektor protektorátu Čechy a Morava.

Podobně jako Hitler, tak i Haman v Knize Ester měl v plánu vyvraždit všechny židovské obyvatele mnohonárodnostní Perské říše. Připravoval smrt všech Židů ve 127 zemích a provinciích náležejících Perské říši. Haman posílá dopisy všem královským satrapům, místodržitelům a velmožům z jednotlivých národů se svými instrukcemi, které se dají shrnout do těchto slov:

 לְהַשְׁמִיד לַהֲרֹג וּלְאַבֵּד אֶת-כָּל-הַיְּהוּדִים מִנַּעַר וְעַד-זָקֵן טַף וְנָשִׁים בְּיוֹם אֶחָד, בִּשְׁלוֹשָׁה עָשָׂר לְחֹדֶשׁ שְׁנֵים-עָשָׂר הוּא-חֹדֶשׁ אֲדָר.

Vyhladit, povraždit a zahubit všechny Židy od mládenců po starce, děti i ženy, v jednom dni, třináctého dne dvanáctého měsíce – to je měsíc adar. (Ester 3,13)

Vyhladit všechny Židy v jednom dni – to je bezprecedentní rozhodnutí nemající v lidských dějinách obdoby. Židé v zemi Izrael, a zvláště pak v diaspoře poznali útlak, ponižování, vyhánění ze zemí a měst a nesčetné pogromy, ale nikdy to nedospělo k totálnímu vyhlazení. Ani náboženská příčina nebyla tou, která by Hamanovi zavdala důvod k úplné záhubě Židů. Toto „druhé vydání“ Hamanova úmyslu se proměnilo v každodenní praxi během holokaustu. Zde vidíme společné rysy mezi Hamanem a Hitlerem. Lze říci, že Hamanovo rozhodnutí o záhubě Židů bylo čistě antisemitské a nemělo žádné „racionální“ opodstatnění, například v podobě zápasu o půdu, vlast nebo o náboženství.

Ničím neopodstatněná nenávist k synům Izraele je myšlenka Amáleka, který vytáhl do boje proti národu Izraele, aniž by s ním měl jakýkoli spor či rozbroj (viz Exodus 17,8-16 a Deuteronomium 25,17-19). Když Haman, potomek amáleckého krále Agaga, chtěl úplně vyhubit Židy v Achašvétrošově říši, tak to bylo projevem propastné nenávisti a popření jejich práva na život. Vždyť Haman říká králi, že אֵין־שֹׁוֶה לְהַנִּיחָם – nestojí za to, je nechávat (žít v zemi), tak Židy degradoval z lidí na neživou věc. Tím pádem jejich úplná záhuba je myslitelná a nepovede k výčitkám svědomí – vždyť se jedná o věci a ne o lidi. Proč je nenávist zaměřena pouze proti Židům? Profesor David Flusser uvádí, že je zajímavé, když jeden Žid Mordechaj pošramotí ego takového člověka, jako je Haman, tak ten se stává úhlavním nepřítelem všech Židů – הַיְּהוּדִים צֹרֵר (Ester 8,1). Tak by Haman nejednal v případě, že by se setkal s člověkem, který by jej stejně iritoval jako Mordechaj, ale nebyl by Židem. Haman by svou nenávist nerozšířil na veškerý jeho lid jako v případě Mordechajově.

Proč tomu tak je? Podle Flussera se zdá, že odpověď je prostá. Přece židovský národ je národem Hospodinova zvláštního vlastnictví a celý byl vyvolen stát se královstvím kněží a svatým národem (Exodus 19,5-6). Dokonce i když si toho není Haman sám vědom, sama vyvolenost Izraele ho téměř spontáně přivádí k tomu, aby svou nenávist, kterou chová k jedinému Židovi, rozšířil na celý lid.

V mnoha případech podobných tomu Hamanovu, počátkem brutálního antisemitismu bývalo setkání judofobního „vůdce“ s jakýmsi jedním Židem, který v něm vzbudil obrovskou zlost a zlobu. Na počátku naší moderní doby již neexistoval zvyk hluboko se klanět vezírovi jako ve starověké Persii, ale byli nežidovští majitelé obchodů, kteří nebyli schopni konkurovat židovským obchodníkům, což mnohdy bylo zapříčiněno jejich nedostatečným obchodním duchem a talentem. Židé byli též silnou konkurencí svým nežidovským kolegům i ve svobodných povoláních. Tehdy se v evropských městech začaly objevovat antisemitské strany, začaly se vydávat antisemitské noviny a jiné tiskoviny, které šířily šílenou nenávist k židovskému národu jako celku. Tato jejich odporná ideologie se stala odrazovým můstkem pro největšího zločince všech dob, pro Hitlera.

Z nedávné historie

Hitler se změnil v šíleného odpůrce Židů také po setkání s jedním z nich. Ten Žid mu však nic neudělal, dokonce s ním ani nepromluvil. Bylo to ve Vídni před první světovou válkou. Hitler byl tehdy již člověkem s obrovskými ambicemi, ale zatím nebyl vůdcem žádného národa, spíše naopak. Nebyl moc úspěšný ani v profesionálním, ani v osobním životě. Ambiciózní Hitler byl však plný nenávisti vůči společnosti, která mu nechtěla dát možnost, aby v ní zakotvil na pro něj důstojném místě. Není třeba zdůrazňovat, že v tomto směru nevyvinul žádnou snahu a jeho frustrace se tak neustále zvyšovala. Tu však jeho nenávist dostala konkrétní cíl: na vídeňských ulicích potkával východoevropské Židy v jejich tradičním oblečení, což v něm zažehlo iracionální nenávist vůči Židům, které vinil ze všeho, včetně svých neúspěchů, na nichž samozřejmě Židé neměli žádný podíl.

Jak u Hamana, tak u Hitlera byla slepá nenávist k Židům. Hluboká nenávist postrádající jakéhokoliv racionálního základu. Hitler se v jednom rozhovoru dokonce přiznal, že nevěří v myšlenku árijské rasy, která jako by zaštiťovala a opravňovala jeho zločinné činy.

U Hamana a Hitlera vidíme, že jejich nenávist k Židům byla spojena s obrovskou touhou po moci a chorobným velikášstvím. Dnes víme, že Hitler měl zájem na velikosti a slávě svého národa, pokud to naplňovalo jeho sny. Nakonec byl však ochoten obětovat celý svůj národ, o kterém tak mnoho hovořil, že jej miluje.

Haman a Hitler představují nejznámější antisemity na světě. Hitler díky svým zločinům, a Haman díky neúspěchu ve svých genocidních plánech – které byly ve své podstatě mnohem nebezpečnější, neboť počítaly s vyvražděním všech Židů ve všech částech Perské říše během jednoho jediného dne, 13. adaru (Ester 3,13). Tajný Hamanův plán konečného řešení židovské otázky nedával ani jednomu z nich šanci na útěk a záchranu života. Haman a jeho deset synů, kteří se spolu s otcem aktivně podíleli na genocidním plánu, byli popraveni, a tak byla vydlážděna cesta k záchraně Židů. Hitlerovi se částečně jeho plán genocidy podařil, což stálo náš národ šest milionů nevinných obětí. Hitler a jeho nohsledi právem skončili podobně jako Haman a jeho synové.

Trocha gematrie

Není náhodou, že v tradičně psaných Esteřiných svitcích se uvádějí jména tří z deseti popravených Hamanových synů, každé s jedním menším písmenem: פַּרְשַׁנְדָּתָא, פַּרְמַשְתָּא a וַיְזָתָא (Est 9,7-9). Tři malá písmena ve jménech: ,ת  שa ז mají číselnou hodnotu – gematrii 707, tedy hebrejský letopočet (5)707, což odpovídá období od 26. září 1946 do 14. září 1947 gregoriánského kalendáře. Norimberský proces, v němž byli souzeni pohlaváři nacistického režimu v Německu odpovědní za hrůzy druhé světové války a za holokaust, začal 20. listopadu 1945 a skončil 1. října 1946, tedy 6. tišrej roku 5707. Stejně jako Haman a jeho deset synů mělo skončit na šibenici jedenáct válečných zločinců. Popraveno bylo však jen deset nacistických pohlavárů, tím jedenáctým měl být Hermann Göring, který však den před popravou spáchal sebevraždu. Julius Streicher, vydavatel nacistického odporně antisemitského týdeníku Der Stürmer (Útočník) těsně před popravou 16. října prohlásil: „Das ist Purimfest 1946!“

Je to náhoda nebo skryté proroctví zakódované v knize Ester? Vždyť v samotném Esteřině svitku je mnoho skrytého, dokonce se v ní výslovně nevyskytuje ani jednou slovo Bůh či Hospodin. My však víme, že Všemohoucí je skryt jakoby za scénou a řídí kroky všech zúčastněných.

Na zlost všem nenávistníkům jsme byli díky Božímu milosrdenství zachráněni, k čemuž nemálo napomohly též víra a odvaha královny Ester a Mordechaje. Ke konci Esteřina svitku (Ester 8,16) se uvádí, že לַיְּהוּדִים הָיְתָה אוֹרָה וְשִׂמְחָה וְשָׂשֹׂן וִיקָר – Židům vzešlo světlo a radost, jásot a úcta.

Číselná hodnota písmen tvořících slovo Purim – פוּרִים je 843. Shodnou číselnou hodnotu (gematrii) mají slova שמחה, יופי, הצלחה, אהבה וברכה čili radost, krása, úspěch, láska a požehnání. To vše je také vlastní našemu krásnému a veselému svátku Purimu, který každoročně slavíme.

Co se týče našich úhlavních nepřátel, Hamana a novodobého Amáleka Hitlera, musíme se řídit slovy לאלשכוחולאלסלוח – nezapomenout a neodpustit. Avšak nesmíme stále hledět do minulosti. Náš pohled musí být upřen do budoucnosti. Musíme střežit a dále rozvíjet odkaz našich předků, a především vychovávat v židovském duchu budoucí generace – naše děti a vnoučata. Nejen to, mladé židovské pokolení má být též na co hrdé. Náš národ přestál mnoho zlých a tragických období, ale nebyli jsme vždy pasivními oběťmi. Měli jsme své hrdiny, kteří se v nejtemnějších dobách pro nás i pro lidstvo nebáli pozvednout zbraň a bojovat proti starověkým i moderním tyranům a našim úhlavním nepřátelům.

rabín Daniel Mayer