Monografie Alexandra Korženkova o polském vědci, který vymyslel mezinárodní jazyk esperanto – LUDVÍK LAZAR ZAMENHOF, Život, dílo, ideály, byla v původním vydání mnohem obsáhlejší, na sdělení základních informací o smělé myšlence však postačí i tato zkrácená verze přeložená z jazyka esperanto. Vyšla 132 let po vydání první učebnice esperanta (esperanza = naděje). Jak píše na obálce knihy Ruth Weinigerová, „k přelomu 19. a 20. století nerozlučně patří vznik esperanta a nadějí s ním spojených“. Ony slibně se rozvíjející naděje však pohřbila první světová válka.
Autor umělého jazyka esperanto (který mimochodem nebyl první a zdaleka ani poslední), varšavský oční lékař a filolog, se narodil roku 1859 v Bialystoku (tehdy Rusko, dnes Polsko) a zemřel ve Varšavě v roce 1917. Nedlouhý život vyplnil aktivním úsilím prosadit svou ideu, jak dospět k mezinárodnímu porozumění. Jeho mateřským jazykem byla jidiš, otec vyučoval němčinu a zeměpis na židovské státní škole a doma mluvil rusky, v okolí budoucího filologa se mluvilo polsky, bělorusky i německy, ve škole se vyučovalo v ruštině, na gymnáziu se pak seznámil s latinou, řečtinou a angličtinou – a tak není divu, že už jako mladý student dostal nápad, že by bylo dobré zajistit jazykovou jednotu a tím i větší porozumění mezi lidmi. Území, kde žil, bylo zmítáno i náboženskými a sociálními antagonismy. Sám Zamenhof vyrůstal v židovském prostředí a mluvil plynně rusky, polsky a německy, četl i francouzsky. Za svého života se prý naučil dalších osm jazyků… Pro nový, umělý jazyk využil základy románsko-germánské, kde vyhledával mezinárodní slova, gramatiku esperanta stvořil tak jednoduchou, že se vešla na jednu stránku… Svůj projekt představil světu už ve svých osmadvaceti letech! Nespokojil se však s reformou jazyka, sjednotit chtěl i náboženství.
Sám Ludvík Zamenhof, stejně jako jeho otec Mordechaj a matka Rachel, patřil rodem k ortodoxní skupině tzv. litvaků, kteří mluvili severovýchodním dialektem jidiš a za své hlavní město považovali Vilnius. Byl hebraista a talmudista, člověk všestranně vzdělaný v judaismu, ale hlásil se i ke kulturnímu hnutí „maskilů“, vzdělanců propagujících spojení lidových vrstev s vládnoucí kulturou. Odmítal však sionismus a byl vyznavačem tzv. hilelismu, což byl nově vytvořený náboženský systém vycházející z judaismu, jehož hlavní složku by podle něj tvořili židé a postupně by se přidávaly další národy. Ideové sjednocení a vzájemnou toleranci lidstva prosazoval i v tzv. homaranismu. Žádný z těchto utopických plánů, jež se vyznačovaly značnou tezovitostí, se však neprosadil v praxi.
Esperanto se sice rozšířilo takřka po celém světě, o narůstající slovní zásobu se postarali mnozí Zamenhofovi následovníci, přesto jazyk zůstal jen raritou na úrovni klubů jeho fanoušků, kteří si v něm dopisují, vydávají časopisy a knihy, točí filmy… Angličtina dnes zřejmě definitivně vytlačila tento zajímavý, eticky motivovaný pokus o celosvětové využití umělého mezinárodního jazyka.
Knihu, která je v některých kapitolách opravdu příliš stručná, vydalo nakladatelství Kava-Pech zaměřené na esperantskou produkci.
Lubor Falteisek
