Týden před Chanukou byl plný nadějí i zklamání. Mnoho komunit připravovalo chanukovou oslavu pro své členy a hosty, ale vládní opatření přinesla do všech plánů zmar.

Bylo tomu tak i u Bejt Simcha, která se chtěla už tradičně připojit k oslavě na pražské obci. V neděli 28. listopadu (24. kislev) měla být zapálena první chanuková svíce a všichni jsme se těšili na pohodu a družnost společné oslavy. Doufali jsme, že připravovaná protipandemická opatření vejdou v platnost až v pondělí 29. listopadu, leč nestalo se… Plánovaný program v jídelně pražské radnice byl zrušen tři dny před šabatem.

Rychle jsme odvolali kapelu Shum Davar, se kterou jsme chtěli přispět do společného programu, a přemýšleli, jak dál. Nakonec se představenstvo rozhodlo zorganizovat společnou oslavu alespoň v komorním formátu. Domluvili jsme si s paní Lelou Kukavou, majitelkou Bistro Fair Food Club, prostory výhradně pro naši oslavu a jen bezmasá jídla pro omezený počet účastníků. A povedlo se.

Sešlo se povolených dvacet účastníků s potvrzením o bezinfekčnosti. Ivan Kohout si v úvodu připravil velmi hezký příběh o propojení starodávné knihy s pražskou chanukovou tradicí a ujal se též vedení obřadu zapálení první chanukové svíce hned na dvou chanukijích. Pak jsme si zazpívali chanukové písně a přešli k vrcholu večera, společné hostině.

Skvělé a bohaté jídlo korunovaly malé gruzínské bramboráčky se zvláštními bylinkami a miniaturní koblížky s vanilkovou náplní. Paní Lela nám ukázala, jak lze propojit středoevropské a gruzínské židovské tradice.

A nakonec se hrál sevivon (drejdl) o karamelové bonbóny. Mohli jsme tedy, v nadsázce s Galileo Galileiem, prohlásit: A přece se točí!

Michal Spevák

Foto: Lubor Falteisek a autor