V listopadu vyšla v češtině unikátní kniha určená všem zájemcům o hlubší pochopení židovských modliteb a filosofie obecně. Svět modliteb francouzského rabína a filosofa Elieho Munka pochází z 30. let minulého století, ale Munkův komentář k modlitbám promlouvá srozumitelně ke čtenářům i téměř o sto let později. Kniha byla napsaná německy a rychle přeložena do francouzštiny, angličtiny a dalších jazyků. Většina komentářů k modlitbám byla a je psaná hebrejsky. Součástí knihy a Munkových komentářů jsou i části modlitební knihy – siduru – v překladu rabína Karola Sidona. Kniha je rozdělena do dvou částí, na Denní a Sváteční modlitby, a obsahuje, kromě velkých částí samotného siduru, i komentáře k jednotlivým výrazům v modlitbách a obsáhlý, v českém prostředí ojedinělý, heslář ke zdrojům, z nichž Elie Munk čerpal. Knihu vydalo nakladatelství Garamond a k jejímu vydání se na pražské židovské obci konalo setkání s oběma překladateli, tedy s Karolem Sidonem a Leo Pavlátem.

Překlad a doba

Leo Pavlát dostal knihu na konci 80. let, ještě před pádem komunismu, od přátel ve francouzštině. Podobný text v češtině neexistoval, informace o modlitbách předávali ústně většinou staří členové obce – přeživší pocházející ze Zakarpatské Ukrajiny, ale literatura byla téměř nedostupná. Leo Pavlát se pustil do překladu. Překládal ve volném čase, v podstatě tajně, vedle své tehdejší práce redaktora nakladatelství Albatros. O něco později se do překladu knihy z němčiny pustil Karol Sidon. S listopadem 1989 oba překladatelé uložili rozdělané překlady do zásuvek a věnovali se politickým změnám, obnově židovské komunity a dalším dobovým výzvám.

Teprve před několika lety se dílo Elieho Munka opět objevilo na scéně, jako kniha zajímavá a potřebná. Karol Sidon a Leo Pavlát spojili síly a překlady a s pomocí Ivana Kohouta a dalších nyní kniha přichází na český trh. Ve Francii má tuto knihu ve své knihovně „každý slušný žid“, snad najde místo i v knihovnách českých.

Kdo byl Elie Munk?

Narodil se v Paříži 15. září 1900 v rodině obchodníka s kůžemi. Matka zemřela, když Eliemu bylo jedenáct let a otec se se třemi syny rozhodl vrátit do rodného Berlína, kde měl příbuzné. Otec se v Berlíně znovu oženil. Elie Munk zde vystudoval rabínský seminář, diplom získal v roce 1925. V roce 1926 se stal doktorem filozofie na Univerzitě v Berlíně. Absolvoval s disertační prací na téma „Filosofie v díle Viktora Huga“.  Od roku 1927 do roku 1937 působil jako rabín v bavorském Ansbachu. Aby mohl nastoupit rabínský post, musel se oženit. Jeho manželkou se stala Fanny Goldbergerová, dcera předsedy ortodoxní obce v Norimberku. Munkovi se nejprve nezdál Hitler nebezpečný. Naopak viděl v nacismu pozitivní aspekty a pozvednutí morálky. Ve věku 28 let dokončí své životní dílo Svět modliteb. Elie Munk si uvědomil nebezpečí nacismu a s rodinou se v roce 1937 přesunul do Paříže, kde se stal rabínem komunity Adas Yereim (Synagoga Rue Cadet).

V červnu 1940 opustila rodina Paříž a nejprve se uchýlila do Nice, poté do Švýcarska, kde žili až do konce války.

Po válce (v srpnu 1945) až do svého odchodu do důchodu zůstal Elie Munk v čele Synagogy Rue Cadet. V roce 1973 prodělal mrtvici. Šest z jeho sedmi dětí žilo tehdy s rodinami v New Yorku, proto se i Elie Munk s manželkou rozhodl přesídlit za oceán. Zemřel v New Yorku 5. června 1981 ve věku 81 let a je pohřben na Olivové hoře v Jeruzalémě.

Kateřina Mikulcová