Narodil se v Karlových Varech dne 7. října 1954. Jeho otec Štefan Guttman a matka Olga byli zaměstnáni v prodejně potravin v Karlových Varech na rohu tehdejšího Stalinova náměstí, dnes Náměstí Milady Horákové. Mnozí z našich rodičů tam chodili nakupovat.

Láďa se vyučil tesařem a truhlářem. Jeho o dva roky starší bratr Zdeněk jako technický pracovník se podílel na výzkumu a opravách psacích strojů a později počítačů.

V mládí navštěvoval Láďa se svými rodiči synagogu v tehdejším domě Ananas, který stál naproti Vřídelní kolonádě.

Jeho životní prožitky znali pouze jeho příbuzní, byl totiž velice skromný a na veřejnosti toho moc nenamluvil. Skutečnost však byla jiná.

Velice se zajímal o hudbu a mimo jeho příbuzných (bratrance Karla a sestřenice Věry) nikdo z jeho okolí a členů naší obce neměl ani zdání, že v roce 1977 podepsal Chartu.

Ano, Láďa byl údajně chartista, jezdil prý dokonce na koncerty, které Charta 77 pro své členy a příznivce pořádala. Toto všechno jsme se dozvěděli až po jeho smrti od jeho příbuzných.

Láďa to neměl ale v životě vůbec jednoduché. Jeho otec zemřel v roce 1982, matka v roce 1988. Z příbuzenské strany jeho otce přežili holocaust 3 jeho sestry a bratr, ze strany maminky pouze její sestra.

Láďův bratranec Karel a sestřenice Věra v roce 1968 emigrovali do Kanady, později tam odcestovala i maminka bratrance Karla. Do doby jejich emigrace trávily obě rodiny významné židovské svátky společně.

Otcův bratr, obě sestry i sestra z matčiny strany zemřeli ještě před rokem 1997, a tak s bratrem Zdeňkem a Láďovou snoubenkou zůstali nakonec sami.

V roce 1997 zemřel v nemocnici v jeho náručí po těžké nemoci i jeho bratr Zdeněk. Nedlouho poté se Láďova snoubenka zabila při autonehodě, a tak v Čechách již neměl nikoho.

Bratranec Karel byl od roku 1992 v K. Varech 5x, se sestřenicí Věrou se poprvé viděli až po 43 letech v roce 2011. S oběma si dopisoval, později i telefonoval.

Přestože mu příbuzní nabídli pomoc při jeho případném vystěhování do Kanady, Láďa to nakonec odmítl a zůstal v Čechách.

Náhody neexistují

Velmi jsme si vážili toho, že se Láďa vždy zúčastňoval našich bohoslužeb, a to jak na velké svátky, tak i vždy kdy bylo zapotřebí minjanu. Bylo na něj spolehnutí, když slíbil, tak přišel.

Je známou pravdou, že vše špatné přinese někdy i něco pozitivního, něco dobrého, což se stalo v této smutné situaci, jakou byl jeho odchod z tohoto světa.

Toto se událo právě ve středu 17. února 2021, kdy jsme se společně s naším sociálním pracovníkem Mgr. Lukášem Květoněm marně snažili na Láďu dozvonit a vstoupit do jeho bytu.

Po kontaktování městské policie a následných kroků ze strany hasičů a záchranné služby byl Láďa odvezen do nemocnice. Později jsme se dozvěděli, že příčinou jeho následného úmrtí byl covid-19.

Proč toto zmiňuji? Stalo se něco, co nepokládám za náhodu. Při této příležitosti, když jsme čekali na příjezd hasičů, byla chvíle, kdy jsem rozmlouval s přítomným policistou. Když se dozvěděl, že jsem ze židovské obce, tak mi sdělil, že při bourání městského pivovaru v Rybářích v roce 2020 našli při kontrole před demolicí v místnosti vstupu do mechanismu věžních hodin razítko, které se tam povalovalo v koutě. Byly na něm nějaké nápisy v jemu neznámém jazyce.

V místnosti byla i spousta popela po vyhořelých dokumentech, kterými se zahřívali bezdomovci při jejich pobytu. Razítko je naštěstí nezajímalo. Nedovedeme si však představit, jaké dokumenty mohly být v prostoru věžních hodin uschovány.

Domluvili jsme se, a tak jsem toto razítko od pana Petra Šusty obdržel.

Tím jazykem byla hebrejština a na razítku bylo napsáno: ‚‚Karka mi-Erec Jisrael‘‘ – Půda ze Země izraelské. Je to tedy vlastně jediný předmět, který nám zůstal zachován z předválečné karlovarské židovské obce.

Neznámý zachránce

Městský pivovar v Rybářích byl majetkem rodiny jeho zakladatele Antona Webera. Weberové byli katolíci a jejich pivovar provozovali až do května 1945.

Ve válečných letech zde byli na otrockou práci transportováni vězňové z různých koncentračních táborů, ti zde ale asi nic takového uložit nemohli.

Domníváme se, že je tam společně s razítkem pravděpodobně uložil zaměstnanec pivovaru
a člen tehdejšího karlovarského pohřebního spolku Chevra kadiša.

Věděl, že podnik k německé moci loajálních majitelů nebude nikdo prohlížet, a tak se rozhodl pro tento úkryt asi ještě před nuceným transportem jeho rodiny do koncentračního tábora.

Karlovarská židovská obec přišla o všechny dokumenty při tzv. Křišťálové noci z 9. na
10. listopadu 1938, a tak se jeho jméno asi nedozvíme.

Učiním vše pro to, aby nalezené razítko bylo navždy s Láďovým jménem spojeno.

Jsem přesvědčen, že Láďa nás již sleduje z místa, kde je mu dobře. Nikdy na Tebe,
 Láďo – Simcho ben Baruchu – nezapomeneme! Zůstaneš navždy v našich srdcích a myslích, budiž Ti země lehká.

Tihje nešmato crura becrur hachajim! Nechť je jeho duše přivinuta do svazku živých!

Pavel Rubín, předseda ŽO Karlovy Vary

Foto autor