Monopol ortodoxního judaismu v Izraeli je v mnoha ohledech ožehavou záležitostí. Jedním z vleklých sporů jsou například poměry, které panují při Západní zdi, kde prakticky není možné vést neortodoxní liturgii anebo se modlit ve smíšených skupinách muži se ženami. Vedle toho je dalším velkým tématem právě problematika uznávání neortodoxních konverzí v Izraeli. Je pochopitelné, že ti, kdož se hlásí k reformnímu judaismu a sami sebe vnímají jako plnohodnotné židy a ztotožňují se s izraelským státem, nesou odmítání reformních konverzí těžce.
Od roku 1950 platí v Izraeli zákon, který upravuje tzv. „právo návratu“. To přiznává židovský status umožňující izraelské občanství všem, kdo prokážou, že alespoň jeden z jejich prarodičů byl žid, nebo těm, kdo podstoupí gijur podle pravidel ortodoxního judaismu (a kdo se zároveň nehlásí k žádné jiné víře!). Tato definice vznikla s přihlédnutím k okolnostem pronásledování židů za 2. světové války na základě tzv. „norimberských zákonů“ a zároveň se v ní odráží monopol ortodoxního bejt dinu.
Prvního března však nejvyšší izraelský soud vydal rozhodnutí, které lehce narušilo tuto neochvějnou autoritu ortodoxního judaismu v Izraeli. Soud uznal, že reformní gijur je plnohodnotným gijurem, a tomu, kdo podstoupil konverzi vedenou reformním či konzervativním rabínem by měl být uznán židovský status stejně jako i tzv. právo návratu. Jeden z požadavků reformního judaismu tak dosáhl po patnácti letech v Izraeli úspěchu. Právě tak dlouho se totiž odvolávali zástupci reformního judaismu, kteří požadovali uznání svého židovského statusu Státem Izrael a svůj nárok na izraelské občanství.
Jak už to tak bývá, jde však o rozhodnutí do velké míry symbolické. Nejvyšší soud postavil reformní gijur prováděný v Izraeli na roveň ortodoxního ve věci udělení izraelského občanství, a dokonce už dříve vyzval k uznání neortodoxních gijurů provedených mimo Stát Izrael jako platných pro účely přistěhovalectví. Velká část rodinného práva nicméně zůstává, jak známo, v kompetenci izraelského ortodoxního rabínského soudu. A protože ten odmítá neortodoxní konverzi uznat a nepovažuje ty, kdo ji podstoupili za židy, budou mít takoví konvertité a právoplatní izraelští občané velký problém třeba s uzavřením sňatku.
Nový soudní verdikt pochopitelně nezůstal bez odezvy ze strany izraelské pravice, stoupenců ortodoxního judaismu, ale především rabínského soudu. Vrchní izraelský rabín David Lau prohlásil, že lidé, kteří podstupují reformní či konzervativní gijur, nejsou a nikdy nebudou židy a žádné rozhodnutí izraelského soudu na tomto faktu nic nemůže změnit. Rabín Lau při této příležitosti také zkritizoval Stát Izrael za to, že opakovaně přijímá jako občany židovského státu i lidi, kteří s judaismem nemají nic společného a tím podrývá jeho základní podstatu.
Přesto všechno je ale soudní výrok o neortodoxních konverzích historickým momentem a možná dalším krokem na cestě za zrovnoprávněním reformních a konzervativních proudů judaismu ve Státě Izrael.
Ráchel Polohová