Známý izraelský humorista a satirik Ephraim Kishon, jehož knihy byly přeloženy do více než třiceti světových jazyků,k nám promlouvá z nové zvukové nahrávky svých povídek. Tedy ne on sám, ale prostřednictvím herce Viktora Preisse, který skvěle načetl jeho NEJLEPŠÍ POVÍDKY Z CEST (vydal Radioservis, překlad Luba a Rudolf Pellarovi). Na každém ze dvou CD najdeme jedenáct příběhů, jejichž prostřednictvím i my nakoukneme na dvě hodiny do Itálie, Rakouska, Německa, Anglie, Ameriky… A také samozřejmě do Izraele, autorovy druhé vlasti, a do Švýcarska, kde se Kishon nakonec usadil. Ve svém domě v Appenzellu také na konci ledna 2005 zemřel. Pohřben byl v Tel Avivu na známém Trumpeldorově hřbitově, kam se tradičně ukládají ostatky spisovatelů a jiných význačných osobností.
Kishonovy příběhy jsou přístupné nejširšímu publiku, což je podmínkou, aby jeho popularita rostla. Byl považován za největšího žijícího izraelského humoristu – vydal na padesát knih, psal divadelní hry i scénáře, režíroval dokonce i několik filmů. V nyní vydané audioknize o cestování můžeme sledovat, jak pohlíží na některé typické rysy navštívených zemí, které vystavuje vtipně glosované konfrontaci. Nepostupuje tak, že by v mini příbězích zkresloval realitu do karikatury, chápe ji jako už dostatečně humornou až groteskní, stačí ji jenom zachytit. K humoru přistupuje tento milovník šachu a kulečníku vlastně velmi racionálně… Ví přesně, kde a jak jím líčená humorná situace najde odezvu. Na všední věci dokáže nahlížet z nevšedního úhlu. Nebojí se přitom sám shodit, zesměšnit, aby poukázal na ještě větší a obecnější směšnosti. A tady už se prostý smích mění v satiru. Snad nejslabší jsou ve vyrovnaném výběru dvě závěrečné povídky o „pruhované žvejkačce pro Amira“, které jako by patřily do jiného kontextu.
Efraim Kishon se narodil v srpnu 1924 do asimilované židovské rodiny v Budapešti jako Ferenc Hoffman (text na CD uvádí původní jméno Ferenz Kishont, to však byl jeho autorský pseudonym, pod kterým publikoval v maďarském tisku). Za války se vyučil šperkařem, pak pobýval v pracovním lágru i v koncentráku, při transportu do Sobiboru se mu podařilo utéct a až do osvobození se skrýval v Budapešti. K Československu měl vztah už dříve – přes Bratislavu a Vídeň utíkal za nevšedních okolností v roce 1949 z Maďarska do Izraele. Tam nejprve pracoval manuálně a pilně studoval jazyk. Od roku 1952 začaly jeho humorné fejetony vycházet v deníku Maariv, kde si získaly neobyčejnou popularitu. Velký ohlas měly i jeho glosy k šestidenní válce v roce 1967.
Naposledy Kishon navštívil Prahu v roce 2003, kdy jsme se s ním setkali na veletrhu Svět knihy. Jeho první dílo v češtině však vyšlo už v roce 1981 v exilovém nakladatelství Konfrontace. V roce 1990 vydal knihu Inkognito v Praze. V díle Nevděk světem vládne zase píše o konci komunismu. O knize v roce 1991 řekl: „Napsal jsem humoristickou knihu o období, ve kterém mnoho humoru nebylo. Je to takový chronologický přehled stalinismu. Velká část knihy je věnována Československu a okupaci vaší země.“
V Izraeli je Kishon velmi populární. Jeho Rodinné historkyjsou považovány za nejprodávanější hebrejskou knihu po bibli.
Lubor Falteisek
