Na svátky máme vždy plno!

Michael Lichtenstein
Michael Lichtenstein

Další díl našeho seriálu rozhovorů s předsedy židovských obcí v České republice nás zavede do krásného lázeňského města Teplic. Během setkání s předsedou Michaelem Lichtensteinem chumelilo a teplické židovské památky byly pohádkově zasněžené.

Historie

První doložené zmínky o židovských obyvatelích Teplic pocházejí z roku 1414. Až doba vlády Josefa II. přinesla osvobození Židů od středověkých restrikcí. Roku 1831 byl založen Israelitische Badeinstitut, který spravoval hospitál sloužící i k léčbě cizích Židů. Na chodu lázní, a s tím spojené léčbě, se však členové židovské komunity podíleli již dříve. Již v roce 1582 se komunita podílela na stavbě Kamenných lázní a jejich pravidelné údržbě. Díky tomu mohli Židé využívat v prostorách lázně vlastní mikve, s částí mužskou a ženskou. Nemajetní využívali potůčku v Šanově v blízkosti sirných vřídel; dnes v těchto místech stojí Hadí lázně. Rozmach lázeňství a současně i židovské komunity nastal v 19. století.

Mezi obnovenými a opravenými náhrobky (macevami) na židovském hřbitově v Sobědruhách na kterém se podílela i Zemská vláda německé spolkové země Sasko

Roku 1825 byly židovské vanové lázně pro muže, ženy a přespolní na náklady teplické obce přesunuty do přízemí domu U tří lilií v blízkosti Pravřídla, odkud byla čerpána voda z nejstaršího a nejsilnějšího pramene. V rámci ozdravných procedur zde byly prováděny bahenní a rašelinové zábaly a koupání v teplé vodě obohacené o minerály. Ve sklepních prostorách byla rituální mikve; využívaly ji hlavně ženy k tohorot hamišpacha (tzv. rodinná čistota). Tyto lázně (později přejmenovány na Sofiiny) byly r. 1946 v rámci asanace židovského ghetta v Teplicich necitlivě zbourány.

Pro stavbu Židovského lázeňského hospicu byla r. 1831 založena nadace Napthaliho Katze. K položení základního kamene v dnešní Lipové ulici došlo o pět let později. Nové lázně se staly dostupnější širším vrstvám, protože dům sloužil k ubytování a léčbě cizích židovských návštěvníků města Teplic a Šanova. Po roce 1900 bylo přistavěno patro; v této nezměněné podobě se dům dochoval do dnešních dnů. Dnes zde sídlí židovská obec.

V roce 1853 měly Teplice 2 800 obyvatel, z toho 500 židovského vyznání; v roce 1870 tu bylo již 1 280 Židů. Tento vzrůstající počet členů obce vedl v letech 1880–1882 k vybudování nové velké synagogy – nejprostornější synagogy, která kdy byla v Čechách postavena. Synagoga, na jejímž místě je dnes památník, byla vypálena teplickými Němci během Křišťálové noci 9. listopadu 1938 zcela vypálena. Dnes tedy komunitě slouží modlitebna v prvním patře židovské obce.

Na novém židovském hřbitově před náhrobky významných teplických podnikatelských rodů, jakými byly například Rothschildovi nebo Blochovi…

Po 1. světové válce přišla velká skupina ortodoxních židů ­– uprchlíků z východní Evropy, kteří se na Teplicku usadili. V roce 1932 čítala Židovská náboženská obec v Teplicích kolem 5 000 osob.  Události v nacistickém Německu, připojení Rakouska a hrozba obsazení pohraničí donutila řadu židovských rodin k odchodu již koncem léta a v září 1938. Do konce roku opustilo teplický okres na 7 000 Židů, po sobě zanechali značný majetek. Kronika vypočítává, že z 231 velkých podniků ve městě mělo 89 židovské majitele a téměř všechny obchody byly v židovských rukou. V Teplicích zůstalo 511 opuštěných vil a domů a 526 bytů.

Po válce se vrátila jen hrstka židovských obyvatel, a tak většinu z téměř 1 300 členů obnovené židovské obce tvořili uprchlíci z Podkarpatské Rusi. I z nich většina využila možnosti odstěhovat se do nově vzniklého státu Izrael, takže v Teplicích žilo roku 1949 jen 420 Židů.

O současnosti s Michaelem Lichtensteinem

Michael Lichtenstein

Jaký je poválečný vývoj židovské obce v Teplicích? Co se dělo po roce 1945?

V roce 1945 se vrátili lidé, kteří byli většinou v koncentračních táborech. Jedním z nich byl i můj otec, který spolu obnovil židovskou komunitu. Z těch původních 5 000 židovských obyvatel se  jich vrátilo jen pár. A mnoho jich odešlo v roce 1948 do nově vznikajícího státu Izrael. Mezi těmi zbylými, kteří tu ještě zůstali, byl i můj děda, který tu působil jako šámes. A v roce 1964 přišla takzvaná druhá alija, která byla ukončena rokem 1968/69, a lidé odcházeli do již fungujícího státu Izrael a zůstala tu jen malá skupinka lidí. Ti tady pracovali do roku 1990 a jedním z nich byl pan Chaim Klein. Snažili se udržet židovství, aby vůbec mohlo nějak fungovat. Po druhé světové válce přišlo mnoho lidí z Podkarpatské Rusi. Bylo tady prázdno po odsunu Němců a lidé sem byli přiděleni na budování infrastruktury a práci. Někteří tady zůstali, ale mnoho jich pak odešlo do Izraele. Hodně tepličáků odešlo do Izraele již v roce 1948. My s nimi stále udržujeme kontakt, jezdí sem a my tam.  Řada z nich dosáhla v Izraeli významného postavení.

Po roce 1990 tu byla menší komunita, která se do roku 2001 snažila komunitu udržet. A s odchodem předcházející generace jsme přišli my mladší a snažili jsme se obec trochu rozpohybovat. Byl jsem úspěšný podnikatel, ale protože jsem chtěl židovství tady v Teplicích udržet, skončil jsem s podnikáním. Od roku 2004 se věnuji udržení židovské komunity ve spolupráci s ostatními organizacemi i jednotlivci v Teplicích a okolí.

Michal Lichtenstein ukazuje fotografie z vlastní bar micva v místní modlitebně v šedesátých letech.

Kolik má obec členů a jaké je věkové složení?

Obec má 131 členů, věkové složení je v průměru kolem 50 let. Jsou tady děti a vnoučata z rodin, tím se to omlazuje, ale zase nám odchází ta starší generace. Počet lidí zůstává více méně stejný a doplňuje se. Jsou to převážně uzavřené rodiny. V Teplicích je mnoho lidí, kteří mají židovské kořeny, ale z různých důvodů se nechtějí nikde evidovat a organizovaně zapojovat. Těch důvodů je mnoho, strach z nacionalismu, obavy o budoucnost, židovství je pro řadu lidí spojeno se strachem. Ten strach není vidět, ale latentní antisemitismus je ve společnosti přítomen. Je tady tedy mnoho lidí, kteří nejsou evidováni, ale přicházejí sem na všechny  akce a jsou s námi v kontaktu a nemáme s tím problém. Účastní se svátků, chodí na kabalat šabat, na výstavy a nevadí, že nejsou registrováni jako členové.

Když vezmu celé to území, které spadá pod naši obec, tak je zde mnoho lidí, kteří mají zájem o zachování židovského života. V každé lokalitě někoho máme, s kým spolupracujeme. Na opravě památek, údržbě hřbitovů, pokládání kamenů zmizelých a podobně. V celém regionu Severozápadních Čech se snažíme mít kameny zmizelých, abychom ukázali, že zde žili Židé a skončili v koncentračních táborech, prožili tady část svého života a nesmíme na ně zapomenout. Jsou v Teplicích, v Žatci, na Peruci, a v dalších místech.

U pomníku vypálené teplické synagogy, hned v sousedství sídla současné Židovské obce

Jak probíhá péče o seniory a přeživší?

Jsme jediná obec, která je v základní síti sociálních služeb Ústeckého kraje. Jsme součástí komunitního plánu města Teplice. Nadační fond obětem holocaustu nám pravidelně přispívá v rámci projektu „Péče“ na péči o naše přeživší. V rámci těch aktivit se staráme o osoby, které jsou evidovány prostřednictvím Claims Conference. Poskytujeme pečovatelské služby, domácí péči a osobní aktivity, do rodin chodí naše masérky, což je velmi žádané. Se sociální pracovnicí si mohou senioři popovídat, to jim teď velmi chybí. Pravidelných klientů máme 8 a asi 15 lidí, které navštěvujeme nepravidelně, když potřebují. Děláme i úklid, pomoc s něčím v domácnosti, dopravu a podobně. Protože jsme v síti sociálních služeb (Odborné sociální poradenství), staráme se též o majoritní společnost. Vše je to ale pod taktovkou Židovské obce.

Jak fungují programy pro rodiny s dětmi a děti vůbec?

To je problém v současné době. Rodiny s dětmi zde jsou. Děti na obec přicházejí, ale pouze na svátky, na kabalat šabat, který máme vždy jednou za měsíc a na různé akce. Děti se obecního života účastní, ale nemáme vyloženě nějaký intenzivní dětský klub, školku, nějaký pravidelný týdenní kroužek po škole, aby se děti více zapojily. Přál bych si něco takového, ale dětí zatím není tolik. Ale je pravda, že mladé tady máme a děláme pro ně aktivity v rámci projektu Naše budoucnost. Každý měsíc máme výukový program Učíme se Tóře, pokud chtějí přijít a zajímají se, náš duchovní Tomáš Pulc jim vše vysvětluje a učí je. Mladí lidé z Teplic odcházejí za prací a penězi do Prahy, do Německa a jinam. To je ale problém celého města a regionu.

Obec rozvíjí mnoho programů pro osvětu a vzdělávání dětí a mládeže. Nebojí se používat moderní technologie a způsoby prezentace

Na jaké programy lidé nejraději chodí?

Lidi mají rádi svátky a jídlo. Na svátky máme vždy plno. I v době koronaviru jsme měli s rabínem Sidonem Lag ba-omer a přijel i nový hejtman a další politici. Bylo to radostné, svátek jsme oslavili s  hudebníky, vždycky si zazpíváme. Lidi mají nejraději tu pospolitost, sounáležitost, která teď tolik chybí a žádný zoom to nenahradí. Všem teď chybí setkávání a osobní kontakt.  Populární je také náš komunitní časopis Posel, který vydáváme jako čtvrtletník.

Jak v Teplicích funguje náboženský život?

Jsme ortodoxní obec, ale pro členství se řídíme právem návratu. Máme ortodoxního rabína, naším duchovním je Tomáš Pulc, náboženský život je plný, slavíme všechny svátky, včetně těch menších. Naplňujeme dům lidmi a ve spolupráci s rabínem Sidonem, s Dani Vaňkem, Chaimem Kočím, s pražským rabinátem a federací náš duchovní Tomáš Pulc připravuje program. Lidi to zajímá, loni třeba Chaim Kočí měl cyklus přednášek o rabínech, chasidech. Nyní jsme omezeni koronavirem. Ale měli jsem online oslavu Chanuky, Dani Vaněk přijel venku zapálit chanukii, k tomu jsme měli hudbu, bylo to hezké. Všechno dáváme na náš web: www.kehila-teplice.cz.

Prohlídka modlitebny, která slouží místní židovské obci od koce šoa. Mobiliář je částečně ze synagogy v Sobedruhách.

Základem je pro nás Den památky obětí holocaustu, pokaždé před tímto dnem jsme dělali přednášky pro děti ze škol v ústeckém regionu ve spolupráci se ŽO Ústí nad Labem. Jsou to přednášky v Domě kultury v Ústí nad Labem, na které přijde na 700 dětí a vždy je tam pamětník  nebo rabín Sidon. Letos s koronavirem tedy přednášky nejsou, ale za rok snad zase ano. Chceme, aby děti viděly, že Židé tady žijí s nimi. Připravovali jsme také podklady k výuce o judaismu ve školách.

Jaké gijury vaše obec uznává?

To je stálý problém, zatím nevyřešený federací. Gijury uznáváme jen ortodoxní, protože jsme ortodoxní obec. Ale když je někdo žid podle práva návratu, má tedy alespoň jednoho židovského prarodiče, rádi takové nové členy uvítáme. Musí nám doložit původ podle stanov a splnit podmínky a rabín Sidon to schválí. Stejně tak i hřbitov se řídí ortodoxní halachou a pohřbíváme tedy jen židy po matce, ostatním tam dáváme případně urny, to je možné.

Přidávají se do komunity noví členové, kteří se sem stěhují ze zahraničí?

Dlouhodobě se sem stěhují rusky mluvící židé z Izraele. Umožňujeme jim po doložení všeho, co požadují naše stanovy, aby se stali právoplatnými členy židovské obce a otvíráme jim více dveře než dříve. Jsem tomu velmi rád, protože i to je budoucnost této obce. Ti lidé žijí ve městě, zapojují se tady do života a chceme, aby plnohodnotný život žili i v rámci židovské obce. Po posledních volbách se představenstvo výrazně omladilo a i tam je člen, který se do Teplic přistěhoval z Izraele. Nové vedení už chce vést obec moderním novým způsobem.

Co je největším současným problémem?

Samozřejmě koronavirus. Nemůžeme se setkávat. Ale jinak jako problém vidím finance. To může vést až k zániku obcí v rámci federace, protože jsem dlouholetým místopředsedou Federace židovských obcí v ČR a vím, že finance jsou problém. Obce se nemohou financovat samy. Židovské muzeum v Praze nyní nevydělává, a tudíž nepřivádí finance do rozpočtu federace, odkud by tekly dále do jednotlivých obcí. Omezené jsou nyní i pronájmy, protože kvůli koronaviru mají problém ti pronajímatelé a není jak a z čeho finance vymáhat.

Nevidím problém v mladých. Ti přijdou, tak jako jsme přišli my. Jestli to bude můj syn nebo syn někoho jiného, je jedno. Rodiny mají děti a ty děti si v jednu chvíli uvědomí, že mají židovské kořeny. Problém je financování. Mysleli jsme, že obce budou samofinancovatelné, ale nejsou. Po odluce církve a státu jeden zdroj financí odpadl. Chybí lidé kteří by řídili společnosti přidružené pod obcemi. A to jsem bývalý úspěšný podnikatel, ale nefungovalo to. Uvidíme, jak se situace bude dále vyvíjet.

Co považujete za největší úspěch

Určitě opravu a údržbu památek. To je moje srdeční záležitost. Mnoho památek jsme dostali do výborného stavu. Opravili jsme úžasné hřbitovy v Sobědruhách, Lounech, Hřivčicích, Žatci, Mostě a na jiných místech. Spolupráce s krajany v Izraeli je také skvělá a úspěšná. Izrael je naše druhá domovina.

Ptala se Kateřina Mikulcová

Foto MiS