V Minoritské ulici, jež dříve patřila k těm nejromantičtějším v Brně, se nachází jedna z nejoblíbenějších místních kaváren Café Placzek. Najdete ji ve funkcionalistické budově, která se architektonickému stylu uličky trochu vymyká a jejímž autorem a stavitelem byl Ing. Artur Eisler – bratr významného architekta a příslušníka brněnské avantgardy Otty Eislera a majitel firmy, která později stavěla i vilu Tugendhat.

Dům, který byl v roce 1928 postaven na původně středověké parcele, si objednal židovský obchodník s textilem Jakub Rosenberg se ženou Josefínou a původně v něm měl prodejnu textilu s vestavěnou galerií pro sklad látek ve druhém patře. Po válce se o dům až do necitlivé rekonstrukce v sedmdesátých letech nedbalo a znovu ožil až v roce 2013, kdy jej zakoupila Jiřina Plačková. Ta stavbu nechala zrekonstruovat a v jejím přízemí si ještě v témže roce otevřela kavárnu.

Název podniku odkazuje na předky rodiny majitelů, k nimž patřilo hned několik významných osobností: zemský rabín, blízký přítel Johanna Gregora Mendela a amatérský přírodovědec Baruch Placzek (1834–1922), jenž se zasloužil o vybudování druhé, dnes již neexistující brněnské synagogy na Ponávce; jeho syn Alfred Placzek (1870–1942), který podnikal ve vlnařství; a jeho vnuk, významný matematik a fyzik Georg Placzek (1905–1955), který se spolu s Lilli Schwenkovou Hornig (1921–2017) jako jeden ze dvou občanů Československa podílel na americkém projektu Manhattan. Navzdory domněnkám a dohadům návštěvníků dnešní kavárny však rodina Placzků v této budově nežila – patřil jí nájemní a obchodní dům v Masarykově ulici (č. p. 307/30), který však nikdy nedostala zpátky a kde dnes sídlí banka. Nenarodil se tu ani Georg Placzek, jak se mylně soudí – jeho rodný dům zase najdeme na náměstí Svobody.

Dnešní podobu kavárny v Minoritské ulici navrhli architekti Tomáš Rusín a Ivan Wahla z ateliéru RAW, jenž se v Brně podílel mimo jiné na úpravě uličky Václava Havla, na rekonstrukci Zelného trhu a v poslední době také na návrhu interiéru Café Ernst ve funkcionalistické vile Stiassni. V samotném Café Placzek návštěvníka ihned zaujme minimalistický interiér, dvoumetrové zrcadlo u schodiště, centrální červené světlo z přírodní dýhy v kruhovém otvoru mezi patry, a především velký prosklený portál s výhledem na protější, poněkud ošuntělý barokní kostel. V létě se portál otvírá a prostor kavárny s místy pro padesát hostů rozšiřuje o příjemnou zahrádku.

Jiřina Plačková sice původně snila o malé kavárničce s několika stolky, nakonec však vznikl podnik, který svou atmosférou a úrovní služeb působí spíš velkorysým vídeňským stylem. Zpočátku se majitelka podílela i na obsluze a provozu kavárny, dnes už však má podnik svého provozního a stabilní personál. Po pouhých dvou měsících provozu se navíc v dalším patře budovy otevřel menší penzion, který tak rovněž funguje již deset let.

Stopy židovské historie najdeme před kavárnou i v jejím prostoru. V chodníku před vchodem je osazena trojúhelníková deska upomínající na „stezku židovskou historií“, položená během jednoho z ročníků festivalu Meeting Brno (QR kód v desce naneštěstí odkazuje na nefunkční webové stránky, které dnes najdete na brnotrails.cz) – a v kavárně stačí prolistovat menu. To se sice mění podle ročních období, ovšem vždy obsahuje alespoň několik izraelských pokrmů.

Provozní Michal Grznar ke konceptu podniku říká: „Kavárnu pojímáme spíše v duchu středomořské kuchyně. S nápady na pokrmy přicházejí majitelé, kteří mají rodinu v Izraeli.“ Kromě borůvkových či čokoládových blincesů tu nabízejí například opečený hummus chléb (s hummusem, baby špenátem a omeletou plněnou sušenými rajčaty a čedarem) nebo šakšuka chléb (se šakšukou, sýrem halloumi, baby špenátem a zastřenými vejci), ke snídani pak domácí pitu či oblíbený krémový sýr labneh. Konkrétní recepty na jednotlivá jídla si pracovníci provozu obvykle vyhledávají a ladí sami. Největší oblibu má u hostů opulentní pozdní snídaně, tedy brunch – podle slov Michala Grznara nejčastěji různé varianty vejce benedikt a tzv. skládané snídaně (autorka doporučuje snídani Scandic s lososem a tzatziki labneh).

Velkým lákadlem podniku je také jeho milá a přátelská atmosféra a vstřícný, přátelský personál. Tajemství podle provozního spočívá ve spokojenosti zaměstnanců a otevřené spolupráci s majiteli, kteří jsou přístupní návrhům na změny a obsluhu podniku umějí ocenit. Jak říká Michal Grznar, který tu sám působí již pět let: „Paní majitelka také často pomáhá i v kuchyni a v kavárně tráví nemálo času. My se zase snažíme udržet standard, který jsme převzali od těch před námi, a pak ho předávat případně dalším, novým lidem.“ O tom, že tato strategie funguje, svědčí i skutečnost, že mnoho zákazníků, a to i těch přespolních, se do Café Placzek rádo a opakovaně vrací.

SYLVA FICOVÁ
Foto: archiv Café Placzek