Na 21. dubna připadl pietní den Jom ha-šoa a večerní program jedné ze stanic TV Prima přinesl celovečerní hraný film se židovskou tematikou CHLAPEC V PRUHOVANÉM PYŽAMU. (ČT se ten den tématu holokaustu vůbec nevěnovala…) Britsko-americký snímek z válečného období míří nikoliv tématem, ale zpracováním na mladšího diváka, který s dychtivostí sleduje dějovou linii i tam, kde by dospělý divák zvažoval, jestli je to reálné… Shodou okolností vyšla před pár měsíci audionahrávka stejného díla, které čte – spíš svým příjemným hlasem hraje – Michal Zelenka (vydal OneHotBook). Více než pět hodin četby lze sice na jeden zátah těžko zvládnout, ale dva či tři příjemné večery strávíme s Chlapcem v pruhovaném pyžamu docela snadno. Interpret (v režii zkušeného Hynka Pekárka) i děj románu nás udržují ve stálém napětí.
Autorem knižní předlohy komorního příběhu německé rodiny, která se z Berlína kvůli otcově nové práci přestěhuje kamsi do sousedství židovského koncentráku, je úspěšný irský spisovatel John Boyne, který se narodil čtvrt století po válce. Příběh je primárně určen starším dětem, což se odráží v jeho zvýšené stylizaci a zjednodušeném podání dějových prvků, jak to odpovídá devítiletému vypravěči, který vnímá jen určitou výseč reality. Upřímně řečeno, vše by ve skutečnosti jistě probíhalo v mnohem drsnějších konturách. Děj je ovšem dávkován s velkým pochopením pro dětské uvažování, takže je tu leccos podáno zkratkovitě. Stejně jako nedospělý protagonista se ani čtenář hned nedovídá pravdu o tom, co se doopravdy děje za zdmi jejich nového domu, v táboře plném židovských vězňů, kam otec – významný nacista – odchází každé ráno „pracovat“. Bratr a sestra nemají v okolí žádné kamarády, navštěvuje je jen soukromý učitel, zarytý nacista. Bruno bloumá kolem domu a objeví dvířka, kudy se dostane až k vysokému drátěnému plotu, kterým jsou od jeho světa odděleni lidé v “pruhovaných pyžamech“. Pro něj to jsou zaměstnanci na farmě, divák či posluchač už ale dávno pochopil, že jde o koncentrační tábor, jemuž velí chlapcův otec.
Bruno a dvanáctiletá sestra Gretel prožívají vlastně iniciační proces, i když každý po svém – dívka se potýká s dospíváním, flirtuje s mladým poručíkem, a malý Bruno, frustrovaný touhou po vrstevnících, se rychle sblíží se stejně starým Šmuelem, který žije na druhé straně drátěného plotu. Bruno se chce dostat k němu, aby si mohli hrát… Tady už nad příběh vystupuje poselství, které chce autor sdělit. Syn nacisty dlouho nechápe, oč tu vlastně běží, projevuje se mnohem naivněji než jeho židovský kamarád. Až konečné gesto tragické oběti, z něhož je silně cítit symbolika, jako by mu rázem dalo dospět…
Některé reálie mohl autor upravit, aby byly věrohodnější. Co např. dělají děti ve vyhlazovacím táboře? Nechce se věřit, že by plot lágru (zvaného kupodivu Oušic) šel lehce nadzvednout a malý chlapec pod ním může snadno prolézt. Je tedy div, že vězni neutíkají… To ve filmu si už musí místo pod plotem s pomocí rýče prokopat.
Lubor Falteisek
