Poučné midraše a příběhy k ט“ו בשבט

Od středečního večera 27. do čtvrtečního večera 28. ledna slavíme 15. den měsíce švatu neboli ט“ו בשבט, jenž nazýváme též Novým rokem stromů –ראש השנה לאילנות.

Gemara učí, že právě datum 15. švatu bylo určeno proto, že od tohoto dne začíná do kořenů stromů proudit voda nového roku. Rabi Zeira říká: עד כאן הן חיין ממי השנה שעבר מיכן והילך הן חיין ממי השנה הבאה – Do tohoto (dne) stromy žijí z vody minulého roku, od tohoto dne žijí z vody příštího roku. (Jeruzalémský Talmud, Roš ha-šana, kap. 1, halacha 2). V praxi to znamenalo, že z ovoce, které začínalo dozrávat před 15. švatem se oddělovaly desátky za minulý rok, ale z ovoce, které začínalo dozrávat po 15. švatu se oddělovaly desátky za příští rok (Roš ha-šana 15b).

Nový rok stromů je v Izraeli tradičně spojen s vysazováním sazenic nebo malých  stromků. Tato tradice je mnohými mylně spojována s moderními dějinami Izraele a s KKL (Židovský národní fond). Samozřejmě, KKL je organizací, která má nesmírný podíl a zásluhy na vysazování ovocných i neovocných stromů, na zalesňování a na neustálém zkrášlovaní přírody Izraele, ale s povinností vysazovat stromy v zaslíbené zemi se setkáváme již v Tóře.

 וְכִי־תָבֹאוּ אֶל־הָאָרֶץ וּנְטַעְתֶּם כָּל־עֵץ מַאֲכָל…- Až přijdete do země a budete sázet různé ovocné stromy… (3. Mojžíšova 19,23). Řekl Hospodin synům Izraele: Ačkoli ji naleznete plnou všeho dobrého, neřeknete si: Budeme sedět a nebudeme nic sázet. Naopak, když jste přišli a viděli jste stromy, které zasadili jiní před vámi, tak i vy budete sázet pro vaše potomky. (Midraš Tanchuma, paraša Kedošim 8).

Rabi Jochanan ben Zakaj říkal: Měl-li jsi v ruce sazenici a tu ti řekli: Hle, přichází Mesiáš – zasaď sazenici a teprve potom ho jdi přivítat. (Masechet Avot d’rabi Natan, nusach ‚bet‘, kap. 31).

Vypráví se, že se jednou na Tu bi-švat octl rabi Jicchak Meir Alter z Góry (1799­­–1866) v městečku Kocku na návštěvě u kockého rabína Menachema Mendela Morgenszterna (1787–1859). Tu jej hostitel rabi Menedel vyzval, aby řekl něco na aktuální téma. Rabi Jicchak začal velmi učeně a do hloubky hovořit o významu Nového roku stromů. Když dokončil svou učenou řeč, rabi Mendel mu řekl: „Tvé vynikající kázání má své místo pouze v galutu (diaspoře), ne však v zemi Izraele, neboť v zemi Izraele neslavíme Nový rok stromů slovy – kázáním, nýbrž činy.“ Tato slova rabiho Mendela z Kocka dnes plníme. Na Tu bi-švat po celém Izraeli vysazujeme mladé stromky.

Jiný příběh vypráví o tom, že jakýsi chasid utratil obrovskou sumu peněz, za něž pak na Tu bi-švat koupil ovoce ze země Izraele. Všechno toto vzácné ovoce vzal a daroval ho svému rebemu. Rebe mu řekl: „Tolik jsi se snažil, abys sehnal všechno toto krásné ovoce, a teď mi je jen tak prostě daruješ?!“ Chasid mu odvětil: „Neučil jsem se přece od tebe o důležitosti tohoto ovoce, rebe? Tak nás učí verš נֹצֵר תְּאֵנָה יֹאכַל פִּרְיָהּ וְשֹׁמֵר אֲדֹנָיו יְכֻבָּד – Kdo hlídá fíkovník, bude jíst jeho plody a kdo střeží svého pána, získá vážnost.“ (Přísloví 27,18).

Podívejme se, co zapsaná ústní tradice – midraše říkají o ovoci Svaté země:

Olivovník

Proč se národ Izraele přirovnává k olivě? Podobně jako z oliv dostaneme olej jejich lisováním, tak lid Izraele se nenapraví, dokud neprojde lisem těžkých zkoušek. Podobně jako olivy neopadávají v letních dnech a ani v období dešťů, tak ani v národu Izraele není zbytečného člověka na tomto i na onom světě. (Menachot 53b).

Toto přirovnání s ušlechtilou olivou můžeme vysvětlit i následovně: olivovník roste, košatí se a staletí, ba tisíciletí nese plody, a přitom odolává nejen slunečnímu žáru, ale i prudkým dešťům a větru. Podobně je tomu se židovským národem, který po staletí odolával a dosud odolává nenávisti svých nepřátel, během dějin prošel přetěžkými zkouškami, avšak, podobný olivovníku, roste, sílí a dává plody, z nichž má užitek nejen on sám, ale i celé lidstvo.

O holubici, kterou Noe vypustil, aby zjistil, zda již opadly vody potopy, řekl rabi Jeremja ben El’azar: Co znamená וְהִנֵּה עֲלֵה־זַיִת טָרָף בְּפִיהָ – a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek (1. Mojžíšova 8,11). Holubice řekla Hospodinu: „Pane světa, nechť je má potrava hořká jako oliva, ale z Tvé ruky, než aby byla sladká jako med, ale závisela by na člověku.“ (Eruvin 18b).

Fíky

Fíky nečešeme naráz jako ostatní ovocné plody. Musíme je česat postupně tak, jak na fíkovníku dozrávají. Proč se Tóra podobá fíku? Protože plody většiny ovocných stromů, například olivy, hrozny nebo datle češeme naráz, ale fíky se češou postupně. Podobné to je i s učením Tóry. Dnes se učíme málo a zítra více, neboť učení Tóry není omezeno na rok dva. Tóru se musíme učit postupně, ale vytrvale a též jak postupně intelektuálně zrajeme, pronikáme stále hlouběji do jejího studia. (Eruvin 54b).

Granátové jablko

Granátové jablko se vyznačuje velkým množstvím sladkých semen, která jíme. Naši učenci připodobňovali národ synů Izraele k granátovému jablku. Jako rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně – כְּפֶלַח הָרִמּוֹן רַקָּתֵך (Píseň písní 4,3). Tehdy začal Mojžíš chválit syny Izraele, dokonce i ti z nich, kteří jsou duchovně prázdní, jsou plní dobrých skutků a micvot jako je semen v granátovém jablku. (Midraš Šir ha-širim Raba 4:3).

Podobná slova uvádí též talmudický traktát Brachot 57a: Ten, kdo viděl ve snu rozpuklé granátové jablko, znamená to micvot, neboť stojí psáno: כְּפֶלַח הָרִמּוֹן רַקָּתֵךְ – jak rozpuklé granátové jablko jsou tvé skráně… (Píseň písní 4,3). Dokonce duchovně prázdní Židé (nevzdělaní v Tóře, ‚am ha’arec‘) jsou plní micvot jako je semen v granátovém jablku. A téměř shodný výrok uvádí také traktát Sanhedrin 37a když cituje Réše Lakiše na adresu nevzdělaných Židů.

Datle

Datle rostou vysoko v palmových korunách, a proto je naši učenci připodobňují šlechetnému židovskému srdci. Tak jako datle směřuje vzhůru, tak i srdce národa synů Izraele jsou obrácena vzhůru, k nebeskému Otci. (Midraš Bemidbar Rabba 3:1). צַדִּיק כַּתָּמָר יִפְרָח כְּאֶרֶז בַּלְּבָנוֹן יִשְׂגֶּה – Spravedlivý poroste jako palma, rozroste se jako libanonský cedr (Žalm 92,13).

Rabi Dov-Beer z Mezeriče (zemřel 1772) říkal, že slova Žalmu nás učí tomu, že jsou dva druhy spravedlivých – cadiků. Spravedliví, kteří žijí uprostřed svých bližních, učí a přibližují je Tóře a k plnění přikázání – micvot. Jsou však i spravedliví, kteří se izolují od okolního světa, pohroužení do studia Tóry a do modliteb. Ti první jsou podobní datlové palmě nesoucí plody a dávající tak obživu lidem. Ti druzí jsou podobní cedru – vysocí a povznešení v moudrosti, ale nedávající žádné plody. (Jejich moudrost leží ladem a není využita ku prospěchu bližních).

Stromy a železo

Po stvoření světa, když se na zemi objevily stromy, zahrady, háje a lesy, stromy se začaly velice bát. Řekly si mezi sebou: „Hle, přijde doba, kdy si člověk vyrobí železné sekyry a vyrube nás a my zhynem.“ Jejich slova slyšelo železo a řeklo jim: „Když budete žít svorně a v míru a nebudete se mezi sebou hašteřit, člověk vám nebude moci uškodit. Vždyť odkud by vzal člověk dřevěné topůrko na svou sekyru?“ (I. B. Levner,כל אגדות ישראל I.-II., 1898–1900).

Tento krátký příběh je vlastně ponaučením nám, lidem. Pokud budeme v našich komunitách žít svorně s vědomím, že vše konáme pro blaho pospolitosti a ne pro vlastní prospěch či ego, s úspěchem překonáme všechna současná i budoucí úskalí, které s sebou život přináší.

rabín Daniel Mayer