Po roční covidové pauze jsme se opět mohli usadit v Kině Pilotů a užít si výroční 5. ročník Festivalu izraelského filmu Kolnoa. Letošní vybrané snímky otevíraly důležité otázky, a to jak z prostředí izraelské společnosti, tak ze společnosti obecně. Velký prostor byl letos věnován zejména dokumentům. Redakce Maskilu vám přináší ohlasy diváků na některé vybrané filmy.
Na letošním ročníku festivalu Kolnoa jsem viděla několik vydařených filmů. Nejvíce mě však zaujal film Anatomie atentátu, který se věnoval vraždě premiéra Jicchaka Rabina. Film přes dvě hodiny popisoval motivy pachatele atentátu Jig’ala Amira a přinesl nový náhled na událost. Nesnažil se v žádném případě čin ospravedlňovat, ale naopak vysvětlit, jak se z obyčejného studenta práv mohl stát extremista. Bylo pro mě zajímavé sledovat ideologický posun pachatele, od někoho, kdo si přeje v zemi mír až po někoho, kdo věří, že jediné řešení situace spočívá v násilné vraždě premiéra. K tomuto přesvědčení ale Amir nepřišel jen tak, naopak – bylo výsledkem dlouhého přemýšlení, čtení náboženských spisů a konzultací s rabíny. Film dobře vykreslil, že proces radikalizace není výsledkem pouze individuálních činů, ale je doprovázen vnějšími podněty.
Netvrdím, že tento film perfektně popsal schéma radikalizace, dal ale nahlédnout pod pokličku tohoto procesu a přinutil mě hlouběji se zamyslet nad náboženským fanatismem. Proto si myslím, že se jedná o zajímavý film, který mohu druhým doporučit ke zhlédnutí.
- Béatrice Koubayová
Dokument Ma´abarot je silný kinematografický počin, který se zabývá jednou z velmi kontroverzních otázek izraelské historie. Ma´abarot byly tranzitní tábory, které v 50. letech pojaly tisícovky imigrantů z celého světa. Židů, jejichž snem bylo dostat se domů, do Izraele.
Tento film poskytuje autentické záběry z těchto tranzitních táborů a skrze rozhovory s pamětníky tak podává svědectví o tom, jak život v těchto táborech vypadal, ale hlavně o rozdílném přístupu k aškenázským a mizrachi Židům. Vše bez příkras, zlehčování, ospravedlňování – toho si velmi cením.
Tento film zanechá v člověku velmi hlubokou stopu a je nucen o něm přemýšlet ještě dlouho po jeho skončení. Během 84 minut se vám několikrát zastaví srdce, sevře žaludek, pozastaví rozum a vy si jen říkáte: „Jak tohle bylo možné a jak to, že jsem to nevěděl?“.
- Eliška Sýkorová
Hannah Arendtová, německá židovská filozofka a politoložka, je široké veřejnosti nejznámější jako autorka knihy Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla, kterou napsala na základě zkušenosti reportérky z procesu s Adolfem Eichmannem. Arendtová odmítla narativ velkého zla a ukazovala, jak je zlo zakotveno v banalitě a obyčejnosti lidského jednání. Svoji kritiku totalitárních uspořádání Arendtová rozvinula v dalších knihách, které jsou dnes politologickou klasikou. Film Vita Activa: Portrét Hannah Arendtové si neklade za cíl poskytnout rychlokurz poznání její osobnosti a užijí si ho tak spíš ti, kterým její dílo není úplně neznámé. Vykresluje Hannu Arendtovou jako ženu, kterou myšlenkově hluboce ovlivnily její životní zkušenosti a doba, v níž se narodila.
- Hana Šiková
Film Hlasy v pozadí popisuje příběh postaršího židovského manželského páru, který po pádu železné opony emigruje z Ruska do Izraele. Intelektuálně založení Raja a Viktor byli ve své domovině známými dabéry, o které nikdo nyní nejeví příliš zájem. Sledujeme nelehkou zkoušku, které pár čelí nejen v oblasti hledání práce, ale i ve vztahu samotném. Emigrace a určité vykořenění je náročné i pro mladé lidi, natož pak pro postarší pár, který až nyní získává prostor pro uvědomění svých vlastních, dlouho potlačovaných potřeb. Zatímco Viktor ví přesně, jak má co být a nedokáže se příliš přizpůsobit, Roja, věčně oddaná manželovi, začíná myslet konečně také na sebe a nacházet své dosud neobjevené stránky. Oba v nově získaných zaměstnáních nakonec využívají svých hlasových schopností, ovšem způsobem, který si zřejmě nikdy nepředstavovali.
Snímek také nenápadně vyjadřuje poctu kinematografii, obzvlášť pak Fellinimu. Pracuje sice s vážnějšími motivy, ale komunikuje s námi především skrze humor, který je nenucený a velmi dobře načasovaný. Doporučuji.
- Michaela Berkovičová
Dokumentární film Golda o bývalé izraelské premiérce Goldě Meirové byl dle mého názoru velmi dobře zpracován, a to zejména díky jeho výzvě k dialogu, který i dnes tolik potřebujeme. Oceňuji otevřenou objektivitu a uznání negativních rozhodnutí, která byla ovlivněna jak osobními, tak kulturní faktory. Během dokumentu jsou představena Goldina klíčová rozhodnutí a následně okomentována pozorovateli z odlišných kulturních a názorových proudů obyvatel Izraele. Dokument tak umožňuje divákovi lépe porozumět komplexní izraelské společnosti a zároveň mu umožnuje formulovat svůj vlastní názor. Oceňuji také zpracování Goldiny role jako ženy v politice nejen na Blízkém Východě. V dokumentu není odhaleno příliš informací z jejího osobního a rodinného života. Věřím, že tento faktor by umožnil divákovi hlubší porozumění Goldiným rozhodnutím.
- Yvonne Pěnkavová