Tiša be-av – den připomínky židovského utrpení

Tiša be-av připadá na 9. den měsíce av. Tradičně je dnem půstu a smutku za zničení obou chrámů v Jeruzalémě. Reformní judaismus oproti ortodoxnímu neklade C hrám do centra náboženského uvědomění. Tiša be-av tak slouží jako den vzpomínky na všechny tragédie, které postihly židovský národ.

Tradičně je tento den tím nejtemnějším a nejsmutnějším v roce. Stejně jako na Jom kipur se půst drží od západu slunce dne předchozího do západu slunce končícího Tiša be-av. Je zvykem sedět v synagogách na nízkých stoličkách, podobně jako při sezení u mrtvých během truchlení. Čtou se části z knihy Jeremiáš a Jób a pasáže z Talmudu, které se zabývají zničením prvního Chrámu v roce 586 před občanským letopočtem a druhého Chrámu v roce 70 občanského letopočtu.

Mnoho tradičních věřících začíná s přípravou na toto smutné období už tři týdny před Tiša be-av, 17. dne měsíce tamuz. Údajně tento den roku 586 před o. l. zahájili Babyloňané vpád do Chrámu. V tomto období se nekonají svatby, oslavy a lidé si nestříhají vlasy. S nástupem měsíce av se truchlení stupňuje a věřící nejedí maso, nepijí víno, nekupují si nové oblečení a muži se neholí.

Pro reformní a liberální judaismus tradiční rituály poněkud ustoupily do pozadí a fyzická obnova Chrámu ztratila na důležitosti. Ačkoliv se historici přou o to, zda oba Chrámy byly skutečně zničeny ve stejný den, Tiša be-av zůstává symbolem židovského utrpení a ztrát. Mnohá staletí se v tento den stávaly a následně připomínaly hrůzy a pohromy postihující Židy – pogromy v období křižáckých válek, vyhnání Židů ze Španělska, hrůzy šoa… Také při letošním Tiša be-av si připomeneme utrpení, která sužovala a stále sužují svět.

KATEŘINA MIKULCOVÁ