Necelých sedm kilometrů od Starého města v Jeruzalémě se s delšími přestávkami od devadesátých let 20. století archeologové věnují výzkumu lokality Tel Moca.

Moca je zmíněna ve Starém zákoně jen jednou, a to mezi výčty měst patřících pokolení Benjamín (Jz 18, 26), přestože zde byly objeveny pozůstatky chrámu z doby železné. Nepřišlo by se na ně, nebýt výstavby dálničního mostu vedoucího z Tel Avivu do Jeruzaléma. Místo bylo nejprve označeno za „obilnici Jeruzaléma“, protože v tomto kopci nad úrodným údolím, archeologové jako první objevili sila a sklady. Těsně před zbudováním mostu se zde v letech 2012–2013 konal další záchranný výzkum, na jehož konci byla monumentální budova č. 500 interpretována jako svatyně. Záhy museli archeologové místo zakonzervovat a předat stavbařům.

V roce 2019 se díky povolení na místo vrátili izraelští archeologové doplněni o český tým odborníků z Evangelické teologické fakulty UK vedený Filipem Čapkem, Davidem R. Moulisem a Martinem Prudkým, aby navázali na odkrývání chrámu a přilehlých míst – nyní chráněni před sluncem a deštěm novým dálničním mostem. Mezi jeho pilíře se soustředí zájem projektu „Tel Moza Expedition Project“, v čele s Odedem Lipschitsem a Shuou Kisilevitzovou z telavivské univerzity. Během letošního léta se po více než dvou letech vrátil tým z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy do Izraele, aby mohl pokračovat v odkrývání Mocy. Druhá sezóna proběhla kvůli covidové pandemii až v létě roku 2021.

Moca se stala nejpozději v 9. století př. n. l. kultickým i ekonomickým centrem, které ovládala místní elita, a proto je jedním z cílů expedice pochopení vztahu mezi chrámem a ekonomikou (sily), což vedlo k otevření nových ploch.

V části Moza – East, která je sevřena chrámovým nádvořím z východu a oblastí se sily ze západu, byly odkryty budovy z doby železné IIB-C (cca 830–586 př. n. l.), v nichž byly nalezeny artefakty kultické povahy (fragmenty keramických figurek koníka). Podobné sošky koníků byly objeveny již dříve (v letech 2012–2013) na nádvoří svatyně nedaleko oltáře, kdy se jednalo o první takový nález v kultickém kontextu na území Judského království. V místech mezi chrámovým okrskem a sily byla rovněž odkryta menší budova z doby perské, vybudovaná nad předchozí fází z doby železné a také další silo. V příštích dvou letech bude výzkum v této východní části pokračovat. Je potřeba postupovat opatrně a všechny nálezy (keramiku, sošky, architekturu, podlahy, ale i spálený organický materiál) pečlivě zdokumentovat, a proto nejsou práce vždy tak rychlé, jak by se mohlo očekávat.

Samotný posvátný okrsek je tvořen chrámem, nádvořím pod širým nebem s velkým obětním oltářem a kamenným stolem (dnes je skryt pod jedním z mostních pilířů) pro ukazování darů před jejich obětováním. Vedle oltáře byla objevena odpadní jáma se zbytky kostí kulticky čistých zvířat (zejména koz a ovcí), se stopami po noži, což odkazuje k porcování zvířat pro obětování.

Mezi další cíle, které se postupně daří plnit, patřily otázky velikosti a tvaru chrámu, ačkoliv se s ohledem na jeho polohu na okraji svahu příliš nedoufalo, že by mohla být nalezena jeho jižní a zadní (západní) zeď, včetně velesvatyně. Přesto se letos povedlo odkrýt jeden ze zadních rohů a snad část západní zdi. Překvapením pro všechny bylo objevení starší, níže položené masivní zdi z doby bronzové v úhlu asi 45 stupňů, což neodpovídá tradiční orientaci svatyní v ose východ-západ.

Chrám patří mezi svatyně tzv. in antis stylu s předsunutými bočnými zdmi, které jsou typické pro oblast Mezopotámie či Anatolie. Tato architektura se promítla také do biblického popisu Šalomounova chrámu v Jeruzalémě. Pro vědce to znamená, že se jednalo o běžně užívaný model sakrální architektury v oblasti Předního východu.

Jak dlouho byla monumentální budova využívána jako svatyně, je otázkou pro další výzkum, protože byla v průběhu staletí několikrát přestavěna a je možné, že v pozdějších fázích byla přeměněna na veřejnou budovu. Nejzazší termín, kdy lze s jistotou tvrdit, že už prostor nebyl svatyní, je 5. až 4. století př. n. l. Veškerá dosavadní chronologie Mocy je založena na analýze keramiky, která umožňuje její přiřazení ke konkrétní etapě (např. doba železná IIb), ale pro přesnější datování je zapotřebí získat a zpracovat vzorky využívající například radiokarbonové a termoluminiscenční metody.

Během naplánovaných sezón v letech 2022–2023 by se archeologové měli zaměřit na datování jednotlivých fází chrámu a přilehlých objektů, včetně pozůstatků patic sloupů na nádvoří, které by mohly pocházet ze starší (a menší) svatyně. Doposud nedošlo k objevení velesvatyně, a pokud nebyla ve starověku zničena sezónními dešti a erozí, bude snad možné opět spatřit nejposvátnější prostor chrámu, kam se do výklenku umísťovaly posvátné objekty (sochy božstva, kultické stély, či literárně známá Archa úmluvy).

David Rafael Moulis

Katedra Starého zákona, ETF UK (člen expedice v Tel Moce), Foto: autor