Tři z nás se podělili o „zážitky“ z letošního sederu. Jak jste slavili vy?
Pomeranč a pohár pro Miriam
Způsob oslavy letošního Pesachu byl ovlivněn celosvětovým nepřítelem – koronavirem. Když byl vydán v březnu zákaz shromažďování, kontaktovala jsem Martu z Beit Kraków, zda můžeme mít společný virtuální Kabalat Šabat. Měli jsme již zkušenost s aplikací Zoom, kterou jsme použili při svátku Tu bi-švat. Tehdy byla naše rabínka Tanya Segal v Izraeli a připojila se k programu v krnovské synagoze.
Zájemci si úspěšně nainstalovali aplikaci a po drobných technických problémech mohlo setkání začít. Měli jsme velkou radost, když jsme v době karantény mohli spatřit ostatní členy Židovské obce Ostrava a také naše přátele z Polska a Slovenska. Proběhl první společný Kabalat Šabat, v sobotu dopoledne Šacharit a následně jsme se začali setkávat každý Šabat. Pro bohoslužby jsme použili reformní Sidur Hegjon Lev, vydaný Bejt Simcha, v kombinaci se Sidurem Beit Kraków.
Stejným způsobem jsme se rozhodli oslavit svátek Pesach. Rabínka nám podrobně připomněla, jakým způsobem připravit sederovou večeři. Osobně jsem se ještě účastnila podnětné přednášky Kamily Kohoutové, kterou organizovala Lauderova škola také přes Zoom. Kromě jídla ale bylo nutné zajistit macesy a pesachovou hagadu, které se nacházely na obci v Ostravě. Toho se ujal můj manžel Aharon a zahalený v roušce se vydal na rozvoz po Ostravě, Opavě a Krnově. Chybějící hagady nám s laskavým svolením rabína Karola Sidona zaslala v digitální podobě Gafna Váňová.
Na rozdíl od předchozích let, kdy účastníci přišli, jak se říká „k hotovému“, tak si letos museli večeři připravit sami. Náš dosavadní evropský diasporní zvyk slavit tento svátek společně v komunitě byl obohacen o novou zkušenost oslavy Pesachu v rodině tak, jak tomu bývá zcela běžně v Izraeli nebo v New Yorku. U slavnostního stolu byl kromě všech potřebných ingrediencí navíc nutnou součástí počítač, tablet nebo mobil. Tradiční prvky jsme doplnili o pomeranč a pohár Miriam. Oslava mohla začít, vyprávění z hagady, čtyři poháry vína nebo vinného džusu, šulchan orech, hledání afikomanu a písně za doprovodu kytary. Než jsme se nadáli, uběhly téměř tři hodiny a společný večer byl u konce.
Následující dny jsme se setkávali na Šacharit, počítání omeru, Šabat chol hamoed nebo při výkladu písně moře. Pesach švii jsme se rozhodli oslavit pouze v rodinném kruhu. Místo klasického talíře s pečenou kostí a vejcem jsme, inspirováni přednáškou, zvolili veganský talíř s červenou řepou a sedmikráskami, které, jak Aharon zjistil, se dají sníst… Závěrečná Havdala ukončila týdenní svátek, který jsme strávili v teple domova, a přitom zároveň s členy obce a přáteli z různých míst.
Takže jak jsme letos oslavili Pesach? Virtuálně, netradičně, krásně a společně.
text i foto Kamila Milka Tesařová, Židovská obec Ostrava
Spojili jsme síly i krabice
Letos byl Pesach seder opravdu zvláštní. Měli jsme pozvaných pět přátel a využili jsme projektu Pesach v krabici. Totéž udělala i dcera Elisa, ale nakonec nám oběma většina lidí odřekla s poukazem na hygienická opatření s COVID-19.
Tedy jsme spojili síly i krabice. Jednomu členovi Bejt Simcha jsem nakonec věnoval obsah svojí krabice, protože zaspal start a už nemohl nic sehnat. Původně jsme chtěli využít minimalistickou verzi hagady připravenou našim chazanem Ivanem Kohoutem, ale přišla nám až příliš strohá. Seder jsme tedy vedli nakonec podle hagady vypravené pro projekt „V krabici“, z dílny Jiřího Blažka. Prošli jsme nejlépe, jak jsme mohli, a k vlastní večeři jsme se dostali už za necelé dvě hodinky.
My o Pesachu jíme kitnijot, tedy jsme si užili jak skvělou japonskou polévku připravenou Miškem, tak suši v míře převeliké. Samozřejmě bez mořských potvor. Po jedenácté hodině jsme se všichni čtyři odvalili od stolu s pocitem hezky prožitého večera.
Michal Spevák, Bejt Simcha, Praha
Na písních musíme zapracovat
Již řadu let, od doby studentských časů a členství v ČUŽM, máme na pesachový seder ustálenou skupinku přátel. Počet účastníků sederu se za těch zhruba 20 let lehce měnil od čtyř do patnácti osob, zprvu studentská partička se postupně stala skupinou dospělých s dětmi a pravidelně se střídá místo. Jeden rok u nás a druhý u přátel. Ostatní vždy přispějí něčím na zub. Ale vždy je hodně lidí, hagada se čte střídavě, aby došlo na všechny, někdo čte česky, jiný hebrejsky. Děti, jídlo, tradice, milo a plno. Letos to bylo poprvé jinak. Objednala jsem Pesach v krabici a den předem jsme složily s dcerou Rosou papírové postavičky faraona i Mojžíše a 10 egyptských ran a vyprávěli jsme si pesachový příběh. Měli jsme všechny předepsané pokrmy a mnoho dobrot k tomu. Dopředu jsme si také pouštěli tradiční písně, když zpívá profesionál Echad mi yodea, je to vskutku písnička, v našem podání se to zatím příliš hudebně nikdy nepovedlo. Letos zase nic. Máme na čem pracovat.
Přišel k nám bývalý partner, a tak byla dcera ráda, že slavíme i s tatínkem. S „naší partou“ jsme se spojili přes Zoom a tak nás rázem bylo zase osmnáct, když počítám všechny děti. Opět jsme se střídali ve čtení hagady, my jsme kombinovali hagadu z Pesachu v krabici s pražskou hagadou přeloženou rabínem Sidonem. Došlo i na schování a vykoupení afikomanu, než dítě únavou odpadlo. Se všemi jsme tedy vlastně byli a to moře jsme spolu přešli.
Kateřina Mikulcová, šéfredaktorka Maskilu, Praha