Vídeň si připomíná malíře Modiglianiho

Amedeo Clemente Modigliani (12. července 1884, Livorno – 24. ledna 1920, Paříž) byl italský malíř a sochař židovského původu

Amedeo Modigliani byl jednou z nejzajímavějších uměleckých osobností první poloviny 20. století. Muzeum umění Albertina ve Vídni tomuto malíři uspořádala velkou retrospektivní výstavu s podtitulem Revoluce primitivismu k připomínce 100 let od jeho úmrtí. K vidění bude do 9. ledna 2022.

Modigliani se narodil 12. července 1884 v Livornu v Itálii jako čtvrté a zároveň nejmladší dítě v rodině sefardských židů. Jeho otec byl makléř a jeho matka velmi vzdělaná žena, která dokonce založila svou vlastní školu. Amedeo sám sebe popisoval jako složité dítě, protože byl často nemocný. Býval proto hodně osamělý, v horečkách snil o studiu malířství a nepřestával vyprávět o obrazech, které znal z reprodukcí. Jeho matka mu slíbila, že ho ve studiu malířství podpoří, protože se obávala, že by mohlo jít o jeho poslední přání.

Modigliani ale přežil a v 18 letech začal studovat malířství na akademiích ve Florencii a v Benátkách. O čtyři roky později odešel do Paříže, kde se připojil ke skupině umělců kolem Maxe Jacoba, Pabla Picassa a Guillauma Apollinaira. První polovina dvacátého století měla pro umění moderny rozhodující význam a zejména v Paříži se v tomto období rozvíjelo mnoho směrů avantgardního umění. Díla těchto umělců budila rozruch, šokovala a byla proto vystavovaná daleko od salonů s tradičním uměním.

Díky těmto umělcům se Modigliani setkal s mimoevropskými uměleckými díly, která na něj velmi zapůsobila. Exotické sochy a masky z Afriky a Asie byly tou dobou ve Francii považovány za původní, čisté a nezkažené umění spojované s přírodou, které působilo mnohem pravdivěji než to, co se vyučovalo na akademii. Estetika těchto soch rozhodujícím způsobem ovlivnila Modiglianiho díla, a to zejména tím, jakým způsobem si pohrávají s tvary a využívají geometrii. Typický prvek mandlových očí bez zorniček, které jsou tolik charakteristické pro Modiglianiho tvorbu, taktéž vznikly inspirací z mimoevropských kultovních předmětů.

Hlava, 1911/12

Sochař Modigliani

Dříve než se Modigliani proslavil svými obrazy, měl ambici věnovat se sochařství. Společně se sochařem Constantinem Brâncușim po nocích prohledávali pařížská staveniště a hledali zbylé stavební materiály na výrobu soch, protože si jejich koupi nemohli dovolit.

Již od mládí Modiglianiho fascinovali antičtí sochaři. Jeho životním snem bylo stát se sochařem jako Michelangelo. Veškerou svou energii věnoval kamenosochařství, a přestože byl v praxi nezkušený a fyzicky slabý, na podnět Brâncușiho začal pracovat přímo s kamenem, aniž by předtím vytvářel model z hlíny nebo ze sádry. Inspirací mu bylo nejen zmíněné umění ze západní Afriky, ale také umění starého Řecka, Egypta a khmerské umění v Kambodži.

V březnu 1911 Modigliani poprvé vystavoval své sochy v ateliéru u jednoho přítele. O dva roky později se mu dokonce podařilo dvě sochy prodat. Spoustu jeho sochařských děl se ztratilo a zachovaly se zejména jeho skici. Modigliani kreslil rychle a pořád. Na pařížské Colarossiho akademii se naučil svižně zachytit postavu během patnácti minut. Sochařské dílo však umělce vedlo také k nové formální čistotě, kterou začal od roku 1914 využívat ve své malířské tvorbě.

Díky podpoře obchodníka s uměním Paula Guillauma začal na jaře roku 1914 s olejomalbou. S prací v sochařské dílně, která byla kvůli prašnému prostředí nadmíru vysilující, tak nadobro skončil. Pravděpodobně ho k tomu vedly zdravotní důvody, neboť již tou dobou měl nemocné plíce. Modigliani si postupně budoval umělecké jméno. Vystavoval v Londýně, účastnil se skupinových výstav v New Yorku.

Když na konci června 1914 propukla první světová válka, Modigliani se ocitl v hluboké finanční krizi. Stejně jako mnozí jeho přátelé umělci a literáti se v Itálii dobrovolně přihlásil na frontu, byl však z důvodu špatného zdravotního stavu shledán pro vojenskou službu nezpůsobilý. V Paříži v té době panovala skličující nálada. Čím dál více přátel přicházelo v bojích o život nebo byli těžce raněni. Paříž se na chvíli jako by vylidnila a na nějakou dobu zcela zanikl i trh s uměním.

Pablo Picasso, 1915

Picassův rival?

O vztahu dvou malířů – Picassa a Modiglianiho existuje málo informací, které si navíc protiřečí. Někdo říká, že byl Modigliani Picassem fascinován. Jiné zdroje tvrdí, že mu jeho živelnost naháněla strach. Ať tak či tak, jejich vztah osciloval mezi vzájemným vyhraňováním a ovlivňováním. Modigliani Picassa dobře znal a jeho díla si cenil, přátelé ale nebyli, na to se jejich představy o životě až příliš lišily. Mladého Modiglianiho silně ovlivnil Picassův radikalismus při zacházení s objemem, barvami a tvary. Ale od kubismu, tehdy novému radikálnímu stylu, se distancoval. Nicméně úsilí avantgardních umělců mu dodávalo odvahu jít si vlastní cestou.

Ženský akt se zkříženýma rukama, 1911

Mistr aktů

Většina Modiglianiho aktů vznikla v průběhu první světové války. Tehdy žilo v Paříži více žen než mužů, protože většina mužů byla na frontě. Role ženy se v té době nenávratně změnila. Začaly se jinak oblékat, pracovaly, byly nezávislejší. Modiglianiho akty patří k nejdražším uměleckým dílům. V roce 2015 za jeden z nich zaplatil jeden čínský miliardář 170,4 milionů dolarů.

Modiglianiho akty by jistě nevznikly bez velkých aktů evropských dějin umění. Narozdíl od Tiziana nebo Botticelliho však Modigliani erotiku a nahotu neskrýval za nabíraná roucha antických bohyní. Na svých aktech naznačoval i intimní ochlupení. To bylo tehdy i pro samotnou Paříž příliš šokující. V prosinci 1917 došlo ke skandálu – byla otevřena výstava s dvaceti akty a Modiglianiho obraz byl vystaven také ve výloze. Ten musel být nakonec po zásahu policie odstraněn, nebo by se celá výstava musela zavřít. Byla to jediná samostatná výstava a on na ní neprodal jediný obraz. Po skandálu už maloval více zahalené akty nebo portréty své lásky Jeane. Jeho pozdější akty už působí zdrženlivěji a něžně zachycují intimní harmonické okamžiky.

Portrét Jeanne Hébuterneové, 1918

Jeanne

V roce 1917 se Modigliani seznámil s mladou studentkou umění Jeanne Hébuternovou, která se stala jeho životní partnerkou. Modigliani byl tehdy už známý umělec, i přesto byl většinu času bez prostředků. Byl závislý na alkoholu, drogách, nemocný tuberkulózou a nesmírně přecitlivělý, což ho stále více ovlivňovalo v jeho práci. Jeanne pocházela z buržoazní rodiny a měla umělecký talent. Když se ale k Modiglianimu nastěhovala, její rodiče se s ní přestali stýkat. V letech 1918-19 žili Amedeo a Jeanne společně v jižní Francii, kde se jim také narodila dcera. Utekli tam, stejně jako většina umělců a intelektuálů, před válkou a sychravým počasím. Oba byli oslabení tuberkulózou, a proto doufali, že se jejich stav v přímořském podnebí zlepší.

Vztah Amedea a Jeanne byl složitý. Modigliani, který byl o čtrnáct let starší, měl sklony k násilným výbuchům, byl Jeanne nevěrný a ona s ním přesto zůstala. Její vazba k němu byla natolik silná, že ji nedokázala přetnout ani umělcova smrt. Modigliani zemřel 24. ledna 1920 ve svých 35 letech na tuberkulózní meningitidu. Jeanne byla svobodná matka, vyděděná a zavržená svými rodiči, navíc byla právě v osmém měsíci těhotenství. Ze zoufalství svůj život ukončila skokem z pátého patra jejich domu o pouhé dva dny později.

Proč jsou dnes Modiglianiho obrazy tak žádané a finančně takřka nedostupné? Ve své době byl v uměleckých kruzích brán spíše jako jeden z mnoha. Jeho obrazy nebyly pro tehdejší umělecký svět dostatečně revoluční. Na žádném z jeho obrazů nenajdeme kubistické rozbití tvarů, které tehdejší společnost šokovalo. V čem je tedy Modiglianiho styl jedinečný? Maloval osoby a jejich tváře tak, že jsou na portrétech k poznání, stačilo mu jen málo stylistických prostředků, aby zachytil skutečnou osobnost a určitý vhled do jejího vnitřního rozpoložení. A přesně v tom byl Modigliani svým způsobem radikální. Vybíral si modely ze svého blízkého okolí, a to takové, u kterých dokázal rozeznat jejich osobnost, většinou takovou, která ho zajímala a kterou chtěl portrétem zviditelnit. Na povrch vyzdvihuje to, co se skrývá uvnitř jeho modelů. To vše za pomoci prostředků jako jsou změny v proporcích, symetrii a posunutí tělesné osy.

Anna Bendová

Foto autorka

Polonahá žena, 1918