Barbora Lišková, Emma Günsberger, Matěj Podlešák, Ron Stern a Helena Preissová tvoří nově zvolenou radu České unie židovské mládeže. Redakce Maskilu si s nimi povídala o jejich cílech, plánovaných akcích i o problematice současného antisemitismu.

Na úvod bych vás chtěla poprosit, jestli byste se mi mohli představit a něco o sobě říct, případně, jestli v radě zastáváte nějakou speciální funkci.

Bibi: Já jsem Bára Lišková a jsem předsedkyně ČUŽM, což je trochu paradox, protože jsem členkou dříve nebyla a moc jsem o unii nevěděla, což jsem se právě rozhodla svým předsednictvím změnit – chtěla bych ČUŽM více zviditelnit, aby lidé na naše akce chodili. Ve svém životě se jinak věnuji produkci a koordinaci různých akcí.

Matěj: Já studuju sociální antropologii na FSV UK a v ČUŽM jsem aktivní asi od roku 2017, akcí jsem se ale účastnil i předtím.

Emma: Já jsem stejně jako všichni členové rady absolventka Lauderových škol, většina z nás chodila do stejné třídy. Teď studuji íránistiku na FF UK a členkou ČUŽM jsem už poměrně dlouho, začala jsem chodit na akce a postupně se různě angažovat. Teď tu v radě zastávám funkci pokladníka.

Pak máme ještě dva členy – Rona Sterna, který studuje práva v Olomouci, ten nám vyřizuje různé administrativní záležitosti, a Helenu Preissovou, která studuje sociologii v Brně. Ona nám dělá veškerou grafiku a vizuální materiály.

V čem předsednictví ČUŽM spočívá?

Bibi: Unie je přidružená organizace pod Federací židovských obcí, jsme zároveň dobrovolnická organizace, takže všechno vymýšlíme ve svém volném čase. Pořádáme různé akce, zvlášť na svátky, na kterých se lidé mohou scházet. V našem prozatímním prostoru v Jáchymově ulici budeme organizovat i různá promítání, šabaty a tak.

Emma: Obec a Federace dělají různé akce pro děti nebo pro starší dospělé a my jsme tu od toho, abychom zaplnili tu mezeru v komunitním životě lidí, kteří třeba zrovna dokončili školu, tedy lidí od 18 do 35 let.

Bibi: Spoustu lidí má pocit, že tu právě něco takového chybí, a zvlášť lidé, kteří mají třeba pradědečky židovského původu, zajímají se o to židovství a rádi by se k těm tradicím nějakým způsobem vrátili a prožívali je s ostatními. My jsme takoví otevřenější, nevedeme to ortodoxně, nezveme jen halachické židy, spíše lidem ukazujeme, jak ty židovské tradice můžou v 21. století vypadat.

Matěj: Chtěli bychom tu být více i pro lidi, kteří mají nějaké napojení na židovství a židovskou komunitu. Může se třeba stát, že někdo zjistí, že má židovský původ, snaží se o tom něco víc zjistit a třeba nezná moc lidí nebo se mu některé komunity zdají více uzavřené.

Emma: Je ale nutné dodat, že podle stanov se oficiálně členem může stát jen někdo, kdo má právo návratu. Lidé, kteří pod toto nespadají, se tak mohou akcí účastnit, ale nemohou se stát členy.

Soustřeďuje se většina mladých Židů v Praze? Nebo mapujete i nějaké větší komunity mimo Prahu, které by se rády do vašich aktivit zapojily?

Bibi: Pozorujeme, že nejvíce aktivních mladých lidí je v Praze, protože tu plno lidí studuje, v menších městech už je potom ta aktivita menší. Nám se samozřejmě nejsnadněji organizují akce v Praze, protože tu máme spoustu kontaktů a akci jsme schopni zorganizovat skrze několik telefonátů.

Emma: Daří se nám ale vytvářet i spolupráci například s Plzní, kde jsme teď byli pomáhat při otevírání Velké synagogy a plánujeme nějakou spolupráci i na JudaFest.

Je velký zájem o zapojení se do vašich aktivit?

Bibi: Máme od lidí spoustu pozitivních ohlasů, vidí, že se něco děje a oceňují to. Daří se nám je oslovovat skrze sociální sítě a dáváme jim prostor se vyjadřovat, realizovat se nebo nám na akcích pomáhat.

Emma: Konečně máme příležitost se pravidelně scházet, a to s lidmi, se kterými toho máme spoustu společného, byli jsme podobně vychovávaní, chodili jsme na stejné školy, jezdili na stejné tábory, znají se naši rodiče a prarodiče… A proto chceme dělat nějaké akce a dávat lidi dohromady. Zatím se to daří a lidi se na akce vracejí. Ti, co přišli na Purim, pak přišli i na Pesach a už se nás ptají, kdy bude další akce.

Vnímáte to tak, že jsou v komunitě víceméně lidé, kteří spolu vyrostli? Skrze Lauderky, tábory atd. Nebo se přidávají i lidé, kteří se o svoji identitu začali zajímat až později?

Emma: Určitě absolventi Lauderek a lidé, kteří se v tom světě už víceméně pohybují, ale zvu na akce i lidi z Taglitu, kteří předtím svou židovskou identitu tolik neřešili a až teď v dospělosti se hledají a vzdělávají v židovství.

Co si myslíte, že pro mladé lidi ta židovská identita znamená?

Emma: Myslím si, že pro nás znamená hrozně moc. Vnímám to jako velkou součást toho, jak jsem byla vychovávaná, jako součást svého hodnotového žebříčku, já osobně zároveň věřím v Boha a jsem reformní židovka. Vnímám to tak, že když jsem chodila na státní základku, tak mi tam něco málo chybělo, ti kamarádi tam slavili doma Vánoce a Velikonoce a já se s tím nedokázala ztotožnit a postrádala jsem kamarády, kteří by doma jako já slavili Pesach. Jsou prostě věci, na základě kterých máš s lidmi pocit soudržnosti. Židovství jsem dřív chápala jako nějaký původ, náboženství a až když jsem přijela poprvé na Szarvas, tak jsem pochopila ten komunitní rozměr židovství, to, že někam patříš, že existují stovky dětí, které vyrůstají ve stejné výchově jako ty. Tenhle pocit sounáležitosti je důležitý.

Bibi: Já to mám podobně. Akorát jsem to nikdy tolik necítila z domova, kde se ty tradice tolik nedodržovaly. Ale už od tří let jsem chodila do židovské školky a nikdy jsem pak neopustila ten kruh. Chodila jsem na Lauderky a strávila 16 let mezi Židy, mezi těmi stejnými kamarády. Proto mám židovství spojené více s nimi. Byla to moje volba, že jsem se jím celý život obklopovala. A oni dneska chodí na akce, které pořádáme, a to je moc hezké. Židovství je pro mě hodně o filozofii, o tom být teď a tady, o tom, že spolu lidé prožívají veselé i smutné události. Je to oslava toho, že tady jsme, že jsme všechno přežili. A je úžasné vidět, že lidé i po tom všem chtějí ukazovat, že jsou Židé.

Matěj: Já to beru tak, že jsem mezi lidmi, kteří to mají podobně jako já – mají stejné zkušenosti s vyrůstáním, sdílíme rodinnou historii. A také je něco úplně jiného slavit třeba šabat sám a zajít na něj s někým, zapálit si svíčky, dát si víno, povídat si. Je to něco, co lidi stmeluje.

Jaké akce se vám zatím podařilo uspořádat a jak je hodnotíte?

Matěj: Naší úplně první akcí byl Purim. Pořádali jsme ho na obci, přišlo tam asi 30 lidí a my jsme měli možnost představit se tam jako nová rada.

Emma: Byla to akce na poslední chvíli, krátce po našem zvolení, takže to pro nás byla zkouška. Museli jsme se zaktivizovat a začít spolupracovat. Nakonec se nám podařilo zajistit občerstvení i uspořádat charitativní sbírku na pomoc Ukrajině.

Další akcí bylo slavnostní znovuotevření Velké synagogy v Plzni, kam jsme byli pozvaní jako dobrovolníci, protože bylo potřeba pomoc s koordinací. Jeli jsme tam na tři dny s pár lidmi pomáhat a na oplátku nám bylo nabídnuto přijet někdy během tohoto roku znovu s možností uspořádat nějakou akci.

Bibi: Zatím poslední akcí byl Pesach v Libeňské synagoze, ten byl asi koordinačně nejnáročnější, protože jsme tam museli navozit veškerý nábytek. Já jsem celý ten seder vedla, což pro mě bylo docela náročné, ale byla to skvělá zkušenost.

Jaké akce v nejbližší době chystáte?

Emma: Na Jom ha-acmaut, Den nezávislosti Izraele, pořádáme grilování společně s Federací židovských obcí, BBYO a Moishe Housem (pozn. red. rozhovor proběhl před tímto svátkem). Dále 21. května plánujeme filmové promítání v naší klubovně v Jáchymce, Šavuot na začátku června a v létě budeme mít brigádu na židovském hřbitově v Nové Cerekvi. Plánujeme dělat také různé vzdělávací semináře.

Kde se mohou lidé o vašich akcích dozvědět?

Matěj: Máme nově Instagram (@cuzm2022), máme stránku na Facebooku (Česká unie židovské mládeže), která je veřejná, ale akce z bezpečnostních důvodů zveřejňujeme jen do uzavřené skupiny pod stejným jménem. Tam se dostanete, pokud někoho ze skupiny znáte. Členové unie pak navíc dostávají i e-mailové newslettery.

S jakými dalšími institucemi spolupracujete?

Matěj: Nám hlavně přijde zbytečné nějakým způsobem tu komunitu dělit, nechceme ji tříštit a chceme spolupracovat i s dalšími mládežnickými organizacemi. Oslovil nás například Ben Hess z Federace, chystáme akci s BBYO a Moishe Housem. A chceme více spolupracovat, aby se už nedělo to, že jsou na jeden den uspořádané čtyři různé akce od čtyř různých organizací, které by přitom mohly být pod jednou střechou.

A co mezinárodní spolupráce?

Emma: Jsme součástí Evropské unie židovské mládeže (EUJS) a Světové unie židovské mládeže (WUJS), které nás zastřešují. Často mají nějakou akci nebo projekt, kam my můžeme vyslat svoje účastníky. Jako například Summer U, to je taková akce na konci léta, kde se setkají lidé napříč uniemi.

Bibi: Já jsem jako předsedkyně s WUJS i EUJS v kontaktu. Společně jsme například komunikovali s ukrajinskou unií ohledně toho, jak jim můžeme aktuálně pomoct. Unie ze zemí, které jsou Ukrajině nejblíž, pak tu pomoc zorganizovaly.

Jaká témata se často objevují napříč uniemi. Co nejčastěji řeší?

Emma: Takovým naším společným tématem je určitě boj proti antisemitismu v Evropě. Jde o nový druh antisemitismu, to co vidíme například ve Francii nebo Německu. Je to čím dál větší téma. EUJS o tom pořádá semináře v Bruselu. Je to pojící problém, stejně tak nyní Ukrajina.

Bibi: Já třeba nemám pocit, že by Česko byla nějak antisemitská země. Z mé zkušenosti, když tu nosím hvězdičku na krku, tak se nebojím. Když slyším, co řeší jinde, tak my opravdu nemáme problém. Naším aktuálně největším problémem je, že nám bude pršet na Jom ha-acmaut, takže jsem vděčná. Naštěstí se tu s těmito věcmi teď nesetkáváme.

Emma: Já ale musím říct, že jsem teď byla svědkem jednoho incidentu na Jom ha-šoa, kdy se na náměstí Jiřího z Poděbrad, jako každý rok, předčítaly jména obětí holokaustu. Kolem procházel nějaký pár, byli asi 10 metrů od toho stánku, zastavili se, podívali se, co to je, načež pán začal řvát na těch pět babiček, které přijely přečíst jména svých rodičů a prarodičů: ‚‚To je jen pro ty židáky. Postřílet je všechny, ženy i děti!‘‘ To se mi stalo poprvé v životě a na chvíli to přerušilo čtení. Nikdo to ale neřešil a za chvíli se zase pokračovalo, byl to ale hodně nepříjemný moment. Je to tu sice bezpečné, fyzicky tě nikdo nenapadne, Češi mají obecně k Židům a Izraeli pozitivní vztah a míra antisemitismu tady byla vždy mnohem nižší, ale i když je riziko malé, stále existuje.

Na závěr mám ještě jednu otázku na radu a její směřování. Co chcete jako nová rada přinést? Jaké jsou vaše cíle?

Emma: Hlavním cílem je určitě rozšířit členskou základnu a aktivitu v rámci ní. Chceme mít aktivní členy, kteří se budou nejen akcí účastnit, ale třeba se na nich i podílet.

Matěj: Taky bychom rádi vymysleli nějaké benefity, pro ty, kteří se stanou oficiálními členy, abychom motivovali více lidí.

Bibi: Já bych určitě chtěla motivovat lidi i do budoucna, aby to, co tu vytvoříme, mělo nějakou hodnotu a smysl a aby v tom lidé po nás pokračovali.

Dalším naším cílem je určitě klubovna, chceme najít nějaké stálé místo, kde bychom měli zázemí, pořádali tu menší akce a mohli tu uchovávat i svoje věci. Kdyby někdo o nějakém prostoru věděl, byli bychom rádi, kdyby nás kontaktoval na náš e-mail cuzm2011@gmail.com.

Ptala se Anna Bendová

Foto Archiv ČUŽM