Slova „judaismus“ a „komunita“ jdou často ruku v ruce. Zdá se mi zřejmé, že je velmi těžké být Židem sám – potřebujete k tomu společnost ostatních. Proto jsem po návratu ze studií v Glasgow hledala náhradu za studentský židovský klub, který jsem do té doby měla na své skotské univerzitě za samozřejmost.
Jeden z mých přátel z Taglitu (poznávací zájezd do Izraele pro mladé lidi židovského původu sponzorovaný izraelskou vládou) mě přivedl jako hosta do bytu milých vrstevníků, kde se zrovna v obývacím pokoji jedla šabatová večeře… a teď, o rok později, už v tomto bytě – Moishe Housu – bydlím jako rezidentka.
Stejnojmenná nezisková organizace vznikla ve Spojených státech amerických, ovšem brzy se komunitní model sdíleného bydlení rozšířil po celém světě. Přes sto padesát bytů spravovaných hnutím Moishe House existuje ve více než třiceti zemích, nejen v USA nebo Izraeli, ale i v Evropě, Austrálii, Jihoafrické republice, Číně…
Moishe House v Praze
Koncept Moishe Housu spočívá v tom, že tato organizace může díky podpoře dárců dotovat část nájmu a programy a výměnou za to my, rezidenti-dobrovolníci, pořádáme u sebe doma několikrát do měsíce programy pro naše vrstevníky s židovskými kořeny. V Česku je takovým donátorem Židovská obec v Praze, která nás podporuje již od samotného vzniku Moishe Housu Praha v roce 2014. Od té doby se v našem bytě vystřídalo čtrnáct rezidentů a uspořádalo přes 500 programů. Rezidenti můžou v bytě zůstat maximálně tři roky, aby se Moishe House neustále vyvíjel, měnil a odpovídal aktuálním potřebám mladých lidí. Kromě příspěvku na nájem dostáváme i různé granty na pořádání již zmíněných společenských akcí: organizujeme mimo jiné oslavy židovských svátků, vzdělávací workshopy i neformální posezení s přáteli.
Úspěch takového místa setkávání tkví v tom, že to není velké komunitní centrum nebo synagoga, ale domov – velmi neformální a příjemné prostředí, kde se většinou schází rodina a blízcí přátelé. Základní myšlenkou je, že se tam naši hosté budou cítit dobře jako na návštěvě u někoho blízkého. Programy pořádáme pětkrát měsíčně – tato pravidelnost je důležitá. Když lidé vědí, že přibližně každý týden mají možnost využít programovou nabídku a třeba se několika akcí za měsíc zúčastní, mají mnohem větší pocit sounáležitosti, než když jednou za rok přijdou na jednu velkou akci. Zaměřujeme se na věkovou skupinu přibližně mezi dvaceti až třiceti lety. Když ředitel David Cygielman Moishe House zakládal, byl právě v onom věku a viděl, že pro mladé lidi, kteří mají po škole a ještě nezaložili rodinu, neexistuje moc komunitních programů – proto jsou naší cílovou skupinou. Chodí k nám studenti i pracující, často také hostíme expaty či turisty, kteří jsou v Praze jen na dovolené a chtějí někde oslavit šabat či jiný svátek. Přivítáme úplně každého, kdo k nám jde s dobrým úmyslem. Není to vůbec omezeno na lidi židovského původu, velice rádi pohostíme i Nežidy, každého, koho judaismus zajímá a rád by zažil židovský svátek nebo i jen neformální večeři, kde se živě diskutuje.
Moishe House je pluralistická organizace, jsme otevřeni pro všechny bez ohledu na to, nakolik a jakým způsobem dodržují náboženská přikázání. V našem příbytku vaříme vegetariánsky, takže k míchání masa a mléka opravdu nedojde, zároveň jsme schopni a samozřejmě ochotni poskytnout stoprocentně košer stravu lidem, kteří o to požádají. Pro ty, kdo k nám chodí, je židovská identita důležitá – ale samozřejmě u každého se to projevuje trochu jinak. Pro někoho může být důležité dodržovat kašrut, někdo jiný zase najde smysl v rituálu – ačkoli například kašrut nedodržuje, každý pátek zapaluje svíčky na šabat. A někdo zase nemá velký vztah k židovství v náboženském slova smyslu, ale velmi ho naplňuje a baví židovství ve smyslu kulturním, komunitním, historickém, rodinném… Ať už je to jakkoliv, bude u nás vřele přivítán.
Semináře v Itálii a ve Španělsku
Součástí života v Moishe Housu jsou i třídenní semináře pro rezidenty pořádané po celém světě – odehrávají se od pátku do neděle. Já jsem měla to štěstí účastnit se dvou takových sjezdů, jeden se konal v Itálii a druhý ve Španělsku. V Tivoli u Říma se nás sešlo na osmdesát ze všech koutů světa – přijeli nejen Evropané, ale i lidé ze zemí tak vzdálených, jako je Austrálie. V katalánské Barceloně nás bylo méně, naprostá většina z Evropy. Tato konference byla na téma svátku Chanuka a jak v sobě zažehnout vášeň a inspiraci pro tvorbu programů. Na obou sjezdech pro nás byly pořádány workshopy nejen s židovskou tematikou, učili jsme se na nich mimo jiné i to, jak řešit mezilidské konflikty, jak si v rámci dobrovolnictví určovat hranice a tak podobně. Důležité bylo i to, že tyto workshopy a přednášky netvořili pouze zaměstnanci této organizace, ale i samotní rezidenti. Učit se přímo od svých vrstevníků-rezidentů, kteří procházejí tímtéž, co já a řeší stejné problémy, bylo pro mě velmi přínosné.
Jak už jednou padlo, Moishe House je organizací pluralistickou. To se ukázalo i na zmíněných srazech u Středozemního moře – měli jsme na výběr z bohoslužeb na Kabalat šabat. Kromě bohoslužby ortodoxní jsme se mohli zúčastnit i tradiční-egalitářské, progresivní, či meditativní. Měla jsem také možnost seznámit se s lidmi, s jejichž komunitami nemám tolik zkušeností a kteří mi přátelsky objasnili, jak praktikují judaismus – ať už to byl Sefard, nebo člověk z komunity Masorti. Měla jsem možnost volně a často zaníceně debatovat o nejrůznějších židovských tématech s vrstevníky z jiných zemí; taková zkušenost je k nezaplacení. Z každého sletu rezidentů jsem odjížděla plná dojmů a nabitá energií.
Bydlení v Moishe Housu mi dává mnoho příležitostí, které by se mi jinak nenaskytly. Mám skvělé zkušenosti s lidmi, s nimiž jsem nějak spolupracovala na projektech – například s ostrahou Židovské obce v Praze, která už nám nejednou vyšla vstříc při plánování společných programů, nebo se vstřícnou rebecin Elise Peter Apelbaum, s níž jsme domluvily účast několika členů Moishe Housu na Světovém šabatu pořádaném Židovskou obcí v Praze. Za tyto i za budoucí příležitosti jsem vděčná a doufám, že Moishe House Praha bude moct dál být přátelským prostorem pro kohokoli, kdo bude stát o návštěvu.
Zuzana Brodová